Cesta do zaslíbené země a jiné povídky

03.07.2024

Už ne tak tisnivá jako Mundstock a surreálná jako Spalovač. Ale stále výborná, čtivá, plná veselých chvilek a temných podobenství.

05.02.2023

Autorův osobitý styl psaní mi celkem sedl, některé povídky mi přišly obsahově slabší, poslední a nejdelší povídka celkem poutavá se zajímavým vyústěním. ... Při splouvání Dunaje si budu dávat pozor na slepá ramena

26.02.2022

Ve srovnání s Cestou do zaslíbené země jsou ostatní povídky podružné. Cesta je velké podobenství, jež je psáno příznačným autorovým stylem a jazykem se spoustou banalit, aby vyzněla závěrečná scéna. Fuks 60. let byl opravdu Mistr.

31.07.2020

Knihu jsem si vybrala do výzvy pro poslední a současně titulní povídku.

Židovská tématika je ve více povídkách, poslední, o útěku několika bohatých rodin po anšlusu Rakouska však ukazuje nejvíce obrovský dopad nástupu nacistů na životy lidí, kteří nic neprovedli, pouze si "dovolili" býti Židy. Příběh je dokonalá ukázka lidské odevzdanosti, když přítomnost nelze změnit a současně víry v lepší zítřky. Cesta symbolizující putování Židů s Mojžíšem přes poušť, pochopení, že lidem je Ráj zapovězen a nakonec hořký závěr.

Holokaust, to nejsou jen koncentrační tábory, to jsou i tisíce a tisíce zničených životů, jen prostým pronásledováním a ani na tuto skutečnost by nemělo být zapomenuto, obzvláště v dnešní době, směřující k zjednodušování a zlehčování!

05.05.2020

Leccos má člověk nechat mimo sebe.jako by to neviděl a neslyšel a hledět si raději toho,co přispívá k jeho klidu.
Nesmí nás skličovat různé těžkosti a útrapy,jež život přináší,ani děsit budoucí věci,jež se možná ani nestanou,vždyt se nebudeme dlouho lopotit ani stále snášet bolest,přijde čas,kdy skončí všechen shon a trýzen,vždyt jen nepatrné a kratičké je všechno,co svým časem pomíjí.

Mnohé z trýznivých,malicherných,leckdy mrazivě humorných,groteskních.
Poklidných,teskných,osudových,časech zašlých,nevratných,malých osudů,lidských strádání,zlobivých pocitů,zlých okamžiků,mlhavě chvíli štastných.
Beznadějných i nadějných,nostalgických,marnivých,bázlivých,strachu co přichází v nás a hlavně všechno podobného i mnoho dalšího i onakého.
Dohromady tedy nefalšovaná ryzí Fuksovina tentokráte ze soudku povídkového.Takový pověstný černý kun se pro mě skrývá v dílku s názvem Poslední ostrov.Doslova skličující miniatura lidiček.Mísí se tu sen s nadějí.Prchavé štěstí a snad se zvláštní formou pokory.A takových je tu celý soubor.
Fuksík opět nastavil latku oblíbenosti zase o něco víš.Záruka taková,že slunce opět tak jako vždy vyjde nad obzor každý den.Mír.Pokoj.Blahodárné teplo.

Život je krátký a zlý,samá bolest a strach.Mnohá náruživost nás poutá,mnohých strach souží,mnohá starost mučí.
Mnohá všetečnost rozptyluje,mnohá marnost opřádá,mnohá práce trápí.
Jak marné a zbytečné je něčím se v tomto údolí slz zneklidnovat...

10.01.2019

Pro mě další knižní skvost od Ladislava Fukse. Když někdo bude chtít začít s Fuksem, doporučovala bych možná tyto povídky, spíše než mnou doporučovanou knihou Myši Natálie Mooshabrové (i když ta je můj top). Zjistíte, jestli vám vyhovuje Fuks a jeho styl. Povídky jsou krátké a fuksovské. Až na poslední Cesta do zaslíbené země. Není třeba se více rozepisovat, přečtěte si ji.

09.02.2016

Přžíběhy vynikající svou zvláštní poetikou.... nejzávažnější z nich, Cesta do zaslíbené země ... je příběh Židů doufajících, že se zachrání na kocábce cestou z Vídně "do země zaslíbené" .. postupně však dochází k neodvratné katastrofě, jíž ani spolucestující - kněz nedokáže zabránit či osvětlit.

22.09.2013

Při čtení těchto povídek se jednak vrátíte do doby konce předminulého století, ale také do doby před 1. i 2. světovou válkou, ale také do doby nedávné. Povídky jsou v podstatě situované do celého světa, napsány vybraným jazykem, čímž myslím přesně tím, co se dneska už těžko v knížkách hledá...V celku se nejedná o humorné příběhy, ale humor v nich je. Často končí tak nějak podivně či negativně, ale to už k životu patří.