Cesta k jednoduchosti
Milena Jesenská
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501011/cesta-k-jednoduchosti-801-501011.jpg
4
39
39
Výbor publicistických próz věnovaných ženám, ve kterých autorka kultivuje jejich pohled na sebe i na svět. Knihu Cesta k jednoduchosti sestavila autorka ze svých příspěvků do ženských rubrik v roce 1926. Uvažuje zde o lásce, manželství, věrnosti, přátelství, módě a emancipaci, ale i o kráse, radosti ze života a vůbec o ženách a jejich pohledu na svět.... celý text
Přidat komentář
Když už jsem přečetla knihu "o ní," sáhla jsem i po jedné "její." Asi je to v tomto pořadí nejlepší.
Některé myšlenky, jak už tu mnozí psali, jsou z dnešního ženského pohledu směšné. Jiné pořád mají ten samý význam a dosah.
Dle mého skromného názoru, opravdu krásná kniha. A to hlavně z důvodu, že myšlenky v knize obsažené, často uváděné jako nadčasové, vás nutí k zamyšlení. Už jen to pouhé zamyšlení nad věcmi běžnými, o kterých Milena Jesenská převážně psala, vás velmi obohatí. Nejspíše to budete mít podobně jako já, s mnohým budete souhlasit, o jiném polemizovat a nad jiným zase nevěřícně kroutit hlavou. Ale právě díky tomuto je kniha tak krásná a vesměs jednoduchá. A zde souhlasím se samotnou autorkou, a to že "jednoduchost není vůbec jednoduchá".
Nějak netuším, jestli je vhodné tu napsat to, co napíšu, ale zkusím to..
Líbilo se mi, jak a co psala, některé myšlenky jsou vážně nadčasové a vhodné i pro tuto dobu.. ale občasné názory mě tedy opravdu překvapily!
Jako například, když Vás manžel podvede, je to vlastně Vaše chyba- prostě jste nebyla dobrou manželkou a zasloužila jste si to. Nebo jste nebyla prostě upravená. Totiž, to byl asi taky takový nešvar. Jako žena máte být neustále upravená a usměvavá. Nalíčená žena je dobrá žena. Taky, že žena je tu od toho, aby jen rodila a vychovávala děti. S*x není požitek pro nás, ale pro muže, my to děláme jen proto, aby z toho vznikly děti.
Každopádně už chápu to, že se naši důchodci nikdy nehádali, nerozváděli.. prostě to celý život jen trpěli. Tak aspoň vidím, jak to vzniklo- četli Milenu Jesenskou. :D
A tak tedy, budu to brát jakože na tu dobu to byl skvost, skvělé články a myšlenky.. ale pro tuto dobu jsou už (některé) méně vhodné.
Zajímavá kniha, u které musíte koukat na to, kdy byla napsána, kdy doba byla jiná. Některé myšlenky jsou chytré, jiné mě trochu překvapily a donutily se i usmát.
Docela zklamání: po stránce obsahové nejsou sloupky moc zajímavé, ani objevné (navíc s nimi někdy nesouzním - zejména názory na dámy, manželství, nevěru, muže...), někdy spíš nezralé až povrchní, ba co hůř úzkoprsé až xenofobní (nejzlejší lidi, které potkala, to byli Němci...) a jindy zase poněkud "školometské", ale dokonce ani po stránce literární mi nepřipadaly moc povedené.
Pár drobností jsem ale přeci jen pro sebe vyzobla:
"Dobré srdce miluje lidi, aniž by je muselo omlouvat a aniž by je vůbec moralizovalo a kritizovalo. 'Nemůže za to,' je farizejství dobroty, stavěné na odiv, a především: je to škodné." (Zvenčí a zevnitř)
"Jedna minutka radosti ve vás vyčistí všechno, co způsobily hodiny útrapy, a pomůže vám na nohy víc než nekonečné úvahy a rozjímání. Jakmile přiletí, dovedete popadnout všecko za pravý konec a vědomí, že jste něco popadli za pravý konec, je jedna z vítězných radostí. A taková vítězná radost vám přidá sebevědomí a každý kapka sebevědomí je jako kapka zdravé, čisté, mladé krve. Nevím, kdo to kdy řekl, že utrpením získává člověk na cen, ale strašlivě lhal, ať byl kdokoliv. Utrpení moří, hryže, deptá. Radost omývá a narovnává.
... Radost zkracuje myšlenky, staví je na nohy a učí je běhat." (Povinnost k radosti)
"Proto, že trpíte, nejsou ještě ti, kteří vám působí bolest, podlí. proto, že jste v právu, nejste ještě bohatá. Věřte mi, někdy je strašně, nelítostně, mizerně málo být v právu. Nic si za to nekoupíte. " (Neznámé paní)
"Neskrblete chválou a buďte opatrné při odsuzování. Dobré, příjemné slovo ještě nikoho nebolelo. Hana bolí i od nejlhostejnějšího člověka. Uvědomte si však vždycky, že nemáme práva ke kritice, že nemáme práva k upřímnosti. Upřímnost je výsadou nejintimnějších přátel. Upřímnost je z nejtěžších, nejzávažnějších lidských statků, je nejhroznějším trestem, největší odměnou, nejtrpčím pokořením, nejnebezpečnější zbraní. Patří jen do rukou oprávněných a těch, kteří jsou si vědomi, že člověk nemůže být objektivním a že tedy upřímnost je subjektivní věc, kterou nerozdávám, aniž bych byl požádán, a pak jen skrblivě. "
...
