Cesta k opravdovému spříznění náboženských tradic
Jeho Svatost Dalajlama XIV. (p)
Nikdo – žádná země, žádná kultura, žádný člověk – dnes není nedotčen tím, co se děje ve zbytku světa, a postupující globalizace před nás staví mnoho nových výzev. Nejdůležitějším úkolem lidstva jednadvacátého století je podle dalajlámy snaha o mírumilovné soužití. Jeho Svatost v této knize dokazuje, že i v dnešním globalizovaném světě k sobě mohou národy, kultury a jednotlivci nacházet cestu. Všechny náboženské tradice vyzdvihují soucit jako ústřední princip, jímž se máme řídit, chceme-li vést dobrý život. A povinností všech, kdo usilují o duchovní zdokonalení, je uznat nezastupitelnou hodnotu ostatních náboženství. Jedině z tohoto základu může vyrůstat skutečný vzájemný respekt a spolupráce. Cesta k opravdovému spříznění náboženských tradic nabízí optimistický, a přesto realistický pohled na možnosti lidstva na jeho cestě k harmoničtější budoucnosti.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1999 | Cesta ke štěstí |
2017 | Kniha radosti |
2010 | Jak vidět sebe samé tak, jací doopravdy jsme |
1997 | Cesta ke svobodě |
2002 | Čtyři vznešené pravdy |
Dalajlamy si vážím a první část knihy byla moc milá, bylo vidět, že se snaží najít v náboženstvích to, co je spojuje, než co je rozděluje. Shrnutí jednotlivých tradic i jeho osobní setkání s významnými představiteli dokládá jeho úctu k jiným náboženstvím. Ale ve druhé části, kdy už se mluvilo o práci na světovém míru mi něco zoufale chybělo. Od začátku bylo sice jasné, že se kniha týká velkých náboženstvích, ale když čtu o tom, jak se mají setkávat vůdci a společně se modlit a mít tak vliv na věřící se svých tradic, tak vidím, jak moc mužský a zjednodušený pohled to je. Bez ženského prvku a vlivu ostatních, malých náboženství, kde třeba ani žádní vůdci nejsou, je tohle jen taková hra starců v hábitech a jejich mudrování nad světem, ale skutečný život je někde jinde.