Cesta ke šťastnému dětství
Catherine Gueguen
Empatická výchova ve světle nejnovějších poznatků o mozku a emocionálním vývoji dítěte. Jak vychovávat dítě, aby bylo šťastné a aby se harmonicky rozvíjelo? Jak blahodárně působit na jeho rozvoj? Mohu nechat dítě před usnutím plakat? Mohu dítěti občas uštědřit pohlavek, nebo je i pouhé plácnutí přes zadek pro dítě škodlivé? O těchto otázkách bylo již napsáno mnoho knih a pojednání, knížka věhlasné francouzské pediatričky Catherine Gueguenové, která se ve Francii stala okamžitě po vydání bestsellerem, je ovšem ojedinělá – nabízí totiž nový pohled na výchovu opírající se jak o praktické zkušenosti lékařky a matky, tak o nejnovější vědecké poznatky v oblasti výzkumu mozku, jež zcela zpochybňují tradiční představy o výchově. Mnozí rodiče dnes intuitivně cítí, že tradiční autoritativní výchovné pojetí je již přežité, a kloní se k nenásilnému, citlivému přístupu založenému na empatickém vztahu s dítětem. Nyní se jim dostává do rukou publikace, která objasňuje přímou souvislost mezi prostředím, ve kterém dítě vyrůstá, a zráním celé jeho osobnosti a především jeho mozku. Malé dítě je křehké, tvárné a ovlivnitelné. Atmosféra, v níž žije, je pro jeho budoucí život určující. První roky jeho života, od početí do šesti až sedmi let, představují skutečně základy, na nichž se buduje celá lidská existence. Zkušenosti se vztahy, které dítě zažije během těchto prvních let, se stanou rozhodujícími. Během tohoto období prochází ještě nezralý mozek bouřlivým vývojem. Vyznačuje se udivující plasticitou, která mu umožňuje zaznamenávat všechny prožitky, ať už pozitivní či negativní. Vše, co dítě prožívá, je tedy zásadně ovlivňuje. Autorka nám přístupnou a srozumitelnou formou vysvětluje, jak se v souvislosti se zráním mozku utváří dětská emocionalita, jak se rodí vztah dítěte k sobě samému, proč může být pro dítě obtížné ovládat a řídit své emoční a citové reakce a jak se postupně v atmosféře důvěry, otevřenosti a bezpečí formuje jeho vztah k druhým. Zároveň popisuje, jak a za jakých příznivých podmínek se dítě postupně učí rozpoznávat a zvládat vlastní emoce a přijímat emoce druhých, jak se vyvíjí jeho schopnost vcítění, jakož i schopnost rozlišování, organizace, plánování a samozřejmě i tvořivosti. Kniha ukazuje, jak rodič může přispívat k harmonickému růstu dítěte, čím naopak jeho optimální rozvoj a zrání (mnohdy nevědomě) brzdí a blokuje, a zároveň přináší praktické rady, jak se postavit ke konfliktním situacím, jež ve vztahu rodiče s dítětem zákonitě nastávají. Knížka se ve Francii okamžitě po svém vydání zařadila mezi nejprodávanější a nejžádanější publikace na téma výchovy.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika Rodina
Vydáno: 2014 , Rybka PublishersOriginální název:
Pour une enfance heureuse, 2014
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem si dlouho chtěla přečíst a měla jsem možná až moc velká očekávání, vzhledem k tomu jak moc ladím s respektující výchovou. Chtěla jsem si na té teoretické části o mozku a neurovědě upevnit své názory a argumenty, že děti nezvládnou reagovat jako dospělí a dle očekávání okolí mnohdy často prostě proto, že se jim mozek teprve vyvíjí. Uvědomila jsem si znovu a znovu, jak moc je respektující a bezopodmínečně milující prostředí pro děti veledůležité. Jak moc a jak snadno se může neznalostí, svým vlastním zraněním a traumaty, zajetými vzorci a bohužel i zlým úmyslem dětem ublížit. U knihy mi bylo místy smutno, když jsem si uvědomila, jak někteří mojí blízcí měli děství fakt na hovno. Příklady "pokusů" na dětech byly trochu znepokojivé. Knihu doporučuji.
