Cesta kolem světa v 80 vlacích
Monisha Rajesh
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420411/bmid_cesta-kolem-sveta-v-80-vlacich-MBv-420411.jpg
3
17
17
Přes 70 000 kilometrů dobrodružství na kolejích. Když Monisha oznámila svůj záměr absolvovat cestu kolem světa v 80 vlacích, všichni si jen klepali na čelo. Přesto netrvalo dlouho a ona skutečně hodila batoh na záda, vzala za ruku svého snoubence Jema a vydala se na pečlivě naplánovanou pouť po kolejích čítající více než 70 000 kilometrů z jednoho konce světa na druhý a zase zpátky. Během sedmi měsíců jim za okénkem ubíhaly tak rozdílné kraje jako Mongolsko, Kanada, Čína, Japonsko, Kazachstán, Rusko, Amerika, a dokonce se odvážili i do Severní Koreje. Projeli se po Transsibiřské magistrále, luxusním Orient Expresem, japonskými rychlovlaky, ale také ušmudlanými lokálkami. Potkali spoustu zábavných, svérázných a milých pasažérů, s nimiž si směňovali jídlo i životní příběhy. Monisha Rajeshová, novinářka působící mimo jiné v denících The Guardian či The New York Times, o svém putování vypráví tak, že si tu každý najde svoje. Bizarní i komické zážitky z vlaků střídá poetický popis krajiny nebo hekticky pulsujících velkoměst, nechybí společensko-politický kontext, historické vsuvky a vtipné komentáře. Po přečtení dostane každý chuť sbalit si svých pět švestek a nasednout do prvního dálkového expresu.... celý text
Literatura světová Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2019 , Mladá frontaOriginální název:
Around the World in 80 Trains, 2019
více info...
Přidat komentář
Jeden z nejpůsobivějších cestopisů, co jsem zatím četla. Mělo to své kouzlo a psaný projev autorky byl čtivý. Skvělá kniha.
Cestování vlakem miluji, ale při čtení této knihy mi začínalo dost lézt na nervy. Nudné popisy krajiny střídané v podstatě deníkovými záznamy. Abych to shrnula ani jednou jsem při čtení neměla pocit, že tu knihu nechci odložit než přečtu ještě aspoň jednu stránku.
Nevyvážené. Vadilo mi, že se některé kapitoly/destinace rozsáhle popisují, zatímco jiné jsou sotva zmíněny. Patřím k fanouškům cestování vlakem, ale tady jsem pořád hledala, jak mám knihu vnímat - něco připomínalo dojmy z cestovatelského deníku, něco zeměpisné reálie, nudily mne popisy politických situací daných zemí....
Na druhou stranu ale chápu, že zážitky z takové dlouhé a náročné cesty jsou zkrátka nepřenosné a že každý vnímáme/prožíváme věci jinak. A proto - za přečtení kniha stojí a určitě poslouží i jako dobrá inspirace některým šotoušským turistům, ale škoda škoda - dalo se z té cesty do knihy vytěžit mnohem více.
Úryvek
Lidstvo si navyklo věčně spěchat, neustále hlídat čas, dobíhat metro, vynalezlo rychlovlaky, rychlejší internet i instantní kávu, jenže co se stalo s časem, který jsme ušetřili? K čemu ho využíváme? Pokud rychlost zlepšuje kvalitu našeho života, proč nám dny připadají stále delší a náročnější a mysl máme přetíženou k prasknutí?
Názor:
Díky výše citovanému úryvku ze strany 64 získala tato kniha ode mě jednu hvězdičku navíc. Tehdy jsem si ještě myslela, že mám před sebou 269 stránek poklidného poznávání pamětihodností a přírody podél pražců. Omyl!
Ač jsem tělem i duší zapálená cestovatelka a dovolená ve vlaku patří k mým putovním snům (BAM, Orient Express, Transkanaďan), po přečtení „vlakopisu" Rajeshové se pravděpodobně i otrlý železničář vydá na cestu raději pěšky nebo tuk-tukem.
