Cesta
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/416769/bmid_cesta-z3f-416769.png
4
2867
2867
McCarthy v románu Cesta stroze a lapidárně líčí svět po globální katastrofě - přesně domýšlí jeho podobu i jednání přeživších ve světě, kde z někdejší civlilizace nezůstalo téměř nic. Děj Cesty tvoří putování otce a syna pustou, bezútěšnou krajinou, trvale zakrytou příkrovem mraků. Poutníci směřují k moři, vedeni neurčitou nadějí, jejíž chatrnost si dobře uvědomují. Většinu času hladoví, přespávají v lesích a pod mosty, vyhýbají se lidem, protože od těch, co přežili, se nedá čekat nic dobrého. Otec vynakládá veškeré úsilí na to, aby syna před světem uchránil a dovedl k cíli, protože tento úkol je to jediné, co má ještě smysl. A možná nejen pro něj samotného. Anotace 2: Svět po globální katastrofě. Bezútěšnou krajinou, šedou a studenou prochází otec s malým synem. Většinou hladoví, nocují v lesích, ostatním přeživším lidem se vyhýbají, protože od nich nemůžou čekat nic dobrého. Jejich nadějí je dojít k moři, otec však ví, že se jeho čas se krátí. Cesta je román temný, ale ne bezútěšný: apokalypsu líčí v mistrovské zkratce, ale čtenáři neodpírá naději. Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.... celý text
Literatura světová Thrillery Sci-fi
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
The Road , 2006
více info...
Přidat komentář
Jakmile kniha zavání dystopii ihned zbystřím, postapokalyptický svět je totiž pro mě velké lákadlo. A Cesta byla rozhodně dobrá volba.
Nejedná se sice o knihu, která by byla nějak závratně nabitá akcí, ale spíš o hodně působivou komorní lahůdku. Co se McCarthymu nedá upřít je skvělá schopnost vtáhnout čtenáře do ponuré neutěšené atmosféry. Putování otce a syna je spíš takový beznadějný pochod smrti pustinou.
Někdy až sterilní mrazivé rozvory otce s dítětem, ponurost, beznaděj, prázdnota - vše na jedničku. Rozhodně stojí za to přečíst.
Neuvěřitelně krásné vyprávění o rodičovské lásce, co všechno je schopný udělat pro své dítě i v těch nejhorších podmínkách. Tuto knihu jsem četla jenom díky výzvě, ale rozhodně toho nelituji. Rozhodně doporučuji přečíst.
Před přečtením knížky jsem tady četl komentáře a nevěřil jsem. Teď po přečtení potvrzuji vše o smutku, depresích a slzách. Perfektně vylíčen konec světa.
Takovou úzkost u čtení jsem dlouho nezažil. Při tom nejde se od toho odtrhnout.
Strasne smutny a depresivni pribeh, ktery me ale dokonale vtahnul a ja jsem proste musela cist a cist...prestoze jsem chvilema pres slzy nevidela a od zacatku je jasne, ze tohle happyendem neskonci. Ta beznadej je silena...
Strašně hutná a těžká knížka na čtení. Přesto důkaz, že není třeba psát bichli, aby na vás dolehla únava a tíha z neskutečně dlouhého putování. Beznaděj, bezcílnost. Jedna z nejvíc depresivních a emotivních knih, co jsem kdy četla. Rozhodně není na škodu přečíst víckrát. Poklad.
,,Pamatujeme si co chceme zapomenout a zapomínáme, co si chceme zapamatovat."
Najednou stranu tak utla knížka, na druhou tak dlouhý a silný příběh. Kolik emocí a myšlenek se da vmestnat do vlastně jednoduchého popisu každodenních činnosti, opeprenych tím, ze jsou vykonavany ve zničeném světě. Dokonce ani není třeba vědět přesně proč, jak a kdy k této zemi zničující události došlo. Proč? Protože na přežití dvou bezejmennych hlavních hrdinu to nemá žádný vliv. Je zajímavé popřemýšlet ve světle této knihy nad tím jak je pro většinu z nás složité přežít v případě totálního kolapsu, jak strastiplné je zajistit si základní lidské potřeby a to nejen vlivem neznalosti, nepripravenosti a nepříznivých podmínek, ale také bohuzel kvuli některým rysům lidské povahy a chovani, se kterym se hrdinove potkavaji.
