Cesta k billboardu
Ondřej Škrabal
Sbírku krátkých próz básníka, publicisty a divadelního režiséra Ondřeje Škrabala spojuje téma pokroku a potřeby neustále se zdokonalovat. Cesta na blízký Západ je jako určitá fascinace čímsi lepším, tím, k čemu vzhlížíme v naději, že nám bude dovoleno něco odpozorovat. Na pozadí takřka všech textů se vrací otázka, kde tento neurčitý Západ začíná a kde končí a kdo všechno je dnes jeho součástí: „Pokud si člověk počká, pokrok se nakonec dostaví sám od sebe.“... celý text
Povídky Literatura česká
Vydáno: 2022 , ListenOriginální název:
Cesta k billboardu, 2022
více info...
Přidat komentář
Autor mi svým stylem velice připomíná Milana Kunderu. V jedné z povídek k němu taky explicitně odkazuje, a tady jsem narazila na jednu věc, která mi vadí. Významně na mě v textech mrká, abych si všimla, k čemu z reality se právě vztahuje. To jednak uráží moji čtenářskou inteligenci (ne, že bych všechna vyústění pochopila), jednak nestojím o to, aby byla literatura tak pevně zakotvena ve skutečnosti. Líbil se mi svižný ráz a z něj vyplývající koncentrovanost povídek, na druhé straně si říkám, jestli by zakončení nebyla pozvolnější a promyšlenější, kdyby byly o něco delší. Protože o zajímavá témata nouze nebyla.
Překvapivě kvalitní sbírka povídek autora, jehož jsem dosud neznal. Texty jsou to přemýšlivé, s pozoruhodnými reflexemi, skvěle pointované, tematicky zpravidla palčivě aktuální (jakkoli nikoli časové), poutavě analytické, líbí se mi i jejich plodné usouvztažnění k názvům. V podstatě nemám co vytknout, žádná z povídek nebyla slabá, jedině snad grafická úprava knihy mě tolik neoslovuje, ale nelze říci, že by byla vysloveně špatná, je to spíš otázka individuálního vkusu.
Osvěžující je rovněž dějové zasazení povídek, jakož i jejich tematická a motivická rovina. Ty se totiž téměř výhradně pojí se zahraničím, Západem (reprezentovaným zde hlavně Berlínem, v knize explicitně nevysloveným a skrytým pod zkratkou B.; v menší míře je tu i USA), a to ve – zpravidla vnitřní – konfrontaci s Východem (bereme-li protentokrát naši postkomunistickou část Evropy cele a celistvě jako Východ): na úrovni mentalit, zvyklostí, představ, myšlenkových a duchovních světů. To myslím v naší próze není časté. Často narážíme i na problematiku filmu a herectví, perspektivu nechtěného diváka, posluchače či účastníka (skoro jako by se vedle subjektu či hrdiny odehrával nějaký zvláštní film či hra, on do nich byl jaksi proti své vůli, mimoděk vtažen a musel se s tím sám nějak vyrovnávat).
Nejlepší texty jsou dle mého soudu titulní Cesta k billboardu, Svatba v Treptowském parku, Matze aneb Příprava na život, Život na pláži a Efektivita pana W. ve Spolkové republice Německo. Ale ještě jednou zdůrazňuji, že dobré jsou všechny.
Krátké, stručné, úderné povídky. S různou kvalitou. Přesto moje 3 hvězdy coby nečtenáře povídek jsou hodnocením nadprůměrným.
Námětem jsou veskrze lidé zmítaní osudem a velmi těžce hledající cestu, co dál. U mnoha povídek mi přišlo, že rozuzlení je příliš násilné. A autorovo vypravěčské umění mi přišlo hodně těžkopádné, i když náměty byly fajn ke zpracování. Tak si jdu spravit chuť Šabachem.
