Cesta k charakteru
David Brooks
David Brooks již nějakou dobu přináší do našich každodenních životů poznání, překvapivé informace a originální pohled na svět, a to jak prostřednictvím svého sloupku v New York Times, tak i v podobě několika bestsellerů. V knize Společenský tvor se zabývá neuro-vědeckým pohledem na lidskou komunikaci a ukazuje, že společně toho dokážeme mnohem víc. Nyní se v knize Cesta k charakteru zaměřuje na hlubší hodnoty, které by měly být samotným základem našich životů. Reaguje na fenomén, který nazývá „kultura velkého já“ a který klade důraz na vnější úspěch. Vyzývá nás i sebe samotného k novému pokusu změnit rovnováhu mezi hodnotami spojenými s úspěchem, jako je bohatství, sláva a postavení, a hlubšími ctnostmi, mezi které patří laskavost, odvaha, pravdomluvnost nebo věrnost. Ty nejlépe poznáme, podíváme-li se kriticky na vztahy, které jsme vybudovali. Brooks čerpá z odkazu mnoha velkých myslitelů a inspirativních vůdčích osobností a ukazuje, že si tito velikáni díky vnitřnímu boji a tím, že znali hranice svých schopností, vybudovali silný vnitřní charakter. Frances Perkinsová, která se angažovala v hnutí pracujících, chápala, že aby mohla sloužit vyšším ideálům, musí potlačit část své osobnosti. Dwight Eisenhower řídil svůj život nikoliv na základě impulzivní touhy po sebevyjádření, ale s důrazem na uvědomělou sebekázeň. Dorothy Day, oddaná katolička a bojovnice za práva chudých, poznala jako mladá žena sílu prostoty a odevzdanosti. A. Philip Randolph a Bayard Rustin, průkopníci v oblasti občanských práv, si uvědomovali hodnotu zdrženlivosti a ukázněnosti, stejně jako potřeby pochybovat o sobě samém i v případě, že bojujeme za vznešenou věc. Cesta k charakteru v sobě mísí psychologii, politiku, spiritualitu a osobní zpověď. Dává nám příležitost přehodnotit své priority a usilovat o bohatší vnitřní život plný pokory a morálního bohatství. David Brooks píše: „Radost je vedlejší produkt, kterého se dostává lidem usilujícím o něco jiného. Přesto však přijde.“... celý text
Osobní rozvoj a styl
Vydáno: 2016 , OmegaOriginální název:
The Road to Character, 2015
více info...
Přidat komentář


Pro mě velmi těžké čtení, které mě ale svou hloubkou inspirativních příběhů velmi ovlivnilo. Závěr knihy, kde autor vše skládá do několika pouček byl pak ode mne přijat s chápajícím úsměvem, že to čtení stálo za to a dalo mi neskutečně hodně. Nezbývá než doporučit. Skvělé dílo!


Rozhodně inspirativní kniha. Ze začátku se mi zdála příliš přísná a moralistická, ale na konci autor vyložil kompromis. Cesta k charakteru je protipólem většiny knih, které se dnes v sekci osobního růstu vydávají.


Přes dílčí výhrady je pro mě hlavním důvodem, proč číst Cestu k charakteru, hlavně to, že p. Brooks píše o tématu, kterým se zabývám. A neméně je mi blízký i jeho způsob myšlení a podání problému. Když jsem knihu otevřel, cítil jsem se jedním rázem jako doma.
Kde dneska dostanete na každé stránce nálož sentencí jako třeba: --Život je v podstatě morální událost, nikoliv hédonistická. --
Autorovy další knížky
2001 | ![]() |
2016 | ![]() |
2017 | ![]() |
2021 | ![]() |
Nedočteno. Po třetině knihy jsem neměl sílu ani chuť pokračovat dále. Asi mě úplně minul koncept knihy. Úvod byl poměrně rozumný, ale následující popisy příběhů různých historických postav mi vůbec nic neřekly a nebyl jsem z nich schopen pochopit, proč mi je autor vypráví. Navíc mi vůbec neseděl styl vyprávění, plný krátkých vět. Vše je podtrženo z mého pohledu ne příliš zdařilým překladem - občas jsem měl pocit, že to snad bylo přeloženo v Google překladači (stavby vět spíše odpovídají anglickému jazyku než českému).