Cesta do hlubin noci

31.03.2015

Celineova prvotina...Fyzicky narocne citanie...je to "rozbite"....po precitani sa nieco "zmeni"...

19.10.2014

Tato jedovatá květina francouzské literatury ve své době otrávila nejen tamní akademiky, kteří postrašeni její leptavou žíravostí, udělili Goncourtovu cenu jakémusi dnes zapomenutému šosáckému výtvoru, nýbrž naneštěstí i samotného velikána; všechen ten chytrý cynismus a vtipná misantropie za nimiž ovšem vnímavý čtenář rozpoznal zoufající si srdce, pronikli do Célinových žil a otrávili nadobro i jeho samotného. Všechno se najednou pomátlo, válečná traumata ožila, a on, veterán Velké války, zavelel celkem nevtipně k plynovým komorám.

21.05.2014

Depresivní kniha jako je tahle, na to člověk opravdu nezapomene, i když ji četl dávno.

07.04.2012

Vůbec se nedivím, že tahle kniha vzbudila svého času takovou pozornost, protože to bylo vskutku něco nového, co Céline čtenářům předložil. Dalo by se říct, že jim nemilosrdně nastavil zrcadlo, všemu tomu nízkému v člověku, sám sebe také vůbec nešetří, nehraje si na nic víc, než skutečně je, obyčejný malý člověk se svojí zbabělostí, bídou duševní i fyzickou, takoví, jací jsou všichni kolem něj. Nedělá z chudoby něco víc, než je - obyčejná nuzota života, a na druhou stranu nedémonizuje boháče, neobviňuje nikoho z toho, jak chudí žijí. A když nám dá nahlédnout do toho života chudých, ukáže nám také bez příkras, jak je pravdivé ono homo homini lupus - člověk člověku vlkem. A úplně na začátku vše začíná za války a tady dostává pěkně na prdel patriotismus a hrdinství, o kterém tak rádi melou ti, kdo nikdy nebyli v blízkosti frontových linií. Z dnešního pohledu se mi zdá mnohem údernější Smrt na úvěr. Cesta do hlubin noci je však velkou knihou o člověku v nás.