Cesta do ráje: Příběh Francise Forda Coppoly

14.07.2024

Americký filmový režisér, scenárista a producent Francis Ford Coppola (*1939) patřil na přelomu 60. a 70. let k nejdůležitějším osobnostem hnutí tzv. Nového Hollywoodu a vedle svých kolegů, jakými byli Martin Scorsese, Steven Spielberg, George Lucas či William Friedkin, se během 70. let vypracoval neuvěřitelnou sérií filmů Kmotr (1972), Rozhovor (1974), Kmotr II (1974) a Apokalypsa (1979) v zásadního filmaře s komerčně i kriticky úspěšnými díly na svém kontě a v držitele pěti Oscarů (tři má za scénáře k filmům Generál Patton, Kmotr a Kmotr II a další za režii a nejlepší film za Kmotra II) a dvou Zlatých palem z festivalu v Cannes (za Rozhovor a Apokalypsu).
Coppola si vysnil a založil v San Franciscu vlastní produkční společnost Zoetrope a později i filmové studio v Hollywoodu, kde chtěl vytvářet po svém a nezávisle na velkých hollywoodských studiích filmy jinak a kde chtěl dávat příležitost i dalším tvůrcům. Tento sen se mu sice splnil, ale neúspěch kritického i diváckého propadáku Píseň od srdce (1982) ho dovedl k dluhům a k prodeji studia. Coppola pak točil filmy na zakázku nebo tak trochu zahnán do kouta (mj. Kmotr III z roku 1990) a z problémů se dostal až díky úspěchu Draculy (1992), z něhož byl komerční hit. Letos si splnil další sen, když na plátna přivedl film Megalopolis, který připravoval čtyřicet let; financoval si ho sám a prodal kvůli tomu i část svých velmi úspěšných vinic.
O tom všem vypráví biografická kniha Sama Wassona Cesta do ráje. Příběh Francise Forda Coppoly.. Nejde však o tradiční chronologickou biografii, autor nás hned na začátku zavádí do „pekla“ natáčení Apokalypsy na Filipínách, natáčení, které provázely velké problémy, které se protahovalo a prodražovalo a při němž Coppola kvůli své maniodepresi a megalomanii málem přišel o rozum; navíc dlouho nevěděl, jak film zakončit. Zpětně se ale podíváme i na Coppolovo dětství, na jeho studia a začátky u filmu a detailně jsme seznámeni s fungováním Zoetrope. Krizí si prošlo i Coppolovo manželství s Eleanor, které se mu ale podařilo udržet. Méně prostoru věnuje autor vzniku ostatních Coppolových filmů – zamrzí to u těch nejlepších, jako jsou první dva díly Kmotra a Rozhovor, ale zajímavé by jistě bylo dozvědět se více i o těch dalších; naopak mnohem více se dozvíme vedle Apokalypsy o natáčení Písně od srdce a o jejím neúspěchu, který vedl ke Coppolovu krachu.
Sam Wasson vyzpovídal desítky lidí a měl přístup ke Coppolovým archivům. Podařilo se mu vytvořit živý, citlivý a otevřený portrét člověka, který se stal velkým filmařem, zažil ohromné úspěchy i veliké pády, „vytvořil filmařské impérium, impérium pohostinnosti, stvořil peklo, stvořil ráj, ztratil ráj a začal znovu snít“; člověka, který se přesto nevzdal a který se do dějin světové kinematografie zapsal vskutku nesmazatelně.