Cesta
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/416769/bmid_cesta-z3f-416769.png
4
2867
2867
McCarthy v románu Cesta stroze a lapidárně líčí svět po globální katastrofě - přesně domýšlí jeho podobu i jednání přeživších ve světě, kde z někdejší civlilizace nezůstalo téměř nic. Děj Cesty tvoří putování otce a syna pustou, bezútěšnou krajinou, trvale zakrytou příkrovem mraků. Poutníci směřují k moři, vedeni neurčitou nadějí, jejíž chatrnost si dobře uvědomují. Většinu času hladoví, přespávají v lesích a pod mosty, vyhýbají se lidem, protože od těch, co přežili, se nedá čekat nic dobrého. Otec vynakládá veškeré úsilí na to, aby syna před světem uchránil a dovedl k cíli, protože tento úkol je to jediné, co má ještě smysl. A možná nejen pro něj samotného. Anotace 2: Svět po globální katastrofě. Bezútěšnou krajinou, šedou a studenou prochází otec s malým synem. Většinou hladoví, nocují v lesích, ostatním přeživším lidem se vyhýbají, protože od nich nemůžou čekat nic dobrého. Jejich nadějí je dojít k moři, otec však ví, že se jeho čas se krátí. Cesta je román temný, ale ne bezútěšný: apokalypsu líčí v mistrovské zkratce, ale čtenáři neodpírá naději. Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.... celý text
Literatura světová Thrillery Sci-fi
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
The Road , 2006
více info...
Přidat komentář
Film jsem viděl kdysi dávno, ale jediné, co si z něj pamatuji, je šedivá krajina a špinavá tvář Aragorna, tedy ideální výchozí podmínky pro přečtení knižní předlohy. Kniha mne překvapila svým minimalismem, jednoduché nerozvité věty, jakoby se v tom rozbitém světě šetřilo dokonce i na úvozovkách. Zpočátku mi absence uvozovek vadila, je to poněkud nepřehledné, ale všechen tenhle minimalismus velmi efektivně umocňuje výsledný dojem, o který autor zřejmě usiloval, a tím je naprostá deprese a beznaděj. Stejně jako v každém postapu se samozřejmě vynořují otázky, co se stalo, proč a jak? To se však nedozvíme a ono to ani není důležité. Tak jo.
Velmi silný a nevybíravý popis toho, jací my lidé ve skutečnosti jsme - jenom nám dát příležitost... V tom románu je o lidstvu vlastně všechno. McCarthy se snaží nést oheň civilizace, tak jak ji známe my, ale moc dobře ví, že nemá téměř žádnou šanci.
Po dočtení jsem moc nevěděla, co si o tom myslet. Nechala jsem si to rozležet v hlavě a následně se podívala na film. Musím konstatovat, že - a to se často nestává - se mi film, i díky skvělému výkonu Vigga Mortensena, líbil o něco více než kniha. Ať nad tímto dílem přemýšlím jak chci, vždy mi vyjde jedno jediné slovo: Zvláštní.
Zatím nejlepší věc od Mccarthyho, kterou jsem přečetl. Bezútěšný a temný svět ve kterém otec se synem bojují o poslední kousíčky naděje. Jeden z případů, kdy filmová adaptace totálně kopíruje knihu a tentokrát je to určitě dobře. Film je stejně dobrý jako kniha, doporučuju obojí.
I když je to poměrně krátká kniha, je velmi intenzivní a silná. Přispívá k tomu i syrový, jakoby strohý styl psaní. Film knihu celkem věrně kopíruje a líbil se mi úplně stejně.
Dokonale minimalisticke, vseho akorat, misty skoro lyricke, pokud neco takoveho lze rici o postapokaliptockem pribehu. Knihy jsem se hodne obavala, ale jsem nadsena.
čo strana, to koncentrovaná depka a beznádej, absolutne realisticke vykreslenie postapokalyptickeho sveta.
Neuvěřitelná kniha. Dokonale poukazuje na to, že není důležitý cíl cesty, ale cesta samotná. Ačkoli jsem věděla od pár rýpavých spolužáků konec, čím dál tím víc jsem toužila vědět jaké hrozby tuto neúplnou rodinku na cestě potkají.
Perfektní, ani film není špatný. Přesto kniha potvrzuje staré dobré rčení, že kniha je vždycky lepší než film.
