Cesta černošské dívky k Bohu
George Bernard Shaw
Filosofická povídka o cestě inteligentní černošské dívky, která chce poznat pravého a jediného boha. Setkává se se zástupci různých náboženských systémů, církví a přístupů. Povídka končí zcela prostě: hrdinka se vdá, má děti, pečuje o domácnost a nemá čas se zabývat hledáním boha.
Přidat komentář
Spíš je chyba ve mě než v samotné knize. Líbí se mi ten popis hrdinka se vdá: Hrdinka svého partnera priskrti a on svoli pod nátlakem. To by se dnes dalo docela slušně právně vydírat :D
Štítky knihy
filozofie náboženství Bůh, Hospodin černoši hledání smyslu života ateismus věda a víra kritika náboženství africké povídky
Autorovy další knížky
2007 | Pygmalión |
1956 | Svatá Jana |
2012 | Pygmalion / Pygmalion (dvojjazyčná kniha) |
1973 | Nebeský fotbal a jiné povídky |
1979 | Divadelní moudrost G.B. Shawa |
Filosofická povídka o pouti křesťanské proselytky od jednoho představitele náboženského přístupu k druhému. Hrdinka se setkává nejen s bohem Noema, Jóba a Micheáše (autor poukazuje na evoluci, kterou starozákonní bůh postupem času prodělal), ale také se zakladateli křesťanských církví, s proroky Ježíšem a Mohamedem, se starověkým Řekem, agnostickým socialistou, moderními produkty všeobecného vědeckého vzdělání a s I. P. Pavlovem, zaslepeným mučitelem psů, který všechno organické počínání redukuje na reflex.
Černoška triumfuje selským rozumem a lidskou přirozeností, když například kritizuje nesmyslnost Desatera (láska k bližním člověka odklání od boha; zabíjet některé lidi je životní nutnost atd.). Jelikož je GBS metafysický ateista stejně jako já, jeho přístup – nikoli vulgárně materialistický, určitě ne zběsile antiklerikální a skeptický i k vědě – mi naprosto vyhovoval. Vyslovení záporáci jsou tu jen poživačný a krutý Noemův Jahve, který si žádá krvavých obětí, a Pavlov týrající zvířata, jenž se stará jen o poznání, zato moudrost ho nezajímá.
Jak je u GBS zvykem, k dílku neodmyslitelně patří rozsáhlý doslov. Tady autor kritizuje, že morální pokrok v (nejen náboženském) poznávání znehodnocujeme, když se nezbavujeme zastaralých vrstev. Výsledkem je, že poměrně humánního Ježíšova boha, jenž se vtěluje v lidech, ztotožňujeme s bubáky Pentateuchu. Zaujala mě myšlenka, že biblická biologie, ač žalostně neznalá evoluce, je alespoň vážným pokusem poznat život, a ne de facto chemií a fyzikou jako biologie 19. století.