Cesta

24.07.2018

Knihu jsem četla už poměrně dávno, ale ten pocit, který mi po přečtení zůstal, nebyl pocit po přečtení dobré knihy. Zkrátka mi nesedla.

21.07.2018

Postkatastrofický román, který byl oceněný Pulitzerovou cenou. Knížka mě velice vtáhla do děje a byla velice smutná a depresivní. Láska a soudržnost otce a syna - jejich cesta po katastrofě a jejich vzájemná láska. Vztah mezi otcem a synem bylo to pozitivní v knize, jinak vše velice smutné a depresivní. Knížky tohoto typu moc nečtu, občas udělám výjimku, ale takováto knížka opravdu člověka tak nějak "semele". Samozřejmě to znamená, že je dobře a velice působivě napsaná.

Vlastně jsem "hnusnější" knížku nečetla... ale nedokázala jsem se od ní odtrhnout, plakala jsem, silně mě zasáhla. Mně osobně se velmi líbil styl, jakým je napsaná, každé slovo tam má své místo.
Rozhodně knížka, na kterou nezapomenete, ale zároveň si strašně oddechnete, když ji dočtete.

13.07.2018

Takže co dodat, rozhodně to není kniha pro sluníčkářské typy, ale jinak mrazivě skvělá.

10.07.2018

Velmi skličující vyprávěnka, která dokáže zaujmout obrazy a atmosférou. Deprese je budována umně. Přesto si myslím, že by to spíš obstálo jako povídka nebo malá novelka. Na nějakých 200 stran je to přece jen docela řídké a psané trochu podivně, takže jsem se i v tom minimu děje někdy ztrácel.

05.07.2018

Hodně depresivní, ale hlavně silný příběh putování otce a syna postapokalyptickou krajinou.

19.06.2018

Drsný a současně něžný, určitě dost krátký. Po dočtení mrazení v zádech, jestli to někdo znáte. Taky mám syna - 9 let, asi tak jak v tomto příběhu, aspoň tak jsem si ho představoval (i když, asi byl mladší). Situace příšerná, nevím jak bych se zachoval... Asi si pořídím revolver a spoustu nábojů .... pro jistotu. Zřejmě dám přečíst ženě, sice sci-fi nečte, ale toto není sci-fi - je to jedna z možných budoucností...

14.06.2018

Silný příběh. Mám doma malýho kluka a rvalo mi srdce tohle číst...ta představa ztráty, která je nevyhnutelná, ale přesto... člověk lpí na životě...jen jít.. jít a žít !

" Patří ti celý moje srdce. Vždycky ti patřilo..."

13.06.2018

Dobrá postapo s mrazivou atmosférou, ale na zadek jsem si nějak nesedla...takový průměr, na který asi časem zapomenu.

07.06.2018

Pod drasticky a vyhroceně nekonečně tlustým nánosem beznaděje, zmaru, prázdnoty, sebezničení a absolutní ztráty lidskosti . . . . jemně prosvítá naděje, důvěřivost, schopnost lásky a zázrak dětství.
Vztah péče a zodpovědnosti, který dává šanci překonat nemožné. Vztah je natolik skutečný, že dává slabou naději.
"Proč to udělal?
Možná věří v Boha.
No z toho se dostane.
Nedostane."

"Když nemáš vůbec nic, udělej z ničeho obřad a vdechni mu život."

Poslouchala jsem audioknihu a byla jsem totálně zahlcena hrůzami, které museli otec a syn překonat, že byl tento paprsek příliš jemný, abych mohla dát víc než ***
Tak ne.
Tak jo :)

02.06.2018

Silný příběh o světě po tom, co se lidé dočista zbláznili a chtěli si každý kousek urvat pro sebe... A tak po velkém požáru nikomu nezbylo nic... Poslední zbytky lidí se potkávají na silnici... A mezi nimi jeden otec se synem a nákupním vozíkem mířící na jih, aby se vyhnuli zimě... Otec žije jen pro svého malého syna...

20.05.2018

Nikdy už neuvidím opuštěný nákupní vozík stejnýma očima jako před Cestou.

Cesta nutí k otázkám. Jak bych dokázal obstát? Jak bych se dokázal postarat? Našel bych takovou sílu? Jak to ten McCarthy udělal, že po pár stránkách cítíte spolu s postavami obavu z každého člověka, pocit ohrožení a úzkosti z každého domu, který může být pastí? A taky lítost nad postavami, jejich skromnost, radost z čehokoli užitečného. Lásku.

