Cesta na jih
Michal Ajvaz
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/157311/bmid_cesta-na-jih-0qF-157311.jpg
4
128
128
V malé vesničce na jižním pobřeží Kréty se vypravěč setká s mladým mužem, který mu vypráví historii cesty, jež ho z Prahy přivedla až k Libyjskému moři. Jejím cílem bylo objasnit záhadnou smrt dvou bratří. S pátráním po vrahovi obou bratří jsou spojeny další příběhy, které nás zavádějí do ještě vzdálenějších míst, ať je to Moskva, Boston či mexická metropole…... celý text
Přidat komentář
Troufám si říct, že je toto je jedna z nejlepších Ajvazových knih. V některých (Prázdné ulice) začne mít čtenář po několika stovkách stránek pocit, že je tahán na vařené nudli jen tak pro nic za nic, nebo "jen" pro radost z vyprávění. Ale tady jde opravdu do tuhého, řeší se tu dost zásadní existenciální pocity, autor se ukazuje jako mimořádně citlivý psycholog, nebojí se ponořit do těch nejtemnějších zákoutí lidské mysli a v celém tom napínavém labyrintu příběhů nechává odkrývat lidský duševní vesmír. Už dlouho jsem nezažil tak opravdovou a prostou radost ze čtení. V jednom rozhovoru se autor přiznává, že je to jeho nejosobnější kniha. A je to znát!
Tuhle mám moc ráda, stejně jako bonbony mixle-pixle, ze kterých s dětma vymýšlíme příběhy než je můžou sníst, čím bláznivější a propletenější tím líp :)
Dlouhé hodiny jsem se díval na její tvář na pozadí tmavých fasád domů a připadalo mi, že rysy toho obličeje byly vytvořeny jako linie v písku proudem,který bez ustání přitékal z minulosti.
Pokud někdo dokáže napsat balet na téma filosofické knihy, je to opravdový machr.
Pokud někdo dokáže děj baletu barvitě popsat v nějaké knize je to obdivuhodný spisovatel.
Ale naprosto jsem netušil , že dokáže někdo obojí najednou.
Popsat tak barvitě děj na jevišti, odehrávající se podle toku myšlenek filosofa, aby čtenář mohl "sledovat" ten úchvatný rej baletek, to dovede jen naprosto vyjímečná osobnost.
Pan spisovatel má můj neskonalý obdiv , smekám až k zemi nad jeho jedinečností a umem.
V dnešní době , kdy se zdá že všechna témata už někdy někdo napsal, stále nachází naprosto originální situace a příběhy. Jeho knihy jsou pro mne úžasným zážitkem......Děkujeme.
Omamná kniha. Filozofie se v ní potkává s dobrodružnou literaturou v podobně rafinovaném propletení, jak to známe od Umberta Eca. Odkrývá velké mystérium příběhu, jehož zdroje dřímou někde v temném chaosu "prázdna", kterému se marně snažíme uniknout, ale jehož jsme neustále součástí. Mnohonásobné větvení příběhů je možná trochu náročnější na orientaci, ale nesmírně poutavé. Dozvíme se taky hodně o moci náhody a světě zdánlivě banálních znaků, který nás obklopuje. Tohle je literatura skutečně světového formátu a to nejen pro svojí geografickou i časoprostorovou rozmáchlost. Jestliže Leonard Cohen zpívá o Tower of Song, Ajvaz tady vystavěl úchvatně mnohotvárnou Tower of Story. Jestli mě další jeho kniha okouzlí aspoň z poloviny tak jako Cesta na jih, mám nového oblíbence.
Příběh v příběhu o příběhu s příběhem...nádhera. Jako vždy jsem okouzlen Ajvazovou fantazií.
Hodně zajímavý titul. Ajvazovi se podařilo spojit několik naprosto odlišných příběhů do koherentního celku. Chvílemi jsem sice měl pocit, že propojení různorodých příběhů je věcí náhody, na druhou stranu co je mi do toho? Díky různorodosti se nelze nebavit. Příběh chvátá neúprosným tempem, táhne diváka na jih a postupně rozkrývá spojitosti, které na první pohled nešlo vidět. Přirovnání k ponořené obrácené pyramidě, které použil recenzent na serveru iliteratura.cz je v tomto případě velmi trefné.
Fascinující text. Princip koule v kouli, ve které je další koule a v té kouli další a tak dál, mě naprosto ochromil, chvílema nevíte, kdo co komu vypráví, ale v tom spočívá ten strhující zážitek.
Ajvazova klasika plná fabulací různých úrovní. Jako obvykle budete potřebovat tužku a papír, abyste se v ději a hrdinech neztratili. Ale stojí za to.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Druhé město |
| 2011 | Lucemburská zahrada |
| 2008 |  Cesta na jih |
| 2004 | Prázdné ulice |
| 1997 | Tyrkysový orel |
Ajvaz je super a tohle je jeho dosud čtenářsky nejvděčnější kniha. I tak ale vyžaduje ultrapozorné čtení. Musel jsem si ji přečíst 2x za sebou, aby se mi všechno propojilo v jeden celek. Osobně mám nejraději "temný střed" románu s robotkou Lindou, ale i všechno ostatní vyprávění je perfektní a čtivé. Zajímavá část je i obsah - tam člověk teprve pochopí, jak je román složitě postaven a prokombinován. Před autorem smekám.