Tahle knížka je hodně doporučovaná, tak jsem se na ni vrhla taky. Ale byla jsem zklamaná. Chápu, že v době vydání působila velký rozruch, ale dnes, když je mnoho dalších knih na toto téma, tak mě nějak extra nenadchla.
Když jsem ji začínala číst, tak na mě působila, že ke mně autor mluví spatra, jak kdybych byla hlupák. Toto naštěstí trochu polevilo v odborných kapitolách, kde byl vysvětlován mozek, ale jinak se to táhlo celou knihou. Příběhy ze života na mě působily jako vymyšlené.
U výzkumu mě kolikrát zarazilo, že výzkumníci jen přihlíželi a nezasáhli. Chápu, že by neměli data pro výzkum, ale co ty děti, kterým se děly fakt ošklivé věci? Když věděli, že to na ty děti bude mít vliv na celý život, tak ani to je nedonutilo zakročit?
Bylo to hodně těžkopádně napsané, což je veliká škoda. A co ještě bych knize vytkla je její grafické členění. Hodně mě mátlo, kolikrát než mi došlo, že čtu podkapitolu.
Oceňuji pak odkazový aparát a kapitoly o mozku, které byly akorát jednoduché a zároveň akorát složité.
Celkově mám z knihy rozporuplné pocity, ale doplněním z jiných publikací je to kvalitní zdroj informací.
Knihu jsem měla půjčenou z knihovny a teď už ji mám i ve své sbírce knih, protože se k ní hodlám vracet. Je plná zajímavých a hlavně důležitých informací, za mě by si ji měl přečíst každý, kdo vychovává děti nebo s nimi pracuje.
Velmi zajímavá kniha plná vysvětlení odborných pojmů z psychologie, neurologie a celkového vývoje dítěte. Hodně jsem z ní čerpala do diplomky o výchově dítěte a rodičovství.
Naprostá pecka! Rozhodně doporučuji! Odbornost nebude vadit někomu, kdo už nějaké informace o fungování mozku získal. A vlastně ani nemusíte vědět, co za čím stojí, ale pro praktické použití je důležitý princip. Na děti nemůžeme koukat optikou našich vyvinutých mozků, i když je to výrazně komplikované. Je potřeba k tomu přistupovat zodpovědně - vytváříte u dítěte základ, se kterým bude fungovat celý život a plno věcí už prostě změnit nejde. Knihu si rozhodně zařadím do své knihovničky a budu se k ní vracet.
Knížka, která se mi četla velice těžko. Ne proto, že je místy trochu sušší a odborná, ale pro tu smršť pocitů, jakou to ve mně vyvolávalo. Bylo to pro mě náročné, ale důležité si tím projít. Více zde: https://1url.cz/Iz6rj
Tohle není typická kniha o výchově. Z velké části se dozvíte především o tom, jak se vyvíjí lidský mozek, k čemu slouží jeho části. Následně je předloženo, jak vývoj různých laloků ovlivňuje vývoj dítěte a k tomu dostanete radu, jak byste se jako rodiče (nebo učitel, příbuzný, jakákoliv autorita, která s dítětem může přijít do styku) měli vůči dítěti chovat, aby se jeho mozek dobře vyvíjel a vám vyrostlo šťastné a milující dítě. I pro laika je ta "biologická" část poměrně zajímavá. O výchově jako takové se pak autorka nejvíce rozepisuje až na několika posledních desítkách stran. Kromě teorie uvádí také příklady z vlastní praxe, kdy za ní chodí rodiče s různými problémy spojenými s výchovou dětí.
Sice dost poznatků o mozku, hormonech atd., kdy jsem se trošku ztrácela, ale je to vše tak dobře popsáno i pro laika. Zajímavé byly I poznatky autorky z její praxe. A celkově si myslím, že by měl knihu přečíst každý, kdo je v kontaktu s dětmi, a najednou mu dojde spousta věcí. Je neskutečné, co jsme díky zkoumání mozku zjistili.