Cesta
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/416769/bmid_cesta-z3f-416769.png
4
2869
2869
McCarthy v románu Cesta stroze a lapidárně líčí svět po globální katastrofě - přesně domýšlí jeho podobu i jednání přeživších ve světě, kde z někdejší civlilizace nezůstalo téměř nic. Děj Cesty tvoří putování otce a syna pustou, bezútěšnou krajinou, trvale zakrytou příkrovem mraků. Poutníci směřují k moři, vedeni neurčitou nadějí, jejíž chatrnost si dobře uvědomují. Většinu času hladoví, přespávají v lesích a pod mosty, vyhýbají se lidem, protože od těch, co přežili, se nedá čekat nic dobrého. Otec vynakládá veškeré úsilí na to, aby syna před světem uchránil a dovedl k cíli, protože tento úkol je to jediné, co má ještě smysl. A možná nejen pro něj samotného. Anotace 2: Svět po globální katastrofě. Bezútěšnou krajinou, šedou a studenou prochází otec s malým synem. Většinou hladoví, nocují v lesích, ostatním přeživším lidem se vyhýbají, protože od nich nemůžou čekat nic dobrého. Jejich nadějí je dojít k moři, otec však ví, že se jeho čas se krátí. Cesta je román temný, ale ne bezútěšný: apokalypsu líčí v mistrovské zkratce, ale čtenáři neodpírá naději. Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.... celý text
Literatura světová Thrillery Sci-fi
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
The Road , 2006
více info...
Přidat komentář
Cesta je natolik nádherná i děsivá kniha zároveň. Beznadějného otce s malým synkem už snad ani nemohl potkat horší osud. S každým dalším krokem jim hrozí reálné nebezpečí příšerné smrti, ale zastavit se nemohou.. a zbídačené dítě je poučené, jak se v případě přepadení vrahy a kanibaly samo zastřelit..
Tahle kniha pro mě byla neskutečně silným a emotivním čtenářským zážitkem..ale doufám, že se nikdy nedožiju onoho katastrofálního úpadku lidské civilizace, o kterém McCarthy tak sugestivně píše.
Ze začátku jsem byla z knihy zklamaná, taky mi dělal problém autorův styl psaní. Asi na 35. stránce jsem ji zaklapla a rozhodla se, že už jí dál číst nebudu. Nicméně jsem ji asi po půl minutě otevřela a řekla si, že jí dám ještě šanci. Chybu jsem neudělala.
Při čtení se ve mě vystřídalo nespočet pocitů, hlavně konec byl velmi smutný. Je ale dobře, že to skončilo právě takhle - příběhu to dodalo na reálnosti, a to mnoha knihám se šťastným koncem prostě chybí.
Literatura osekaná jen na to nejnutnější - a jak úžasně to funguje. Jazyk tak strohý, že z něj sálá jediný cíl, a to přežít. Depresivní výlet napříč spálenou Amerikou, otec a syn, vozík, revolver a s každým dalším řádkem postupné vychládání naděje, že z toho všudypřítomného popela ještě někdy něco povstane.
Knížka je tak depresivně a realisticky napsaná, že deprese na vás vysloveně dýcha z káždé otočené stránky. Všechno je chladný, šedivý a smůtný. Takhle někjak si představím konec světa a všeho, čeho lidská společnost dosáhla. Smutná vize budoucnusti, kde otec a syn hledají střípek světla a naděje.
V knize, ale nelze jen vidět snahu o pouhý popis celoplošného katastrofického světa, ale především dojemný vztah oněch dvou postav, spojených rodinným poutem a temnou budoucností. Aspoň takhle to na mě celé působilo.
McCarthyho nápaditost z toho všeho dělá skutečný psychologický horor. Otec dítěte a tedy i jeho ochránce, už od počátku příběhu v sobě stále bojuje s jednou hrůznou myšlenkou - zabít ho sám? Rychle a bezbolestně. Než je zlí lidi dopadnou, budou je mučit a sní je... Jak dlouho tu ještě pro něj budu? Najdem útočiště?... To je myslím hlavní myšlenka celého příběhu... Autor vlastně stvořil nejen psychologické drama, ale science fiction a horor, to vše v jednom.