"Buďte opatrní, buďte nanejvýš opatrní s každým člověkem, a uvědomte si, jak závratně daleko, jak nepřehledně daleko je od člověka k člověku. Tak daleko, že velikým sebezapřením lze se sobě přiblížit na vteřinu, ale jediným malým ublížením vzdálit se na vždycky.
(Několik společenských zákonů)
Vadila mi i některá slova (a to i po přečtení ediční poznámky v závěru): "kýčařský" míst kýčovitý, "five o'clockový" (fuj, a to to bylo edičně upraveno - původní tvar byl ale zcela nesmyslný), "sloupec" namísto sloupek, "upřílišněný" (dočista fuj)...
Takové Čapkovy sloupky, naproti tomu, to je úplně jiná káva - mužský, ale vlastně spíš lidský pohled, a krásná slova i vyjadřování, lahoda číst a rozjímat.
• Milena Jesenská byla českou spisovatelkou, novinářkou a překladatelkou. Její eseje poprvé vyšly v roce 1926 a byly určeny především ženám. Zaměřila se na témata jako láska, móda, manželství nebo třeba obyčejné radosti života.
• Prostřednictvím svých textů na mě autorka působila jako dáma konvenční i nadčasová, někdy možná trochu rebelující. Provokovala soudobou společnost a nutila ji k zamyšlení nad fragmenty běžného života. Já osobně jsem před otevřením této knihy čekala především tu nadčasovost. Těšila jsem se, jak budu nad každou stránkou blaženě přikyvovat a říkat si: Přesněěě Mileno, to jsi trefila perfektně!
• JENŽE jsem jaksi převezla samu sebe. Otáčela jsem stránku za stránkou, vstřebávala informace i názory a začínalo to ve mně nebezpečně vřít. To jako opravdu?! Tohle si skutečně myslíš Mileno?!! Že já jsem si tě nenastudovala předem, nemusela jsem se teď tolik divit! A tak jsem si vzala krásný pastelově růžový zvýrazňovač, všemi tolik milované lepíky a rozhodla se pomstít.
• O další dvě kapitoly později mi to začalo být líto, protože jsem se konečně dostala k onomu blaženému přikyvování, na které jsem se tolik těšila. Kateřina Zbrklá, těší mě.
• Knížku si přečtěte, a pak mi napište, jaký dojem ve vás zanechala (nebráním se ani knižní štafetě). Já jsem byla ve výsledku spokojená
Nebýt několika naivních, takřka budovatelských textů (zejména Povinnost k radosti), nebylo by souboru co vytknout.
Jesenské eseje jsou psány svižně, zároveň ne povrchně, probíraná témata (nejčastěji vztahové otázky) nazírá z mnoha stran. V některých textech obhajuje tradici, jindy horuje pro modernost a i po téměř sto letech působí současně.
Jen feministkám by asi při čtení některých esejů vyskákala kopřivka (hlavně už z názvu ironický - O té ženské emancipaci několik poznámek velice zaostalých).
Vhodné ke čtení v dlouhém časovém rámci po jednotlivých textech, aby měl člověk čas, myšlenky vstřebat.
Dva lidi spolu nemají být pro štěstí, ale proto, že spolu nemůžou nebýt. A možná by nás tolik nemuselo zajímat v čem má původ naše vzteklost, ale spíše to, jak s ní zacházíme. Jesenská dokáže psát rady, které nepůsobí povýšenecky, a její jazyk je pohlazením...
Články, texty a fejetony Mileny Jesenské, poprvé vydány v roce 1926. Autorka se zde zamýšlí nad tématy lásky, manželství, žen, zdraví, módy, ale třeba i politiky a života po první světové válce.
Když jsem knihu uviděla, hned jsem si vyhledala další informace o Mileně Jesenské. Podle všeho to byla neskutečně silná a nadčasová žena, která se nebála provokovat, byla tak trochu rebelkou. Ráda bych se ocitla v době, kdy žila, abych viděla, jak na její texty a celkově život, reagují ostatní.
Všechny její články jsou neskutečně současné. Ač jsou napsány téměř před sto lety, stále platí i pro dnešní dobu, můžete se v nich sami najít. Některé Vás donutí zamyslet se, jiné se pousmát. Můžete je přečíst všechny najednou, anebo když budete mít chuť a náladu, stačí otevřít knížku na jakékoliv stránce a ponořit se do světa Mileny Jesenské.
V knížce najdete spoustu krásných citátů, myšlenek, chytrých poznatků. Ať čtete knihu v jakémkoliv rozpoložení, věřím, že vždy v ní najdete něco, co Vás osloví, co se Vás dotkne.
Nemohu nezmínit nádhernou obálku a celkovou pěknou úpravu knížky. Drobné ilustrace v textu vše krásně doplňují.
