Cesta kolem světa za osmdesát dní
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72780/bmid_podivuhodne-cesty-cesta-kolem-sveta-4JN-72780.jpg
4
1191
1191
V roce 1872 se vsadí distingovaný Angličan Phileas Fogg o 20 000 liber s členy svého klubu o to, že během 80 dní vykoná cestu kolem světa. V doprovodu svého sluhy Passepartouta se vydá na cestu, jist si svým vítězstvím. V Indii zachrání život indické princezně, která se k němu připojuje. Stále je však sledován inspektorem Fixem, který jej podezřívá z přepadení banky.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1961 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Tour du monde en quatre-vingt jours, 1873
více info...
Přidat komentář
Příběhy verneovek se mi líbí, ale musím se přiznat, že mám trochu problém se stylem jeho psaní. Proto jsem si pustila knihu jako audio a díky tomu mi krásně ubíhala. Tento příběh znám díky filmu z roku 2004. Trošku mě štvalo, jak je v knize popisováno, že všechno vyšlo díky šťastné náhodě, myslím, že to šlo popsat trochu líp. Nicméně bylo skvělé s panem Foggem cestovat.
Výborná knížka, opravdová klasika, u které se člověk nejen pobaví, ale i poučí. Můj vlastní zážitek ale poněkud kazila postava sluhy Passpartouta, který mi šel dost často hrozně na nervy, jelikož zapříčinil dobrou polovinu potíží, která Philease Fogga cestou potkala. Ne že by Passpartout nepřispěl svým dílem, přispěl a já to nepopírám, ale s ním to bylo vždycky tak trochu jeden krok vpřed, dva zpátky. Někdy jsem s ním toužila zatřást.
Pořád to má šťávu. Jen mi vrtá hlavou, proč Phileas Fogg vyhodil prvního sluhu za to, že mu vodu na holení přinesl o 2 °F studenější než měl, ale Passepartoutovi promíjí takové "maličkosti" jako je porušení náboženského tabu, přemíra alkoholu v jedné hospodě a další věci, které cestu značně komplikují. Ale je pravdou, že bez toho poplety by to nebylo ono :).
Z dětství znám seriálovou verzi se lvem Willym Foggem, princeznou Romy a sluhou Barnabášem. Většina odpovídá knižní předloze. Začátek cesty je velmi stručný, děj se začíná více rozvíjet až při cestě Indií, kdy se setkáváme s Audou. Ač jsem znala předem, jak kniha skončí, čekala jsem na zvrat až do konce.
Tato verneovka mě nelákala od té doby, co časopis ABC v jednom svém článku propálil její (geniální) konec, takže jsem ji už neměl důvod číst. A animovaná verze mi taky nepřidala, zejména lev mi lezl děsně na nervy. Nakonec jsem si teď knihu přece jen přečetl a musím se lvovi omluvit, on prostě jen přesně kopíroval originál. Vedle literárního Fogga je i kámen ukecaný uzlíček nervů a emocí. Marně dumám, proč se do něj Auda zamilovala, patrně ze zoufalství, protože zůstala na světě sama samotinká a zatímco o mlčenlivém Foggovi si mohla dělat nějaké iluze, o ukecaném, poněkud bláznivém Proklouzi nikoli. Foggova povaha perfektně odráží Verneův vztah k Angličanům, onu směs výsměchu a určitého obdivu.
Jinak Verne opět nezklamal, co se týče poučování čtenářstva, a moc jsem se pobavil, jakým způsobem to udělal. Zatímco v Dětech kapitána Granta použil průhlednou fintu ("kdyby tu byl zeměpisec Paganel, řekl by..."), zde nechal ve vlaku bloumat mormonského kněze a Proklouze navštívit jeho přednášku. A jako na potvoru, ze všech zúčastněných jediný Proklouz vydržel na přednášce až do konce, takže jedině on (a nešťastný čtenář) zná kompletní historii mormonské církve.
Od dětství jsem si psala seznam zemí a míst, která musím navštívit. Lovci orchidejí, Mauglí, Verneovky, cestopisy pana Hanzelky a Zikmunda, knihy pana Durella, to byly panečku výlety do mé plánované budoucnosti.
Se stejně postiženou bandou dobrodruhů se mi částečně podařilo cestovatelské sny naplnit.
Mnohdy to bylo velmi nebezpečné a litovala jsem, že nemám klícku s mangustou a dobrý sluha (několik) by se nám také hodil.
A zjistila jsem:
1. Přesně naplánovat (očkování, všechny dostupné informace, pár slov (nadanější pár vět) v domorodém jazyce.
2. Ošuntělá, zloděje nevybízející, co nejmenší, hermeticky uzavíratelná krosna ( přivezla jsem si štíra) s nabitou lékárničkou ( lékař členem skupiny je bonus).
