Cesta do středu Země
Jules Verne
Nevyčerpatelně vynalézavý romanopisec vypráví o třech odvážlivcích, německém profesoru mineralogie, jeho mladém synovci a islandském lovci, kteří na Islandu sestoupili na dno kráteru sopky a podnikli odtud krajně odvážnou, na dobrodružství a překvapení bohatou cestu do nitra Země.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1882 , Alois R. LauermannOriginální název:
Voyage au centre de la Terre, 1864
více info...
Přidat komentář
Kniha pro mě byla hlavně prostředkem učení se jazyku (angličtina) než k nějakému duševnímu růstu. Vybral jsem si Vernea pro jeho notorické dobrodružné vypravování a podrobný popis děje, abych se na chvíli odpoutal od knížek poukazujících spíše na společenské problémy. Tuto knížku beru jednoduše jako fantastický příběh, který má nějaké základy ve vědeckých faktech.
Nejoblíbenější pasáží je pro mě, když se Axel ztratí v podzemí. Stačilo odbočit jednou cestou špatně a byl na pokraji nezáviděníhodné smrti v hlubinách Země a v naprosté tmě. Náš mladý hrdina, po svém strýci znalý všech oborů geologie, si dobře uvědomoval malou naději na nalezení svých druhů v podzemním labyrintu. Nakonec byl ale zachráněn náhodou a vše dobře dopadlo.
Jde vidět, že Verne byl sám velikým milovníkem geologie. Proto jsem si při čtení mnohokrát kladl otázky. Jak moc se v 19. století vlastně vědělo o tom, co je pod námi? Do jaké míry je tato knížka spekulací o tajemstvích podzemí a do jaké míry je prostě jen výplodem fantazie?
Pan Verne miloval jeskyně. Zde z jedné vytvořil jediný obrovský fabulační prostor. Postav málo, děj je vlastně jenom popisem událostí tak řečeno speleologických, leč zajímavý a hezký. Mnohem méně typicky verneovských nesmyslů a toporností všeho druhu. Jakési geologicko-cestopisné scifi. V rámci žánrů "verneovky" dle mého patří k nejlepším.
Prvá verneovka, ktorá sa mi dostala do ruky. Na knihu skutočne nemôžem povedať nič zlé, no hodnotenie som dal slabšie kvôli tomu, že by ma s istotou oveľa viac bavila v mladšom veku. Veľká škoda, že Jules nie je v povinnom čitaní.
Tak to byl ulet :D ten vor meli snad z ocele ne? :D ale i tak fajn cteni na relax... Rozhodne pujdu do dalsiho dila od Verna :)... Dostat tu knizku do ruky pred 15 lety urco bych dal vyssi hodnoceni :)
Nikdy jsem uz od ditete nemusela verneovky, nikdy se mi moc nelibily, ale kdyz uz tak jsem zaradila jednu jeho do ctenarske vyzvy...
Pribeh nebyl spatny, jen me to ze zacatku moc nebavilo, pak jsem se zacetla a bylo po knizce :-)
Jedno vim ale jiste, ze pokud nebudu mit neco rad, tak to odlozim na pozdeji - treba k tomu nastane cas pozdeji :-)
Cesta do středu Země byla mou druhou Verneovkou a musím říct, že opět nezklamala. Ze začátku jsem se malinko nemohla začíst, ale pak se stala knížka velice poutavou a já prostě musela číst dál, abych se dozvěděla, jak celé dobrodružství dopadne. Verne cestu popisoval tak věrohodně, že jsem měla pocit, jako by tam opravdu byl. Vypravěč to byl vskutku úžasný. :)
Za pomalejší rozjezd a někdy až moc rozvleklé popisy (o vzniku Země, fyzikálních zákonů atd.) strhávám jednu hvězdičku a těším se na další skvělé počtení.
Skvělý! Verne opět nezklamal. Knížky od něj bych moh číst pořád. Neskutečně mě to baví.
Nesmrteľné dobrodružstvo, ktoré ma nadchlo ako dieťa a ku ktorému som sa s nostalgiou vrátila počas niekoľkých minulých večerov, už ako "veľká". Treba povedať, že rokmi nestratilo na svojom čare a ja som si opäť (ani neviem po koľkýkrát) pripomenula netradičný výlet pre vedu zapáleného profesora mineralógie Liddenbrocka, jeho synovca Axela (vtipného rozprávača príbehu) a oddaného, statočného, hoc mĺkveho Hansa - ich sprievodcu nielen Islandom. Opäť sa mi sprítomnila trpezlivá Grauben, inšpirátor cesty do stredy Zeme Arne Saknussemm a jeho runové podpisy... a opäť som zažívala zostup do sopky Snaefell, napínavé scény o nedostatku pitnej vody, nekonečné putovanie i plavbu, elektrickú búrku, súboj pravekých jašterov, údiv nad nálezom rastlinstva, živočíšstva i obyvateľa stredu Zeme - obra, ako aj záverečné vyvrhnutie našich hrdinov z Etny. Trochu nezrovnalostí a nelogiky je maličkosťou v porovnaní s tým, ako autor dokázal a stále dokáže prebudiť čitateľovu fantáziu i zápal pre rôzne vedy a skĺbiť to v pútavom príbehu s rytierskymi hrdinami!
Moje první Verneovka, hodnocení možná ze sentimentality. Ale i tak je moje nejoblíbenější.
Verneovky jsou pro mě prostě nesmrtelné. I když dětství je už dávno v trapu, vždy se k těmto knihám ráda vrátím a nikdy se nezmění to, že právě Verneovy knihy jsou ty, které mě přivedly ke čtení vůbec. =)
Knihu jsem četl jenom jednou, ale rád bych někdy znovu. Nejvíce mám naposlouchanou audio verzi, kterou jsem poslouchal stále dokola (Lukáš Hlavica).
Četla jsem v srpnu 2012. Podle mých poznámek:
Verne = fantazie.
Na Verna dost útlé, čtení spíš pro děti.
Místy napínavé.
Natočen i film, pěkný.
Trochu o Islandu, ale nelze srovnávat s realitou.
Hezké.
Nemám moc ráda dobrodružné knihy, ale tady u té jsem udělala vyjímku na základě shlédnutí filmu "Cesta do středu Země." Knihu jsem ani nemusela shánět, protože jsme ji měli v naší knihovničce. Co ke knize říct? Je to klasická verneovka. Kniha se mi četla velice dobře, prože Julese Verne umí velice dobře vyprávět. Kniha je plná napětí, dobrudružství a celý příběh vám doslova ožívá před očima. U knihy jsem se ani jednu stranu nenudila. Všem čtenářům dopořučuji.
Štítky knihy
Island zfilmováno šifry sopky dobrodružství kryptografie, šifrování výzkum výpravy a expedice rozhlasové zpracování vykopávky, terénní výzkum výzbroj výzkumné studie
Autorovy další knížky
1937 | Dvacet tisíc mil pod mořem |
1965 | Cesta do středu Země |
1985 | Dva roky prázdnin |
1963 | Pět neděl v balónu |
1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Zase jsem se dostala do dětských let. Julese Verna jsem četla od páté třídy. Pro mě krásné odpočinkové čtení.