Ale netřeba soudit. Kdoví.
Zakončim pozitivní notou, lásku kterou otec k synovi a syn k otci ukazuji je tak přirozená a silna a krásná i se všemi jejími uskalimi, ze je pochopitelne proč otec každé ráno vstal a sel dal, aniž by věděl kam a proč. Snad jen proto, ze dokud je život, je i naděje na neco dalsiho.
Drsné, leč pekne dílo, snad se nestane realitou.
Celkově bych to viděla na 3,5 *
Do této knihy jsem se pustila jen díky výzvě na Databázi knih a abych pravdu řekla, tak po dočtení vím, že z jiného důvodu bych se do ní nikdy nedala. Nevím, čím to je (asi jsem divná nebo třeba ne tolik inteligentní), ale knihy ověnčené cenami se mi jen zřídkakdy líbily.
Autorovi tohoto příběhu nelze upřít vypsanost a skvělou slovní zásobu, která se díky českému překladu jistojistě neztratila + skvělé slovní obraty a některé neotřelé popisy. Příběh celkově mě docela zaujal, ale působil TAK depresivně, že nebýt toho, že jsem se ho snažila přečíst co nejrychleji, asi bych skončila sklíčená někde v koutě. Chápu, že dějiště příběhu se odehrává v postapokalyptické budoucnosti (a tam toho pozitivního nalézt moc nelze), ale toto zkrátka není můj šálek kávy. Navíc mi určité pasáže přišly vážně nechutné, obzvláště jedna... Pár myšlenek mě zaujalo, ale to bylo tak nějak... všechno.
Knihu tudíž doporučuji těm z vás, kteří máte rádi (nebo vám spíše nevadí) opravdu smutné a DEPRESIVNÍ příběhy.
Z každé stránky na vás dýchá prázdnota a tíživá atmosféra zdevastovaného světa.
A i když je příběh opravdu skličující, depresivní a strašidelný, je v něm ukryta síla a odhodlání vydržet, že i v tomto beznaděje ponurém světě lze hledat alespoň kapku světla na lepší život.
Kniha je kraťounká, ale zanechá ve vás velkou stopu. Knihu jsem si chtěla přečíst jako první, než si pustím film. Podle kladných recenzí se film drží knižní předlohy a Viggo Mortensen hraje hlavní postavu...tak vzhůru na něj :)
Desive. Boj o zivot,ktery se ani zivotem nazvat neda. Ale kdo vi,jak to se Zemí jednou dopadne...
Knihu jsem dočetla jen kvůli knižní výzvě a zároveň jí nemůžu dát méně než 4 hvězdy. Je to paradox, ale to proto, že se mi kniha líbila - stylem, jakým je psaná, odosobněním postav (táta a chlapec, muž a žena aj.), prostorem k zamyšlení... Ale zároveň tam nebylo moc děje a situace se více méně opakovaly, tak mi kniha přišla zbytečně roztahaná. Nemůžu najít lepší slovo. Zkrátka kdyby skončila v polovině, asi by to pro mě ničemu nevadilo a zanechalo by stejnou stopu.
Kniha ve mne zanechala spoustu dojmů. Strach, naději, odpor nebo štěstí. Nevím, ke kterému se přiklonit více. Tuto knihu by si měl přečíst každý. Neb si myslím, že přijde chvíle, kdy budeme bojovat o holý život a i my budeme hledat cestu ven.
Tohle bylo na mě sakra přespříliš!! Nejen že jsem nedočetla, ale ani na film se nedodívala! Ta síla zmaru je příliš nebezpečná. Až budu chtít vypadnout z tohoto světa, dám si možná předtím malý úryvek, abych náhodou v poslední chvíli necukla. Zatím ale radši ne. Zatím ještě mám pro co žít.
Výjimečně bez hodnocení.