Kniha, u které jsem se zastavila, zklidnila, vrátila se v čase a zároveň se zamyslela nad svým životem.
„Jakmile se nám podaří zaradovat se pro nic za nic, podaří se nám najednou všechno. Radost zkracuje myšlenky, staví je na nohy a učí je běhat. Obouvá jim stomílové boty, hup, a než se nadějete, jste tam, kam jste se s trudností nikdy dostat nemohli. Ve vteřince se vám vyjasní, co bylo zamotané jako bavlnka, dokud jste se ještě vší silou nechtěli a nesnažili radovat. Něco se ve vás rozběhne a bere vás s sebou. A než se nadějete, vykonáte něco, pak po druhé a po třetí a pak už se dostaví radost z konání a z práce, ta nejtrvalejší a nejúrodnější radost, která dovede zachraňovat životy.“
Byla to velká radost, smět se setkat s vnitřním světem tak zajímavé ženy! A docela jsem se zastyděl za to, že byla u mě dosud zařazena nepříliš lichotivě jako „Kafkova kamarádka“. Protože myšlení paní Mileny mělo sílu a tah na bránu! Oceňoval jsem zejména prozíravost, se kterou ve složitostech světa dokázala rozlišit důležité od zbytného, trvalé od pomíjivého. To, co je nosné od toho, co je zátěží.
Zdaleka jsem nesouhlasil se vším, co jsem se zde dočetl, občas jsem nesouhlasil i docela bouřlivě! Což bude nejspíš dáno také formátem textů v tomto sborníku (jsou to prostě krátké úvahy a není v nich prostor pro názorovou vyváženost a pro všelijaká obezřetná „ano, ale“) a také časovým odstupem mezi napsáním a přečtením jejich esejů a tím i rozdílnou společenskou atmosférou světů (kdyby měla zkušenost s 21. stoletím, psala by jistě jinak, i když možná ne nutně moderněji, kdo ví?).
Co rozhodně musím pochválit je styl esejů! Osobní angažovanost a zapojení vlastní zkušenosti vůbec nenarušovaly srozumitelnost a přehlednost vyjadřování. Ta byla na skvělé úrovni, eseje byly opravdu psány tak, aby význam sdělovaného co nejlépe odhalovaly, a ne mlžily nebo něco zastíraly (což se zdá jako samozřejmost, ale zdaleka ne každý to umí, a hlavně ne každý tak psát chce, protože mluvit jasně a přímo znamená nést kůži na trh a dávat sám sebe všanc kritice). Takže jsem i tam, kde jsem se s autorkou neshodl, rozuměl tomu, co mi chce říct a proč, což je pro mezilidskou komunikaci prostě skvělé! Nejen tím mi paní Milena připomínala George Orwella, což je ode mě ta nejvyšší pochvala. :-)
„Kdo se jednou naučí umírněnosti v tom nejhlubším slova smyslu, nebude nikdy milovat například nepravé perly. Ale víc než to: nikdy ho ani nenapadne, že by je mohl milovat, a nebude nijak pyšný na to, že je nemiluje. Nemilovat je mu bude tak samozřejmé, že pro něj prostě nebudou na světě.“
Knížku jsem četla pomalu, abych se vyvarovala dávat nabídnutému pozměněný význam; tu s obdivem, místy i se silnými výhradami. Každopádně nelituju času, inspirace k přemýšlení bylo víc než dost.
Určitě bych ráda slyšela čtení na Vltavě v režii a hlasem Hany Kofránkové, bohužel už vypršela práva...
Přečetla jsem ve čtečce: text je kvalitní, dobře se čte. Ne se všemi názory autorky souhlasím, ale tak to má být.
Poslechnuto na ČRo a moc se mi líbila nadčasová moudra. Někdo může mít výhrady, ale já jsem si z poslechu odnesla hodně. Děkuji Vám paní Jesenská.
Nikdy bych nevěřila, čím může člověka obohatit tak útlá knížka, kterou přečtete za večer.
Ač se zdá jednoduchá a zdánlivě o banálních a všedních věcech života každé ženy, je neskutečně moudrá a nadčasová. Prostě neuvěřitelné, že ji autorka napsala v roce 1926!
Vřele doporučuji.
Není žádný problém přečíst tenhle skvost během jednoho večera, ale vyplatí se ušetřit si pár stránek na další den a jedno čtení nestačí...Obzvlášť při hlasitém čtení se ta genialita a krása Mileniny jednoduchosti naplno projeví...
Štítky knihy
ženy sloupky Milena Jesenská, 1896-1944
Část díla
- Cesta k jednoduchosti 1926
- Ďábel u krbu 1926
- Dáma a moderní žena 1926
- Dva dopisy, ze kterých by byl autor udělal novelu, kdyby to byl dovedl 1926
- Kavalír 1926
Autorovy další knížky
| 1995 |  Cesta k jednoduchosti |
| 1998 | Dopisy Mileny Jesenské |
| 1997 | Nad naše síly - Češi, Židé a Němci 1937-1939 |
| 2016 | Křižovatky |
| 1927 | Člověk dělá šaty |
Dokonalé!!!