Cesta do zaslíbené země a jiné povídky
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29424/cesta-do-zaslibene-zeme-a-jine-povidky-29424.jpg
4
66
66
Strhující příběh o patnácti bohatých vídeňských Židech, kterým je po anšlusu "dovoleno" emigrovat po Dunaji na vratké kocábce. "Nemáte průjezdní víza, loď nesmí nikde přistát..." Nejprve si cestu užívají, ale pak dojde k poruše motoru. Třikrát se pokoušejí s lodí s hákovým křížem přistát, třikrát jsou zahnáni zpět na řeku. Přistanou na liduprázdném slovenském břehu, opraví závadu ale mezitím klesne voda a loď je na suchu, nemají sílu ji dostat k vodě, hledají řeku, postupně ztrácí veškerou naději. Zbytky trosečníků nalezne slovenský kněz, přesvědčuje je ....aby se pokusili, nevdzali, zachránili .... Rabbi říká: Pořád někdo někoho pronásleduje a bere volnost, pořád někdo někoho viní, štve a bere mu život. Pořád někdo utlačuje jiné ve jménu pravdy....pořád někdo někomu brání jíst, spát, bydlet, hledat štěstí a žít. A Židé na to od počátku dopláceli nejvíc. Proto volají šalom, mír vzdáleným i blízkým, mír všem. Cesta do zaslíbené země vede už jen vzhůru. V den, kdy začala válka, volí dobrovolně smrt. Představuje vrchol Fuksovy povídkové tvorby. Motivem, kdy se ze ctihodných, slušných lidí během krizové situace velmi rychle stanou špinavé a jakékoli akce neschopné trosky, může poněkud připomínat Goldingova Pána much. ... celý text
Přidat komentář
Autorův osobitý styl psaní mi celkem sedl, některé povídky mi přišly obsahově slabší, poslední a nejdelší povídka celkem poutavá se zajímavým vyústěním. ... Při splouvání Dunaje si budu dávat pozor na slepá ramena
Ve srovnání s Cestou do zaslíbené země jsou ostatní povídky podružné. Cesta je velké podobenství, jež je psáno příznačným autorovým stylem a jazykem se spoustou banalit, aby vyzněla závěrečná scéna. Fuks 60. let byl opravdu Mistr.
Knihu jsem si vybrala do výzvy pro poslední a současně titulní povídku.
Židovská tématika je ve více povídkách, poslední, o útěku několika bohatých rodin po anšlusu Rakouska však ukazuje nejvíce obrovský dopad nástupu nacistů na životy lidí, kteří nic neprovedli, pouze si "dovolili" býti Židy. Příběh je dokonalá ukázka lidské odevzdanosti, když přítomnost nelze změnit a současně víry v lepší zítřky. Cesta symbolizující putování Židů s Mojžíšem přes poušť, pochopení, že lidem je Ráj zapovězen a nakonec hořký závěr.
Holokaust, to nejsou jen koncentrační tábory, to jsou i tisíce a tisíce zničených životů, jen prostým pronásledováním a ani na tuto skutečnost by nemělo být zapomenuto, obzvláště v dnešní době, směřující k zjednodušování a zlehčování!
Leccos má člověk nechat mimo sebe.jako by to neviděl a neslyšel a hledět si raději toho,co přispívá k jeho klidu.
Nesmí nás skličovat různé těžkosti a útrapy,jež život přináší,ani děsit budoucí věci,jež se možná ani nestanou,vždyt se nebudeme dlouho lopotit ani stále snášet bolest,přijde čas,kdy skončí všechen shon a trýzen,vždyt jen nepatrné a kratičké je všechno,co svým časem pomíjí.
Mnohé z trýznivých,malicherných,leckdy mrazivě humorných,groteskních.
Poklidných,teskných,osudových,časech zašlých,nevratných,malých osudů,lidských strádání,zlobivých pocitů,zlých okamžiků,mlhavě chvíli štastných.
Beznadějných i nadějných,nostalgických,marnivých,bázlivých,strachu co přichází v nás a hlavně všechno podobného i mnoho dalšího i onakého.
Dohromady tedy nefalšovaná ryzí Fuksovina tentokráte ze soudku povídkového.Takový pověstný černý kun se pro mě skrývá v dílku s názvem Poslední ostrov.Doslova skličující miniatura lidiček.Mísí se tu sen s nadějí.Prchavé štěstí a snad se zvláštní formou pokory.A takových je tu celý soubor.
Fuksík opět nastavil latku oblíbenosti zase o něco víš.Záruka taková,že slunce opět tak jako vždy vyjde nad obzor každý den.Mír.Pokoj.Blahodárné teplo.
Život je krátký a zlý,samá bolest a strach.Mnohá náruživost nás poutá,mnohých strach souží,mnohá starost mučí.
Mnohá všetečnost rozptyluje,mnohá marnost opřádá,mnohá práce trápí.
Jak marné a zbytečné je něčím se v tomto údolí slz zneklidnovat...
Pro mě další knižní skvost od Ladislava Fukse. Když někdo bude chtít začít s Fuksem, doporučovala bych možná tyto povídky, spíše než mnou doporučovanou knihou Myši Natálie Mooshabrové (i když ta je můj top). Zjistíte, jestli vám vyhovuje Fuks a jeho styl. Povídky jsou krátké a fuksovské. Až na poslední Cesta do zaslíbené země. Není třeba se více rozepisovat, přečtěte si ji.
Přžíběhy vynikající svou zvláštní poetikou.... nejzávažnější z nich, Cesta do zaslíbené země ... je příběh Židů doufajících, že se zachrání na kocábce cestou z Vídně "do země zaslíbené" .. postupně však dochází k neodvratné katastrofě, jíž ani spolucestující - kněz nedokáže zabránit či osvětlit.
Při čtení těchto povídek se jednak vrátíte do doby konce předminulého století, ale také do doby před 1. i 2. světovou válkou, ale také do doby nedávné. Povídky jsou v podstatě situované do celého světa, napsány vybraným jazykem, čímž myslím přesně tím, co se dneska už těžko v knížkách hledá...V celku se nejedná o humorné příběhy, ale humor v nich je. Často končí tak nějak podivně či negativně, ale to už k životu patří.
Čtivé, zajímavé povídkové příběhy. Často s hořkým koncem, ale to k Fuksovým dílům patří. Doporučuji k přečtení.
Část díla
- Cesta do zaslíbené země 1967
- Jedna malá hezká idylka 1966
- Mezi dvojím zahýkáním oslíka 1968
- Na prahu nového roku 1967
- Podivuhodné setkání 1964
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Už ne tak tisnivá jako Mundstock a surreálná jako Spalovač. Ale stále výborná, čtivá, plná veselých chvilek a temných podobenství.