Drsná kniha, drsný příběh o tom jak to dopadne , když se svět posere. Putování otce a syna odnikud , nikam. O hledání naděje , o beznaději, s téhle knihy kape deprese. Když jsem to dočetl byl jsem z toho na prášky. Viděl jsem i film a doopravdy nevím co bylo depresivnější. Plný počet hvězd. McCarthy napsal příběh, který mi zůstane dlouho v hlavě.
Je to síla! Před několika lety jsem viděla film, už ten mě nadchnul, hlavně Viggo tam sehrál svou roli opravdu dokonale. Když jsem zjistila, že film je natočený podle knížky, věděla jsem, že si ji budu muset přečíst - konečně se na nic dostalo.
Ten příběh, ačkoli je poměrně krátký, v sobě má hrozně moc, je plný naděje i zoufalství, síly i slabosti, strachu i statečnosti... Nejvíc ale ukazuje bídu a hnus světa i lidskosti. Zajímavé je i to, že neznáme jméno otce a syna, stejně jako nevíme, co se se světem událo, že je tak pustý.
Až zase budu hrát hru Fallout, myslím, že na Cestu po jejím přečtení budu myslet mnohem více, než jen po shlédnutí filmu.
Cesta, pouť za ničím po Zemi, ze které nezbylo nic jiného, než prach a popel. Spíš dojemná, než depresivní, v některých scénách děsivá, místy autenticky úmorná. Nečekala jsem, že by příběh putující dvojice nějak skončil, věřila jsem spíš v otevřený konec, kdy ten kousek společné cesty bez začátku zůstane i bez závěru. Jenomže ono to nějak dopadlo. Dobře? Špatně? Vlastně dobře i špatně.
Spoilery. Kdyby putování zakončil svou smrtí chlapec, vypadal by tak trochu jako malý spasitel, který na sebe vzal tíhu světa a umřel za všechny, kdo zbyli. Když zemřel otec, stal se z chlapce prostě jenom citlivý chlapec, jemuž se navzdory vší nepravděpodobnosti splnil sen o „hodných“ lidech, i když za cenu ztráty otce-průvodce. Symbolika by se dala hledat pořád dál a dál, ale mnohem lepší je, prostě si příběh přečíst a nechat ho působit.
„Co si máš co brát všechno trápení na sebe...
Chlapec něco řekl, ale nebylo mu rozumět. Cože? Zeptal se.
Zdvihl hlavu, měl vlhký, špinavý obličej. Ale já musím, řekl. Právě, že já musím.“
Kdysi jsem viděl filmovou verzi a ta byla skutečně temná. Knižní předloha je ale tak černá, že vesmír je ve srovnání s ní bílý. Knihu jsem přelouskal za jeden den, nedá vám to vydechnout. Ani nevím, co víc se k tomu dá napsat. Tak moc koncentrované beznaděje se někde jen těžko vyskytne. Snad jen, že takovej svět bych zažít nechtěl. Ale jako výstraha to může posloužit dost dobře. Moc zajímavě řešené dialogy!
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Kniha, kde hlavnú úlohu zohráva atmosféra... tajomne temná... desivo mrazivá... skľúčujúca, ktorá sa cez riadky prenáša na čitateľa a vyvoláva v ňom beznádej alebo smútok spojený s depresiou...
Uprostred toho všetkého sa však dokázalo zrodiť niečo krásne, čisté a veľmi krehké, vyžarujúce nekonečnú dobrotu, ktorá žiari veľmi jasným svetlom, a preto ho musí ochranca dobra pre ich vlastnú záchranu tlmiť.
Otec a syn uveznený na ceste, v akomsi desivom medzipriestore medzi životom a smrťou, do ktorého ich uvrhla bližšie nešpecifikovaná katastrofa. Jedinou ich prioritou je prežiť a ísť cestou na juh k moru...
Aj mňa pri čítaní mrazilo a celý ten kontrast dobra a zla na mňa obrovský zapôsobil.
Autorovi sa podarilo prostredníctvom extrémne katastrofickej situácii ukázať, koľko zla je okolo nás, ktoré zatieňuje čoraz vzácnejšie dobro.
Pozor, aby sme nedopadli podobne...