Škrabalovy texty jsou zaměřeny na individuální osudy, přesto z nich lze vyčíst kontury současné doby, mnohdy z nich ční i reálné události (mediální aféry, zákazy brček a billboardů, pandemie). Postavy vstupují na nová území a snaží se ze všech sil obstát, používají při tom však na podivné strategie – "fotograf" se snaží přesvědčit vypravěče o své světovosti pomocí dvou mobilů, sebestředný literát chce nafingovat svou svatbu, majitel firmy vyrábějící brčka se snaží zákaz zakrýt mediálním boomem poťouchlého rozhovoru. Ty snahy jsou úporné a bizarní, svědčí však i o tom, jak moc bizarní je i svět, v němž se takové taktiky vůbec dají aplikovat.
Většinou se však postavy nedokáží s danou situací vyrovnat kvůli tomu, že je pevně svírají kořeny – vypravěč z povídky Nemožnost westernu se po úspěchu ve filmu vrací do svého rodného moravského městečka, na pana W. neblaze dopadají způsoby výchovy jeho otce, polský řidič kamionu se nemůže odtrhnout od národnostních stereotypů a mýtů. Nepřijde mi, že by v těch textech byl nějak hojně tematizován rozdíl mezi Západem a Východem, ale spíš to, co si východoevropané nesou ve svých představách o "Abendlandu", které se jim následně boří a oni tápají.
Zajímavě se jeví i vypravěč – v první osobě, většinou účastněný, do podivných šlamastyk povídek zapletený, zároveň však vše obšírně vysvětlující a někdy v náznacích ironický, i vůči svému počínání. Na mě to působí věrohodněji než nějaký výsměch tragikomickým postavičkám z nadhledu, takhle si alespoň čtenář uvědomí, že součástí těch globálních lapálií může být i on.
Vyhnul bych se klišé o "kAždÁ pOvíDkoVá SbÍrkA mÁ svOje silNé a SlaBé kuSy", spíš bych řekl, že pár textů z ní trochu trčí (Život na pláži; Calvera) a šlo by i tento útlý soubor ještě více zkrouhnout, na druhou stranu jsou to i přes výrazné pointování vcelku otevřené a znejasněné prózy, takže je to možná lepší pěkně takhle ve své šíři. Je to i dost humor, třeba povídka Efektivita pana W. ve Spolkové republice Německo je vyloženě skvost, kult výkonnosti se v ní najednou jeví jako to nejchatrnější lešení. Globální rozkročení, skvělý prózy, bavil jsem se.
Celé dva týdny v kuse jeden z našich personalistů – jakýsi N. – přemýšlel, jak celý pracovní vztah s W. ukončit. Trávil tím případem více času, než měl. Jak se mi sám N. svěřil, i když W. osobně nikdy nepotkal, hned ho měl za naprostého troubu. Tento povrchní názor ještě podpořil fakt (o kterém jsem se jednou před N. prořekl), že chodím W. ve volném čase pomáhat. Kromě prohloubení jeho předsudků vůči W. to ovšem N. dál nějak blíže nezajímalo a naštěstí pro mě z této věci nevyvodil žádné další důsledky.
Ze všeho nejvíc se N. bál, že se o způsobu jeho plánování dozví oblastní vedoucí. N. se totiž při řešení efektivity pana W. dostal do fáze zcela neefektivního googlování. Ve třetím týdnu své práce na vyhazovu W. zabíralo hledání správného paragrafu plnou pětinu jeho pracovního času. Lépe řečeno: N. vyhledával rady, jak si ze správného zákona vybral to, co potřebuje. A nástrahy internetu ho sem tam svedly k nepokryté prokrastinaci.
(s. 64)
Část díla
Calvera
Cesta k billboardu
Efektivita pana W. ve Spolkové republice Německo
Gilgameš v Americe
Matze aneb Příprava na život
Autorovy další knížky
2022 | Cesta k billboardu |
2024 | Druhé Německo |
2018 | Básne SK/CZ 2018 |
2018 | Platná pravidla pro herce |
Překvapuje mě zdejší vysoké hodnocení, mě kniha spíš zklamala. Když si u každé povídky řeknete "Hm, a co jako?" nebo "Hm, a tohle má být jako konec?", tak jsou tři hvězdičky až až.