3. Oblečení koupíte a ještě splynute s prostředím, ale BOTY, podcenění se krutě vymstí.
4,5,6... těch rad a mnohdy draze zaplacených zkušeností je mnoho. Měli jsme zidealizované představy a
dnes se divím, že jsme se z první výpravy ( Vietnam, Kambodža, Laos) vrátili všichni živí a zdraví a lebedím si v Brdech.
Ale to Japonsko, hm.
Kdysi přečteno papírově, shlédnuto jako film...a nyní do poslouchání jako audiokniha. Pěkný navrat do dětství. Původně jsem dostala tohle Verneho dílo jako dárek a nedokázala jsem se do toho ponořit.
Touha změnil "žánr" mě donutila sáhnout po "Cestě za 80 dní" a na čtyři dny si užít si tento pohodový, místy velmi zábavný příběh :)
Slavný příběh zámožného poutníka Willy Fogga mne hypnotizoval jako večerníček v dětství, kdy se v 90.letech vysílal v TV animovaný seriál, který mi utkvěl dodnes v paměti společně s jeho nakažlivou znělkou.
Posléze jsem zhlédl i hranou verzi s Pierce Brosnanem z roku 1989, která nebyla špatná a možná je reprezentativnější, než komická verze s Jackie Chanem točená po miléniu. Za zmínku však stojí i barevný film z roku 1956, který je znám hojnou účastí hollywoodských stars.
U této knihy narozdíl od jiných verneovek se mi líbí svižný úvod a zápletka u gamblingu, kdy se během minuty zásadový Fogg rozhodne vsadit o zřejmě neproveditelnou cestu kolem světa za 80 dní a dále už to všichni známe...
Verneovky zbožňuju a jsem ráda, že jsem se konečně dostala k této. Už jako malá jsem milovala ten animovaný film a koukala na něj tolikrát, že to už nedokážu spočítat. Proto mi možná trošičku dělalo problém si postavy představovat jako lidi. Přednes byl skvělý a příběh mě úplně pohltil. Děj hezky plynul a postavy byly sympatické, i když Passepartout mě místy dost vytáčel. Kapitoly opět nebyly očíslované, takže jsem si je na začátku musela opět očíslovat.
Jedna z mých knížek na cesty. Putovala se mnou po Andalusii, přeplula se mnou moře, četla jsem si z ní na terase pod minaretem během nočních modliteb v severní Africe. A pořád jsem na ni nadávala, protože mi nepřišla dobře napsaná.
Měla jsem dojem (a stále ho mám), že Verne ji sestavil na základě novinových rešerší a hesel v Encyklopedii nebo v Laroussovi. Že Cesta kolem světa je produkt řemeslné píle člověka, který se denně na několik hodin usadí k psacímu stolu a cosi smolí s pravidelností kardiogramu, bez fantazie a ingenia (no jasně, že při jízdě Pacifickou železnicí přepadnou vlak indiáni, co by asi tak spisovatel vymýšlel jiného). Štvalo mě, že počet charakterových rysů na postavu je jeden až žádný (Fogg je autista, Passepartout/Proklouz „dobrý hoch“ čili víceméně blbec a Auda zjevně nemá jinou funkci, než být křehká a oddaně pozorovat Fogga – konec konců si prý lze předsavit, že by „cestu kolem světa s příručním zavazadlem“ konal gentleman, ale „žena by naprosto nemohla!“).
A hlavně ta kniha postrádá logiku. Fogg je posedlý přesností a fanaticky věří v jízdní řády; to proto uzavře sázku, že objede svět za osmdesát dní; načež ho ale všechny nepředvídané komplikace nechávají „ledově chladným“ (což je jeho fixní epiteton) a „zdá se, že byly součástí jeho plánu“. Inspektor Fix (který mi, nemůžu si pomoct, připomíná o 11 let dříve napsaného inspektora Javerta, jenom bez psychologické hloubky) nemá žádný logický důvod, proč se po vstupu na americké území snaží Foggův příjezd do Anglie urychlit i za cenu rozhazování peněz; naopak by měl důvod dělat opak. A hlavně (SPOILER): to jako všichni zapomněli, že nevinný mučedník justice Fogg... unesl loď?
Na druhou stranu román obsahuje dost dobrých postřehů o národních povahách, hlavně štiplavé glosy o povaze americké. Verne v něm také problematizuje honbu za rychlostí: Fogg patří k gentlemanům, kteří „i na prohlídku města posílají za sebe svého sluhu“, při harcování po britském impériu odmítá vystrčit nos z kupé nebo kajuty a jeho cesta není projevem žádného romantična, nýbrž pýchy 19. století posedlého rychlostí, komplexu, který – jak říká Foggův odpůrce – není nikomu ničím prospěšný. Tím se 19. století tolik neliší od našeho („vzal jsem si týden dovolené a jedu na cestu kolem světa,“ jak jsem onehdy zaslechla v tramvaji) a myslím, že tahle zhůvěřilost kritiku potřebuje.
