Cesta do jabloňového sadu
Jana Rečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/155592/cesta-do-jablonoveho-sadu-155592.jpg
4
20
20
Jeren, Ier, Ierwgar – tolik jmen mu dali, kolik existovalo světů. Světů, kterým přinášel naději, jejich zkáze však zabránit nedokázal. Zanikaly a hroutily se do sebe působením mocných sil. Během hroucení občas vznikaly Perly uložené hluboko v pomačkané zemi. Bylo však třeba mít se na pozoru, protože dokázaly plnit přání, často tak podivná, a nebo nálezce přenést přes Zhroucení. Někdy. V každém světě za Zhroucením se Jeren/Ier/Ierwgar stal členem Družiny, která se snažila zabránit zkáze, bojovat proti všemu, co světy ničilo; bez viditelného úspěchu. Už ani nevědí, jak dlouho to dělají, odkud přišli, ani kde se vzaly jejich zvláštní zbraně i schopnosti. Potkáš-li přítele z jiného života podruhé, v jiném světě, je to už zase někdo jiný. A nic nemůže skončit jinak než zkázou... Ale kdo nám potom tohle všechno vypráví? ... celý text
Přidat komentář
Svět, který autorka vymyslela, mě zprvu zaujal a byla jsem zvědavá, co všechno se v něm nachází. Tak v půlce knihy mi však došlo, že všechny věci, které mi v příběhu nedávají smysl, autorka nejspíš nemá v plánu nikdy objasnit, děj pro mě začal být poněkud zmatený a dočtení příběhu se pro mě stalo utrpením, nemohla jsem se dočkat, až to budu mít za sebou.
Svět příběhu je krásný a poutavý, nicméně jsem měla pocit, že se odehrává výhradně v hlavě autorky a čtenář v něm není vítán..
Knihy paní Rečkové mám rád, vpodstatě ve všech je nějaké poselství, ale přelousknout tento román není nic jednoduchého. Jen co se děj rozjede, přichází skok v čase a jiná (i když stejná) postava a jiné dobrodružství. Tento román není nic pohodového, odpočinkového a musí se u něj chvílemi dost přemýšlet. Za mě trochu zklamání.
Neviem ako začať ani kde, ale asi tak že knižka je taká Rečkovská :). svet do ktorého sa dostávame je spočiatku nepochopiteľné zložitý a ani sami postavy mu nerozumejú pretože zabudli na svoje minulé životy (ktoré sa snáď odohrávali v dnešnej civilizácií). Aspoň tak s to z počiatku zdá, a treba povedať že tá prvá tretina knihy je veľmi záhadná plná mystifikácií a bola škoda že tento „svet“ (kde mrtvy z civilizácie ožili a stali sa spáčmi alebo upírmi, a je plný aj iných nebozpečných tvorov neznášajúcich striebro a otrokov ktorí ho pre nich zneškodňujú) alebo dajme tomu „cyklus“ keď je Jer mladý a neskúsený učeň, autorka opustí a prenesie nás o niekoľko – životov, svetov, zmien, rokov, ďalej kde si ani samotný Jerwgar (Jer) nepamätá ako to všetko začalo, a kde je začiatok jeho života, putovania, a teda nevie ani čím je. Človek? Medveď? Čarodej? No ten asi nie, aj keď vlastní čarovnú dýku, pomocou ktorej stvára čarodejné kúsky ako z klasickej fantasy. A tu už začína stredná časť knihy v ktorej mysticky a mytologicky pôsobiaci text nahrádza zachraňovanie opäť zanikajúcich odlúčených svetov, sem tam nejaká mágia, akcia, intrigy, boj o vlastnú záchranu, všadeprítomné milostné zápletky, všetko premiešané tak že to chutí. Zaujímavé na strednej pasáži mi prídu retrospektívy vedľajších postáv, podľa ktorých vlastne zisťujete kto je Jerwgar, aká je vlastne povaha súčastného sveta a čo sa s ním deje (lebo z prítomného lineárneho deja by sa vytratilo kúzlo neznáma, asi). Koniec všetko uzaviera dosť rozvláčne a samozrejme nič neuzatvára, boj pokračuje a zlo je stále menej rozpoznateľné, niekto sa pomstí iný nie, niekto sa obetuje iný zmúdrie ale nikto vlastne nemôže byť šťastný v takom svete ktorí sa rúti do Zhrocení. Veľmi dobrá knižka, odporúčam aj varujem pred zmätkom a pretlakom myšlienok plynúcich z deja. Toto rozhodne nieje klasická fantasy aj keď po osekaní by ňou určite mohla byť, no rovnako by mohla byť aj surealistickým dielom.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Kniha prokletých |
| 2008 | Pohřbeni na Soldafaru 1 |
| 2015 |  Virtuální vrazi |
| 2011 | Dračí mor |
| 2017 | Jáma a dům |
Obrazy světa, světů... mýtické, mystické, někdy jen tak "z rychlíku". Kniha není jednoduchá, ale co už na tomhle světě je jednoduché, když se vše míhá, míchá a nikdo si není jistý tím, co je skutečné a co ne, něco letí jako blesk, něco se vleče. A když se vše rozpadá, každý rozumný tvor by si měl přát nějakého toho průvodce, ochránce, strážce, protože ať už jsme z kteréhokoliv světa, nechceme, aby jen tak skončil, a když už musí, tak trocha té naděje, že ho někde, někdy, někdo oživí, se hodí.