Knihu se přečetl během chvilky, vypráví hrůzy, kterými musel projít otec se synem. Příběh mi přirostl k srdci a hodně s ním zahýbal.
Nejlepší kniha jaká se mi kdy dostala do rukou. Jeden by řekl o ničem, ale vlastně je toho v ní tolik..
Děj v knize prakticky neexistuje, následuje jen jedna náhodná příhoda za druhou. Ty mají zase jen vykreslovat obraz zničeného světa. Samo o sobě by to nevadilo, kdyby byl ten svět aspoň trochu zajímavý, ale je to jen tupé opakující se prostředí a tisíckrát dokola popílek.
Podoba světa po neznámé katastrofě mi bohužel nepřipadala ani uvěřitelná, zejména všudypřítomný popílek neustále poletující vzduchem X let po katastrofě. Ze začátku možná ano, ale pak by podle mě s deštěm slehl, husté bahno vytvořilo tvrdou vrstvu a zůstalo na zemi.
Po většinu času nuda, putování a hledání jídla ve zničených městech se stále opakuje a málokdy zaujme něčím novým.
PS: Knížka mi připomněla dvoudílný dokument Supersopka, který popisuje podobnou katastrofu, ke které v Americe skutečně může dojít a v budoucnu pravděpodobně i dojde, jen se neví kdy.
Největším plusem této knihy je jednoznačně atmosféra. Depresivní, ponurá, postapokalyptická, přesně tak, jak to máme rádi.
Bohužel mínusů je mnohem více (možné SPOILERY):
* Vadila mi absence uvozovek v přímé řeči. Koukal jsem se do originálu a je to tam stejně. Je to podle mě zbytečné. Atmosféru to nevylepšuje a akorát to štve, protože pak jde hůř poznat, kde přímá řeč začíná a kde končí.
* Český překlad je dost strašný. Občas jsem opravdu musel nad některýma větama přemýšlet, o čem vlastně jsou. A ne proto, že by byly nějaké hlubokomyslné, ale prostě proto, že byly blbě napsané. Další věc jsou občasné slovní patvary, které úplně rvou oči.
* Co se příběhu týče - procházeli pustinou, občas byli rádi, když našli něco trošku jedlého. Ale ejhle, několikrát se stalo, že když byli skoro v koncích - Deus ex machina - objevili náhodou skladiště, sklep a jiné plné jídla, zásob, teplého oblečení, atd. Chápal bych, kdyby se to stalo jednou, ale stalo se to několikrát. To se mi nelíbí. Buď to měl autor vyřešit nějak chytřeji nebo měli prostě chcípnout už v první třetině knihy.
S lepším překladem, uvozovkami a trošku lepším vyřešením některých situací by to bylo za plnou palbu, protože tohle je něco, co mám rád, ale takhle bohužel jen ***.
Strhující kniha s perfektně vykreslenou atmosférou. Přečetl jsem ji jedním dechem a prožíval každý kousek cesty. Otec se synem nesou na své cestě malý zbytek lidskosti (nositelé ohně) uprostřed krutého a mrazivého světa plného strachu a beznaděje.
Tuhle knížku nedoporučuji číst před spaním, ani když je člověk unavený. Jinak se vám jen těžko bude dostávat z depresivního naladění, do kterého vás dostane. Je to prostě síla. A byla by možná ještě vetší, kdyby si autor na závěr odpustil ten náznak happy-endu. I když je otázka, jestli se u takové knihy dá vůbec o nějakém happy-endu mluvit.
Melancholická, depresivní, ale zároveň nádherná kniha o dojemné lásce mezi synem a otcem. Ještě dlouho jsem ji měl v hlavě a doporučuju se podívat taky na film, který se podle mě dobře držel ducha knihy.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Ještě dlouho po dočtení, jsem knihu nemohl dostat z hlavy. Neuvěřitelně hutná atmosféra, koncentrovaná deprese, která však není nijak samoúčelná. Podstata lidskosti odhalená až na kost – jak v dobrém, tak v tom špatném. Realistický obraz umírajícího světa, který je v kontrastu ke všem těm apokalyptickým taškařicím, kterými jsme v poslední době zaplaveni. Nikdy bych se toho nechtěl dožít.