Cesta do hor
Filip Šilhan
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245689/bmid_cesta-do-hor-245689.jpg
5
15
15
"Lezení pro mě nikdy nebylo, není a nebude jen ve smyslu nahoru a dolů. To, čemu říkám horolezectví nebo lezení, je o pocitech. Takže kdo chce hodnotit výkon, nemusí číst dál." A o tom je vlastně celá jeho kniha. Totiž o radosti ze života za všech okolností.
Přidat komentář
většinou sebrané články vycházející v časopise Montana (ještě existuje a vychází!) byl to dobrej chlap a je neuvěřitelné, že tady není už přes dvacet let. a měl našlápnuto, nejen lezecky, ale novinářsky, v posledních letech života spolupracoval s mirkem štětinou... marné je mudrovat co by kdyby...
Skoda ho.kluka usateho. Jinac jak Filip psal. Lezeni je o pratelstvi,zkusenostech,pocitech, vzpominkach. Z techto veci se zije a vzpomina hodne dlouho.
Velmi kvalitní knížka z prostředí lezení ve skalách...
Moc doporučuji těm, kdo se pohybují v tomto světě a mají rádi i nějaké to zamyšlení...
"Je to tak jiné a zvláštní, rozdílné pocity v rozdílných podmínkách (výsledek mé rozpolcené povahy, mé nebo naší, proboha, přece nemůžu mluvit za všechny, co chtějí nahoru!). Euforie, nadšení a jistota (oho, tolikrát ztracená, prokletá a opětovně vzývaná jistota) v rozloženém spektru slunečního svitu, který se odráží od zrcadlových brýlí, ta pohoda krásných (a třeba těžkých) výstupů bez komplikací a bez problémů... A na druhé straně beznaděj, nenávist (ano, i nenávist!), zaklínání "již nikdy více", škrábání vlastního dna plechového kastrůlku s připálenými vajíčky na dně - pátrání po vlastních limitách (sic!), podávání důkazů o vlastních schopnostech." (s. 55)
Filek Šilhan žil a lezl. A tohle je kniha jeho sebraných textů, nad jejíž podobou neměl žádnou moc, protože jednoho slunečného dne krátce po začátku roku 2001 skončil jeho život v průrvě alpského ledovce. Je to kniha, kterou čtete s vědomím nevyhnutelného konce - a čtení je to kvůli tomu místy o to smutnější, oč energičtější a zábavnější Filip na vás ze stránek pomrkává.
Cesta do hor je necenzurovanou, autentickou výpovědí o obrovské lásce a vášni, kterou (horo)lezci ke skalám chovají. Nemusíte (tak jako já) rozumět všem římsám a frendům a osmám, aby vás popisy výprav strhly a nenechaly vás na pochybách, že tenhle kluk do toho šel naplno.
V záplavě mizerných a ještě mizernějších sportovních knih, které plní pulty, je tohle jako nebroušený diamant.
(Jak smutné, že patetické existence se tu plácají desítky let a kluci jako on dostanou tak zoufale málo času.)
Cesta do hor
Nazdar loupežníci,
s lezením koketuji už přes dvacet let a někdy v dobách, kdy mi bylo všechno jasný a ještě mi nerostly vousy, jsem tuhle knížku četl poprvé. Tyhle časy a naivní začátky mého lezení se tak nějak mlhavě prolínají, proto možná budu v následujícím hodnocení mírně zaujatý až patetický. Jenže číst to po těch letech bylo stejné, jako vzpomínat na první lásku. Tak mi to prosím odpusťte.
Titul určitě doporučuji i lidem, kteří s lezením nemají vůbec nic společného. Je v něm tolik života a upřímnosti, že to snad ani není možný.
Zajímavé bylo, že jsem si ze svého prvního čtení celé ty roky pamatoval některé věty a pasáže a teď jsem se utvrdil v tom, že doslova. Tak moc se mi ta knížka zaryla pod kůži. A jsem za to rád.
Filku, věřím, že až se vyškrábu za tebou tam nahoru, že si podáme ruce, protože tak to po úspěšném výstupu má být. A taky doufám, že ti tam chodí tantiémy, protože tvoje slova a myšlenky získaly takovou váhu a cenu, že se raději ani neptej, za kolik jsem tu knihu koupil. Manželce jsem to raději také neřekl.