Cesta do hlubin nitra

Nemohu hodnotit. Pokorně přiznávám, že velkou část této knihy jsem nepochopil. Byly tu věty, ba odstavce a možná i kapitoly, které kdyby byly napsány ve svahilštině, rozuměl bych jim stejně. Částečně to padá na vrub mé nevzdělanosti, co se klasické, zejména antické, literatury týče, neznalosti autorova ostatního díla (četl jsem pouze Mystický a činný život dnešní Indie) a obecně malý rozhled v klasické hudbě a architektuře, stejně jako chybějící místopisné znalosti. Ještě více mne pak mátlo, jak autor plynule přechází mezi svým životem vnějším a vnitřním; mnohdy jsem si nebyl jist, zda popisuje události nebo představy, zda jde o osoby skutečné, mýtické či imaginární. Tam, kde byl text jasný a srozumitelný, točil se kolem autorova osobního života, jeho blízkých, předků a přátel, což mi často přišlo poněkud sebestředné a spíše nezajímavé. Přesto mne cosi nutkalo číst dál. Očekával jsem nějaký projev mystického ducha, ale toho se autor dotýká jen velmi okrajově, neboť těžištěm knihy je život duševní, nikoliv duchovní. Přesto ve mně kniha zanechává něco, co je těžké definovat a cítím, že v ní jsou kvality, kterým mnohá moderní literatura nesahá ani po kotníky. Nevylučuji proto, že se k ní ještě někdy vrátím.