Autorův styl psaní se zprvu nečetl snadno. Jeho projev byl strohý. Má nezvyklé vnitřní dialogy a zvláštní, ale zároveň zajímavý popisy cesty. To všechno ve své jednoduchosti jen zdůrazňuje tu hrůzu kolem i uvnitř všeho co se děje. Vše má u něj svůj čas k dozrání. Pomalu, ale jistě vede čtenáře hlouběji a hlouběji do šedého, post-apokalyptického světa, kde každá další věta jakoby byla dalším krokem. Musím připustit, že autor nakonec vytvořil opravdu čtivý příběh, který má spád a někam směřuje. Příběh, který je ale spíš pro otrlé čtenáře.
McCarthy je asi nevšední člověk, když je schopen stvořit něco takového. Do budoucna se těším na další jeho knihy. Zkusím Dítě boží :-)
Hodnotím 9/10
I kdyby chtěl člověk tu knížku odložit ( jelikož je to v mnohém rána mezi oči) tak prostě nemůže. Jakmile se dostane příliš blízko ( což je v podstatě možná otázka pár vět, odstavců), už nenajde cestu ven. Nebylo v mých silách knihu zavřít, nebo hledat jiné východisko (třeba se jít projít). Není moc prostoru pro nějaké úvahy, možná ani pro nějaké rozhlížení či hledání detailů a přesto vás to s nějakou tou úvahou vyplivne, detaily se na na vás doslova sesypou, s tím že tohle po druhé už ne.
Poselství je důležitější než výklad.
Takže za mě jednoduše geniální.
Velmi působivé; na pár řádcích se promítne post-apo hard core společnost, psychologické drama, rutina denního přežití a naděje ... ať už ji teda berou kdekoliv.
Uff, velmi silná a velmi neobvykle napsaná kniha. Autor používá velmi minimalistický jazyk, věty v dialozích jsou krátké, ale přesto, nebo možná nějak záhadně právě proto, ve vás naprosto zhmotněně a intenzivně vyvolají tu atmosféru těch momentů, ve kterých se postavy (otec a syn) nacházejí. Je to tak silné! Tajil se mi dech, svírala mě úzkost a zároveň v té bezútěšnosti jsem s nimi prožívala ty záblesky naděje. Kniha se dotýká jistě mnoha aspektů a každého to může oslovit v jiné rovině, ale pro mě jako matku třech dětí tam byly silné ty momenty, kdy bylo cítit, jak moc synovi záleží na tom, aby oni s tátou neztratili vnímání hranice dobra a zla, aby prostě táta zůstal "ten dobrý" a tahle potřeba byla snad silnější, než to, aby přežili. Přišlo mi to nesmírně pravdivé - děti podle mě touží potom, aby jejich rodiče žili a jednali "správně", prostě aby stáli na straně dobra, i kdyby za to měli zaplatit. Tohle tam na mě silně působilo z každé stránky, lezlo mi to do útrob a tam to pracovalo a vyvolávalo silné emoce fakt někde až v morku kostí. Kniha popisuje obraz světa, kde se rozpadne jakýkoliv společenský řád, prostě neexistuje, každý je jen sám za sebe, za zlé činy není žádný trest, žádný tlak společnosti, takže pokud se člověk v rámci boje o přežití neuchýlí ke zlu, musí to být ze samotné lásky k dobru, nic dalšího mu to nepřinese, prostě motivace osekaná o jakoukoliv nadstavbu, jde to na pouhé jádro naší morálky. Kniha vyvolává silné existenciální pocity a otázky - o Bohu, o dobru a zlu v člověku, o společnosti, o smyslu života, o utrpení, o smrti..ale ani trochu to není prvoplánové, není tam žádné mudrování, ale dýchá to na vás právě skrze tu autentickou syrovost vyprávění o každodenním přežití či nepřežití. Konec knihy mě dostal - z hlouby duše jsem plakala a nemohla přestat asi půl hodiny (neznám jinou takovou knihu, kde by na mě konec takto zapůsobil), byla to směsice bolesti a zároveň uspokojení a úlevy - mě ten konec prostě dokonale uspokojil. To, o co tam podle mě šlo, v co jsem doufala já, to se podle mě stalo a má naděje došla naplnění. Kniha, která je určitě atmosférou jinak velmi skličující, ve mně zanechala přímo bouři naděje. Ne každý ovšem ten konec vnímá takto -některým mým přátelům přišel depresivní - to je asi velmi individuální. Za mě - mistrovské dílo.
