Cesta k dokonalosti
Terezie od Ježíše
V předmluvě uvádí sv. Terezie hlavní motivy, jež ji vedly k tomu, že knihu s radostí napsala. Byla to její mateřská láska k sestrám, velká touha, aby sestry co nejvěrněji sloužily Bohu a lépe poznaly, jak nádherný je úděl, k němuž je Pán povolal. Celá duchovní zkušenost světice totiž vyrůstá z osobního vztahu lásky k Ježíši Kristu a k jeho lidství (ne náhodou přijala na Karmelu jméno „Terezie od Ježíše“). Modlitbu vnímá jako důvěrný vztah přátelství s tím, o němž ví, že ji miluje, je pro ni pohledem lásky upřeným na toho, jenž se na nás s láskou dívá, neboli osobní láskyplnou odpovědí na lásku Boží. Jako i v každém lidském partnerství je láskyplný pohled Snoubence je přitom pro snoubenku největší radostí, potvrzením její důstojnosti i povzbuzením na cestě.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1991 | Hrad v nitru |
1991 | Život |
2002 | Cesta k dokonalosti |
1991 | Kniha o zakládání |
2004 | Vnitřní modlitba |
"Chraňte se přehnané bázlivosti, do níž upadají některé osoby, které ji dokonce považují za pokoru. Jestliže vám král udělí nějakou milost, pak to není jistě pokora, odmítnout ji, nýbrž přijmout ji a těšit se z ní, i když uznáváte, že jí nejste hodny. Kdyby Pán nebe i země přišel do mého domu, aby mě zahrnul projevy své přízně a těšil se ze mne, byla by to pěkná pokora, kdybych s Ním nechtěla mluvit, odmítala jeho dary, utíkala před Ním a nechala Ho samotného. A což teprve, kdyby naléhal, abych prosila o milosti a já chtěla z pokory zůstat chudá, a tím ho nutila, aby odešel, protože jsem nedokázala odpovědět na jeho vybízení? Chraňte se, sestry, takové hrbaté pokory!"
Cesta k dokonalosti opakuje mnoho témat z Tereziina životopisu, ale myslím, že obstojí i jako svébytná práce. Možná je i vhodnější pro první seznámení s Terezií, zdá se mi přístupnější. Jako by ji vědomí, že její adresátky budou sestry s různou schopností vnitřní modlitby, vedlo k tomu psát víc didakticky, a tedy víc přístupně i pro nás, začátečníky modlitebního života (ale nevím, těžko soudit). Každopádně i zde je vidět Tereziina úžasná schopnost propojit mystické i praktické věci, duchovní hloubky, Boží výsostnost i zcela praktické záležitosti, na kterých je vidět, jakým byla Terezie výborným pozorovatelem lidí a psychologem!
A zase ta její upřímnost, neochota připisovat si sama zásluhy, odpor ke sklonům řídit si vlastní život a diktovat Bohu, které milosti by právě teď potřebovala a které si zaslouží. ("Ať se ve mně, Pane, naplní tvá vůle, jak jen se tobě líbí! Chceš-li, abych trpěla, dej mi sílu to snášet, a jen ať to přijde! Chceš-li, abych byla pronásledována, nemocná, abych trpěla nouzí a potupami, tu jsem, neodvracím svou tvář.") A nelpění na sobě a na vlastních vymyšleninách, ale přijímání všeho, co od Boha přijde. No, prostě pokora a duchovní čistota ve své dokonalé podobě, s tím se může srovnávat snad jedině její jmenovkyně a vzdálená karmelitská spolusestra, naše svatá malá Terezka.
Přestože byla Terezie velmi poslušnou a řádnou dcerou své církve - což bylo dáno jednak jejími osobnostními charakteristikami, ale také dobovou atmosférou a možná i nade vším se vznášející a dohlížející inkvizicí -, zaujme i opakovaný stesk nad tím, že se jí ne vždy dostalo pomoci z těch míst, ze kterých by to mělo být nejvíc samozřejmé. Přišlo mi to vlastně až překvapivě aktuální. Ano, špatní zpovědníci, kteří udělají víc škody než užitku - jedno z témat, které bylo zjevně aktuální ve Španělsku Tereziiny doby a které nás trápí i dnes. A věta "není rozumné zavrhovat ctnostné a silné duše, jen protože jsou to ženy", která neprošla cenzurou jejich řádových představitelů a existuje jen v nevydané verzi rukopisu, by také stále mohla (měla?!) být napsána na vnitřní stranu dveří nejedné z našich sakristií.
"Bůh nás zbav toho, kdo mu chce sloužit a zároveň dychtí po cti! Takový se přepočítal, neboť, jak jsem se už zmínila dříve, čím více se stará o čest, tím více ji ztrácí, zvláště když lpí na výsadách - Žádný jed na světě neničí dokonalost víc než starost o vlastní čest."