Když jsem se blížila ke konci knihy, došlo mi, že mě vlastně baví. Nevím, nakolik se Verne v závěru konečně „rozepsal“, a nakolik za to vděčím jen okolnosti, že jsem Cestu dočítala při pětihodinovém kodrcání polopouští, kde nic nebylo, ale fakt mě začalo zajímat, co se stane dál. Došlo mi, že ty postavy bez charakteru mi budou chybět (o to spíš, že na konci pasivní Auda udělá něco velmi aktivního), hlavně inspektor Fix. Pořád si myslím, že je to špatně napsané, akorát že je mi to fuk. :)
Raději mám 20 000mil pod morem a Crsta do středu země, ale taky fajn. Prečteno v rámci čtenářské výzvy.
Audio ČRo: Jako hra svižné, milé a záživné. Je otázka, jak by to bylo v normální verzi.
Začátek mi přišel zábavný ve stylu našeho skvělého Zdeňka Jirotky. Bohužel "putovací část" už se mi tak lehce nečetla a vlastně mi přišlo, že se během celé knihy ani tak nic moc nestane.
Tuto knihu jsem slupla jako malinu. Četla se skvěle a já si ji užila.
Je to úžasné dílo, které muselo být ve své době naprosto přelomové.
Pro mne skvělá kniha, která si zaslouží poklonu.
Legendy podruhé.. Kdo by neznal Philease Fogga a jeho věrného sluhu Passepartoua. Kniha má mnoho zpracování v různých verzích, tudíž po přečtení originálu, vlastně přijdeme na to, jak to vlastně bylo. Podle mě přečtení příběhu, který spadá do kategorie legend nelze hodnotit jinak, než plným počtem a to z jediného důvodu. Příběh přežívá po staletí a neustále se k němu vracíme v jiných obdobách a verzích. Možná se v knize skrývá ještě něco jiného, než samotná cesta kolem světa. Co když tou knihou chtěl Verne říci něco úplně jiného a pro nás z 21. století takřka nečitelného. Možná nešlo o samotnou cestu, sázku, ale ...
Kniha byla zajímavá, čtivá, na svou dobu určitě revoluční a místy i celkem vtipná. Přišlo mi však, že úspěchy Philliasi Foggovi padají tak nějak do rukou, zkrátka, že je to taký Marty Stu, konec se mi zdál trochu Deus ex machina. Ale jinak se mi kniha celkem líbila.
Tak na rozdíl od většiny zdejších čtenářů jsem měl to štěstí, že jsem nikdy neviděl film (až na jednu bláznivou adaptaci s Jackie Chanem kdysi před snad dvaceti lety) ani neslyšel žádnou mluvenou verzi, takže celý příběh byl pro mě nový a neotřelý. A musím říct, že tak napínavou knihu jsem už dlouho nečetl! Doslova od první stránky až do poslední věty! Jediná trochu slabší pasáž byla první polovina Ameriky (jen pár stránek), pak to ale zase jelo jako blázen.
Vyprávění o cestě v Suezu, Indii, Číně a Japonsku - ten barvitý popis těchto vzdálených míst a jejich kultur posazených v devatenáctém století - mě naprosto pohltilo, to byla taková třešnička na dortu.
Poslechnuto jako Audiokniha. Opravdu skvěle namluvené. Příběh je takový, jak ho známe z různých filmových adaptací.
Štítky knihy
Indie Anglie vlaky 19. století zfilmováno francouzská literatura USA (Spojené státy americké) dobrodružství cesty kolem světa sázkyAutorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Tento příběh není úplně typická verneovka. Přijde mi, že je psán mnohem volněji, mnohem méně formálně než třeba Ocelové město. Obsahuje mnohem více humoru, než je pro ně obvyklé. Podobnou intenzitu jsem snad jinak zaznamenal jen Na kometě. A ač jsem se nesmál nahlas, rozhodně jsem se usmíval. Další dobrou věcí je, že příběh odsýpá.
Třeba Cestu do středu Země jsem se snažil číst už dvakrát a nedokázal jsem se dostat přes neuvěřitelně rozvleklý začátek. Tady má cesta také díky časovému limitu slušné tempo, ve kterém se moc nezadrhává. Obsahuje i skutečně napínavé momenty, třeba záchranu paní Audy, nebo přepadení vlaku, nemluvě o jeho skoku.
A jak bych samozřejmě mohl opomenout geniální závěr, který knihu pozdvihuje na novou úroveň.
Jediné, co mi přijde nedořešené, je W. Proctor. Mám teorii, že po událostech knihy Fogg v souboji s ním prohraje, což mi trochu kazí radost z dobrého konce.
Ale to je skutečně jediná má výtka. Jinak je to dle mého názoru nejlepší kniha, kterou Verne napsal.