Cesta bílých oblaků
Anagárika Góvinda (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/118783/cesta-bilych-oblaku-118783.jpg
5
7
7
Tibet už nebude nikdy stejný, i kdyby si vydobyl zpátky svou nezávislost. Co by ale nemělo být navždy ztraceno, je kontinuita tibetské duchovní kultury, která je založená na živé tradici a vědomém spojení s jejími počátky. Cesta bílých oblaků je očitým svědectvím Tibetu v posledních desetiletích jeho nezávislosti a nepřerušené kulturní tradice. Jeden z nejkrásnějších, dokonce možná nejkrásnější popis země viděné očima západního člověka přináší putování lamy Anagáriky Govindy úchvatnými krásami přírody, umění i duchovního života Tibetu první poloviny 20. století. Během putování vás zasvětí mimo jiné významné duchovní osobnosti jako byli Domo Geše Rinpočhe nebo guru Alexandry David-Neelové. Budete očarováni velebnými chrámy přírody i těmi, které byly vytvořeny lidskou rukou. Objevíte opuštěná města, ztracená údolí. Spočinete pod horou Kailás, mystickým středem světa. Seznámíte se s lunggompy - zázračnými běžci, orákuly, mysterijními hrami i tibetskou magií. Potkáte vysoko postavené, ale i prosté lamy řádů Kagjüpa nebo Gelugpa, poustevníky i vyznavače náboženství bön. Při čtení zažijete pocit napětí, blaženosti i radosti z prožitku krásy a duchovního zasvěcení. Takový byl Tibet a již nikdy nebude.... celý text
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2005 , EminentOriginální název:
The Way of the White Clouds: A Buddhist Pilgrim in Tibet
více info...
Přidat komentář
Já tu doplním: Strojový čas moderního člověka jej neučiní pánem, ale otrokem času, čím více se snaží ušetřit čas, tím méně ho má. Je to jako pokoušet se chytit řeku do kbelíku. Je to proud, nepřetržitost jejího pohybu, co dělá řeku, a s časem je to stejné. Jedině ten, kdo ho přijme v celé jeho úplnosti ho může ovládnout a učinit novým. Přijmeme-li čas tímto způsobem ztrácí nad námi svou moc a my jsme unášeni na hřebeni vlny aniž bychom ztratili zorný úhel naší absolutní bezčasovosti
Dopřejte si alespoň občas o víkendu pocit této bezčasovosti. Je to fajn.
Tato kniha vypráví o tom, jaký byl Tibet a již nikdy nebude.. Zkuste si přečíst jeho poutavý životopis na wikipedii. Po Tibetu cestoval hlavně kocem 40. let. Za války byl internován v Indii. Dožíval pak v USA, kde se o něho staral mj. Alan Watts. R.I.P.
"Jestliže je každý detail našeho života plánovaný a regulovaný a každý zlomek času předem předurčený, potom poslední zbyteček našeho neomezeného a bezčasého bytí, v němž existuje svoboda duše, bude udušen. Tato svoboda nespočívá v tom, že si budeme dělat, „co chceme“, není to ani libovůle, ani svéhlavost, ani žízeň po dobrodružstvích, ale schopnost přijmout neočekávané, netušené situace života, dobré stejně jako špatné, s otevřenou myslí; je to schopnost adaptovat se na nekonečnou různorodost podmínek bez ztráty důvěry v hlubší spojení mezi vnitřním a vnějším světem. Je to spontánní jistota nebýt nikdy spoután prostorem ani časem, schopnost zažít plnost obou bez lpění na kterémkoli z jejich aktérů, aniž bychom se jich pokoušeli zmocnit pomocí svévolného rozdělení."
Autorovy další knížky
| 1994 |  Základy tibetské mystiky |
| 2005 | Cesta bílých oblaků |
| 1996 | Buddhistické reflexe |
| 1998 | Živý buddhismus na Západě |
Ano, Tibet, jaký byl ... a již nikdy nebude. Možná proto, aby se jeho duchovní dědictví rozlilo po celém lidstvu jako mocný lék proti omezenosti a sobectví materiálního člověka? Každý můžeme zapracovat na tom, aby tomu tak bylo.