Kniha zajímavá, neosobní - bez jmen (muž, chlapec), žádné velké drama. Ale přesto čtivá, napínavá...
Velice zajímavá kniha s obsahem k zamyšlení. Ke konci jsem sice čekala ještě nějaké drama, ale to, co se ke konci přihodilo, bylo i tak bolestné. Chystám se ještě na film, jsem na něj zvědavá. :)
Muž a chlapec. Otec a syn. Žádná jména, ani jedno. Pouze muž a chlapec, město, řeka. A nákupní vozík. Neuvěřitelně osobní a přesto neuvěřitelně neosobní.
Žádné uvozovky, které by dávaly znát, kdo mluví a že vůbec někdo mluví. Ve spoustě vět chybějící slovesa. Nejasná motivace postav a nedomyšlený svět po katastrofě. Místy trochu deprese, i když by se dala očekávat horší. I přes to poutavá kniha, která vtáhne čtenáře do atmosféry. Dokonalé popisy, které nenudí, dokonalá představivost autora. Vzhledem k jeho věku v době vytvoření této knihy snad neuvěřitelná.
Neseme světlo. Tak jo.
Výrazně přeceňované dílko!
Začíná se odnikud, jde se nikam, končí se nijak.
Zpracování? Jednoduchá forma, bez pocitů a dialogů.
Motivace postav? Přežít do další broskvové konzervy.
Realističnost? Kromě konstatování, že po jakési katastrofě příroda má daleko k tomu, co v Máji popisuje K.H. Mácha, taktéž málo uvěřitelné.
Nejočekávanější okamžik knihy? Upřímně jsem doufal, že toho otravného kluka, jenž by se s každým ihned družil, konečně někdo sežere. SPOILER: Nestalo se :( .
Kolem a kolem nechápu vlnu nadšení, na níž se kniha veze.
Tahle knížka mě tedy příliš neoslovila, dostala se mi do ruky náhodou, a v nemocnici člověk koni na zuby nekouká.
Film byl dle mého názoru mnohem lepší.
Dlho som sa tešil na túto knihu, preto keď som ju zbadal v knižnici voľnú, ani na chvíľu som neváhal. Je to trošku iné čítanie, McCarthy pekne vykreslil vzťah medzi otcom a synom. Škoda len, že po chvíľi začnete tušiť čo Vás čaká na konci. Občas som sa síce strácal v rozhovoroch bez úvodzoviek, ale aj tak má táto posapokalyptická záležitosť v niečom zasiahla.
Něco tak depresívního a přitom plného nezdolné naděje a nesobecké lásky jsem snad ještě nečetla. Velice drsný styl autora konvenuje s drsným příběhem odehrávajícím se v drsných časech a v drsném světě. (Hlavou se vám kromě jiného mihne něco o té slupce a jádru.) Rozhodně se po tom neusíná dobře. Jedna z knih, které se vypálí do mozku. Nemusím ji už nikdy otevřít, protože když na ni pohlédnu, jak stojí v knihovně, celý příběh se mi odehraje ZA očima, ne PŘED nimi.
Nesdílím názor většiny na tuto knihu. Špatně se četla, měla jsem problémy rozpoznat co je současnost a co minulost, plytké rozhovory otce a syna, když jakákoliv bližší zmínka o nich scházela. V příběhu se nic zásadního neděje, otec a syn jdou, vždy se na ně karmicky usměje štěstí a v době největší krize objeví zlatý důl v podobě jídla a oblečení, pak zase jdou, sem tam někoho potkají...prostě celkem nůďo. Čekala jsem, že alespoň konec bude strhující a že mě třeba donutí přidat hvězdičku, ale bohužel se nestalo.
Nápad na příběh byl zajímavý. Nic méně jsem čekal o něco víc, žádná zápletka nebyla delšího řešení, kontakty s ostatními lidmi jen krátké a neoddiskutovatelné štěstí v jakékoliv krizi. A nemohu si odpustit říci, že by se tato kniha měla jmenovat "Tak jo".
Ve filmu mě fascinovalo, jak si ránu od šípu scvakl sešívačkou :)))
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Bez začátku, bez konce, bez jmen, bez vysvětlení.
Knihu jsem přečetla "na jeden zátah" protože jsem stále čekala nějaké rozluštění. To však nepřišlo.