Její popis cesty je plný špíny, průjmu, ústrků, nepohodlí, rezervací jízdenek, aby ušetřili, a jejich opětovné rušení, což vždy nejde a cestovatelé tratí, (ne)stíhání navazujících spojů (…dobíhání bylo pro nás bezmála denním chlebem…), rasismu, strachu o život i skrovný majetek a plytkých popisů okolního dění s nepříjemnou převahou politických úvah. „Svět“ se autorce smrskl zejména na Asii a jednu trasu přes USA a Kanadu. V Evropě byla nespokojená a Afriku a Austrálii zcela pominula. Přivítala bych více fotografií a chyběla mi mapa cesty.
Možná, že mladší čtenáři v této knize najdou kouzlo cestování. Přece jen jsem už letitější a svých pár týdnů dovolené chci prožít v pohodě a s určitou mírou komfortu. Proto druhá hvězdička.
Letem světem, ale hlavně vlakem: poněkud nevyváženě a nepříliš záživně popsané ani cestovatelsky zvlášť zajímavé sedmiměsíční vlakové putování - vyrazilo se z Londýna, jednou stránkou se odbyla Evropa, dál se hrkalo Transsibiřskou a poté Transmongolskou magistrálou, aby se na straně 50 přibylo již do Číny, pár dní tu a onde v hlavních městech (Peking, Hanoj, Tokio) a na straně 125 už jsme z Asie pryč. Ale zase do ní vrátíme, protože to není cesta kolem světa, ale smyčka přes severoamerický kontinent a šup zpět přes Čínu zpět do Evropy. Takže titul je hodně zavádějící - kolem světa to není, a navíc se zcela opomíjí střední a jižní Amerika, Afrika a samozřejmě Austrálie.
Tu a tam zajímavé, ale dost též úmora - nevím, jak by si autorka poradila sama, bez snoubence (Brita, napůl Malajce) by to nedala. Původně bych bývala raději volila vyprávění z její předchozí "túry" po "záchranném laně národa", tedy kolem Indie v 80 vlacích - však její rodina je původem z Indie, takže si tam asi poradila mnohem lépe, ale styl téhle jediné u nás vydané knihy mě už v mém zájmu odradil.
Těch 80 vlaků je spíš jen inspirací pro zajímavý titul, v textu to nehraje žádnou zvláštní roli. Fotografická příloha je ještě zmatenější a ještě méně zajímavá než obsah. A rozhodně by měla být někde aspoň jednoduchá mapa cesty, lépe pak s významnými místy (k) zastavení. Zato vydavatel přidal obsah knihy, který je vskutku užitečný: dozvíte se v něm, kolik kapitol kniha má, jak se která jmenuje a jaké má číslo, ale jaksi už nedošlo na číslo stránky, na níž začíná... Vskutku zbytečně spotřebovaný celý list (z názvů kapitol ani nelze jednoznačně usoudit, v jaké zemi se zrovna odehrává).
Přeci jen zvyšuji své počáteční průměrné hodnocení - první třetina opravdu nic moc, ale kanadsko-americká trasa (Vancouver- Toronto- New York- Washington- NOrleans- Los Angeles- Chicago- Vancouver) byla opravdu impozantní (tím Kanaďanem bych se vážně ráda projela). Bez zajímavosti rozhodně nebyl ani desetidenní vlakový zájezd po KLDR. Na technicky dokonalou visutou, ale kyslík vyžadující trať přes Tibetskou náhorní plošinu, překonávající pětitisícimetrovou nadmořskou výšku, by mě ale nedostal nikdo... 75%.
"Na cestě jste zbaveni každodennosti. V porovnání s útrapami a bídou, které kolem sebe vidíte, se vám vlastní problémy náhle zdají nicotné, přestanete se v nich nimrat a opájet se sebelítostí."
Autorovy další knížky
| 2019 |  Cesta kolem světa v 80 vlacích |
| 2022 |  Vlakem po nejkrásnějších železnicích světa: 50 legendárních železničních tratí naší planety |
Takový zajímavý slepenec cestování a úvah. Co jiného taky chcete dělat víc než půl roku ve vlaku.
Jasně, že nevyčítám autorce, že ten svět nestihli celý, ale pak bych volila buď jiný název, nebo jiný přístup, než toto: "Tady mě to neba, popojedem, a Evropa vůbec nestojí za řeč, tu vynecháme úplně."
A toto: "Prý tu je bída, ale jé, někdo se na mě usmál, tak se tu asi nemají tak špatně. Vidíte? Všichni kromě mě vám lžou."
Ale stojí za přečtení, proto dám 4 pokrytecké hvězdičky.