Cesta do Itálie
Matěj Milota Zdirad Polák
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22997/bmid_cesta-do-italie-P7K-22997.jpg
3
5
5
Polák odjel do Itálie v roce 1815 a působil tam jako důstojník vítězné rakouské armády. Zároveň dohlížel na vykopávky v Pompejích, podnikané generálem Kollerem, a v Neapoli strávil tři roky. Velmi se zajímal o tamější kulturu, což bylo spojeno s jeho zájmem o historii, ve které již měl mnohé znalosti. Ve svém cestopise se dále zmiňuje o italském způsobu života, o řemeslu, obchodu, zemědělství i veřejné správě.... celý text
Přidat komentář
byť autor přejímal značnou část svého cestopisu z dobové odborné literatury (což však bylo běžnou, očekávanou a tedy samozřejmou praxí), je jeho původní líčení (vlastní zážitky, názory, posudky) natolik poutavé, že si zaslouží naši pozornost
nadto výborný dokument vypovídající o kulturní a jazykové úrovni českých zemí!
K této knize mne ještě jako malého přivedla četba Ocelového města. V něm je totiž, stejně jako v této knize, zmínka o proslulé Psí jeskyni u Neapole. Milota Zdirad Polák ji popisuje takto: „Nic jiného není, než daremná v písečném vrchu vykopaná, asi 10 střevíců dlouhá a 4 široká díra, z které nezdravá, ba usmrcující pára vyvstává.“
Tyhle staré cestopisy jsou vždycky kouzelné – stačí si vzpomenout na Kollára! – a u Miloty Zdirada Poláka, vděčného za to, že cestoval sám, takže jej nikdo neobtěžoval vypravováním „o k zívání nutících předmětěch“ (honech, střelbě, psích a štěstí ve hře) se navíc dočkáte jeho oblíbených složenin, které jsou nesmírně půvabné – hned na začátku tak potkáte kovkopa, který hraje na píšťalu a jehož „míločarodějná“ hudba blaží nejen lidi, ale i Polákova psa Vpolihoně, který ihned „strašně výti počal“. Radost číst takovéto knihy!
Štítky knihy
Itálie cestopisy české národní obrození cesty a pobyt 1. pol. 19. století kultura a společnost
Autorovy další knížky
| 1979 |  Cesta do Itálie |
| 2002 | Vznešenost přírody |
| 2014 |  Vznešenost přírody / Cesta do Itálie |
| 1907 |  Básnické spisy Miloty Zdirada Poláka. Díl I-II |
| 1908 | Miloty Zdirada Poláka cesta do Italie IV. |
Dobrá, křivdila bych panu Polákovi, kdybych hodnotila hůř, protože mám ráda cestopisy - a i Itálie je mi blízká.
Putoval a putoval. Celé ty části, kdy popisoval kdejaký kostel a co v něm bylo, jsem přeskakovala, pač mě křesťanství nezajímá. Tedy i celou kapitolu o těch římských a celou o Vatikánu. Kniha mi ledacos dala, spíše jde o zajímavosti - líbila se mi část o Pompejích a tak různě cestování po Amalfi. Neapol mě nijak nepřekvapila. Mám jistou nechuť k pánbíčkářům - což Neapolitáni jsou. A jsou dodnes. Ani autorovi se jejich životní styl moc nezamlouval. Pořád křičí jeden přes druhého, mlátí ženy. A jsou bordelářští. Mlátí je i dnes? (v knize Geniální přítelkyně, kde se děj odehrává v 60. letech - ano, mlátí je stále) V těch ulicích se mimo centrum nedá chodit, všude se válí odpadky. Tedy, věřím, že nejsou takoví všichni, a je tam taky spousta imigrantů. Tedy jak by řekl pan autor - cizozemců.
Normální to pán, nelíbilo se mi, že v každé jedné části neopomněl napsat co si myslí o půvabech místních žen a dívek, já bych mu to takhle určitě nevydala. Naštěstí tam toho nebylo tolik. Spíše zajímavá knížka.
Pěkný český jazyk. Latinu v knize by mohl někdo dopřeložit a uff, jsem ráda, že už to mám zasebou.