09.05.2018

Pozor Spoiler!
Jakožto milovník post-apo jsem se na toto těšil, ale velké zklamání. Za boha nemůžu přijít na to o čem a k čemu ta kniha vlastně je. Příběh o ničem, od začátku do konce pořád jen to samé dokola. O postavách nic, o tom co se stalo a proč nic. Proč vlastně postavy přežívají, když stejně není pro co žít a ani z čeho? Text psán jak telegraf, holé úsečné věty o pár slovech, přímá řeč neoznačená v textu, strohá bez obsahu, pořád stejné obraty. Střídání témat, minulost, sny, myšlenky, nesourodé, zmatené, člověk neví co je co. Ta kniha je úplně prázdná, nevidím důvod proč číst, nic co by zůstalo v hlavě víc než den. Asi to mělo působit na city, ale sorry nic, možná trochu loučení na konci. Jediné co trochu působilo je to, jak materialisticky a v jakém blahobytu si žijeme a že to co řešíme jako problémy, je jen nepodstatná malichernost. Naše civilizace se pravděpodobně zahubí stejně jako jiné vyspělé civilizace v minulosti, ale na to aby to člověk věděl není třeba číst tuto knihu, ale
stačí se koukat okolo sebe.

09.05.2018

Musím se přiznat, že kdybych neviděla film, měla bych problém se na začátku chytit. Kniha mě donutila přemýšlet nejen o tom, jak pomíjivé je vše, co máme, ale také o tom, proč žít? Během četby jsem se neustále musela ptát, proč se vlastně muž a chlapec pokoušejí přežít? Proč existovat ve světe plného hladu, zimy a strachu? Konec knihy mi přišel úplně nesmyslný... Chápu, že autor asi chtěl pochmurnou atmosféru odlehčit "šťastným koncem", ale tohle se mi k tomu prostě nehodilo. Bylo to velmi zvláštní čtení, ovšem průměrné.

27.04.2018

Jsou knížky, které si přečtete ale za chvíli ani nevíte o čem to přesně bylo. A pak se Vám do ruky dostane tato malinká knížka a úplně Vás zasáhne. A toto je ten případ. Dokonalé!!!

23.04.2018

Bůh neexistuje a my jsme jeho proroci.
Knížku jsem přečetl už tak před půl rokem, ale tenhle si pořád pamatuju. Dokonale vystihuje to, čím si musel procházet otec. Po celém těle hořkost. Hořkost z toho, že na světě už není naděje. Není pro co žít. To jediné, co mu zůstalo je jeho syn. To jediné, co ho drží při životě. To jediné, co mu brání, aby zešílel. To jediné, kvůli čemu má v bubínku revolveru sedm a ne šest nábojů. O to je to těžší, že kdysi jich bylo osm.
Takový je svět, kde zítra je abstraktní pojem a kde otec se synem představují poslední ostrůvek lidství na moři toho, co lidstvím kdysi bylo. Takový je svět, který jsme stvořili.

02.04.2018

Muž-otec. Chlapec-syn. Láska. Naděj. Beznaděj. Strach. Smrt. Cesta. Strach. Smrt. Cesta. Strach. Smrt. Strach. Cesta... Smrt. Naděje.

Cestu jsem četla po letech znovu. Znovu silný zážitek. Snad ani netušíme, čeho všeho je člověk schopen, aby přežil. A čeho všeho je člověk schopen pro milovaného člověka. Nebo právě jenom pro něj. Jména nejsou důležitá. Bůh není. Nebo ano? Tato cesta (Cesta) není pro každého.

"Máte děti? Ano. A nesnědli jste je? Ne. Vy děti nejíte?..."

17.03.2018

V této knize je naprosto nádherná vylíčena otcovská láska, která přetrvá navzdory všem útrapám. Dva hlavní hrdinové jsou nuceni přežít v nelítostném drsném světě a to, že jsou spolu je v podstatě jediné, co je drží nad vodou. Také je tato kniha dost děsivá, protože kdo ví jestli se to nemůže skutečně stát?

11.03.2018

I tato kniha na mne chvíli čekala

Cesta - víra - naděje - budoucnost?
Apokalypsa?
Opět se člověku podařilo zničit, co se tvořilo tolik let?
Otec a syn - na cestě odnikud nikam...Strastiplná a bezútěšná oddysea..

"Na téhle silnici nejsou Bohem oslovení lidé. Ti jsou pryč a já tu zůstal a oni si s sebou odnesli svět..."

Ale je tu pozitivum - mají jeden druhého..

"Kdo toho kluka najde?"
Najde si ho dobro. Jako vždycky. Jako navždycky".

Kam vede cesta? I cesta může být cíl...

Velmi působivé, docela to mnou otřáslo.
A v závěru svítí světlo- ejhle, člověk...