Cesta na Mars

předevčírem

Spíše cesta do nitra umírajícího na rakovinu než na Mars. Livingston je co možná nejobyčejnější chlápek, který se dostal do role nejdůležitějšího člověka právě pro svou postradatelnost. Cesta prostá zásadních problémů má své nejzásadnější momenty velmi obyčejné a realistické. Krutě realistické. Skvělé podání, cynický komentář lemuje celé vyprávění. Přesto nechybí emoce a skvělá pointa.

05.01.2025

„Tato mise, stejně jako celé inženýrství, je zřejmě založena na přesvědčení, že žádné rozhodnutí není tak špatné a žádná chyba tak trvalá, aby se nedala obejít.“
Cesta na Mars není hard science fiction po vzoru Arthura C. Clarka. Byť se Mark Russell tváří jako fundovaný odborník, v klíčových bodech jeho vize závodu o prvenství na Rudé planetě postrádá logiku. Tohle je spíš sci-fi střižená po vzoru Raye Bradburyho, kdy se tolik nehledí na technická fakta, jako spíš na lidskou psychologii a především emoce, které ve vás vyprávění zanechá. Chytré tragédii přitom nelze upřít citlivě zvolená komika. Koncepce příběhu je nádherně jednoduchá – umírající ztroskotanec míří na Mars stát se po Neilu Armstrongovi nejvýznamnějším člověkem v historii, aniž by přitom tušil, že s budoucností planety Země a dalšího života ve Sluneční soustavě se to má úplně jinak, než si všichni naplánovali. A než Roy Livingston zemře, dá světu ten nejkrásnější komiks o umírání. Myslím, že jako nekrolog docela dobrý.

05.01.2025

Vlastně je to takové zamyšlení o životě a smrti, zabalené do sci-fi kabátku. Moc pěkné myšlenky a melancholický tón příběhu. Provedení komiksu i doplňků je luxusní!

29.12.2024

Tak nějak nevím, kde začít.. Poslední třetina knihy mi připomínala jeden starý kreslený vtip z roku 2012. Byl to takový jednostránkový komiks a byl spíše smutný než vtipný. Ani bych se nedivil, kdyby právě tento vtip stál za zrodem této knihy.

Celkově se mi ten nápad na příběh líbí, a líbí se mi i jeho rozvedení. Líbí se mi, jak příběh řeší, co by se všechno mohlo stát a jak by někteří lidi a společnosti na situaci, nastíněnou v anotaci knihy, reagovali.
Jsou tu však i věci a rysy scénáře, které se mi až tak nelíbí. A je to čistě subjektivní, protože jiní to můžou shledávat jako to nejlepší.

Jde o bilancování života hlavního hrdiny. Je jasné, že to tam být musí, o tom ta kniha je. Jsou na to navázané úvahy o smyslu života i závěrečná pointa celého příběhu, ale za mě toho bylo možná až moc. Možná to při příštím čtení budu vnímat trošku jinak. Taky mám pocit, že oproti začátku knihy ke konci vymizel humor.

Druhá věc, která se mi jeví jako lehce nepatřičná, jsou emoce robotů. Z celé knihy jsem měl dojem, že se jedná o hard sci-fi. Až na ty roboty. Ti se chovají jako Sonny z ‘Já, robot’, anebo jako C3PO ze ‘Star Wars’. Anebo jako Johnny 5 a WALL-E (nešlo je nenapsat). A zase, chápu, proč to tam je, ale v určitých momentech mi to tam vůbec nesedělo.

Moc se mi líbí kresba. Možná ještě více ve skicáři než v samotném komiksu. Bonusová část tentokrát opravdu potěšila.

Jo a co se týká kytary, tak na tu se vůbec nehraje. Ta je buďto někde opřená, anebo přenášená. Tak nějak mi připomněla některé knihy, které jsem schopný vozit na dovolené i několik let, než se do nich konečně začtu.

28.12.2024

„Absence jakéhokoliv
pozitivního výsledku
nedokázala nikdy zastavit
setrvačnost hlouposti,
která se již dala do pohybu.“

„Loučení se přeceňuje. Nejlepší je prostě zmizet.“

Musím říci, že jsem tak nějak nevěděl, do čeho jdu. Čekal jsem dobrodružné sci-fi plné akce a mimozemšťanů. Opak je pravdou. Mimozemšťani žádní, jen lidé. Lidé a jejich život. To na čem asi záleží nejvíc. To na čem „nám“ nejvíc záleží – život. Že o něj přicházíme většinou zjistíme, když už je pozdě. Roy Livingston už nemá o co přijít (alespoň si to myslí) a tak se rozhodne zachránit lidstvo. Tak že námět je tajemný a nejednoznačný. Ovšem po přečtení musím říci, že na Roye asi jen tak brzy nezapomenu.

Citát: Možná jsme příliš hloupí, abychom jako civilizace přežili.

Kresba není zas tak extra, je účelová, aby splnila své poslání. Ale zase musím uznat, že se vám po pár stránkách začne líbit. Když ale budete hodinu čučet na planiny Marsu, budete si po té hodině připadat jako v Arizoně ve včelařském obleku. Účelová je i kytara hlavního hrdiny. Trošku mě překvapilo, že ačkoliv si jí Roy vzal s sebou na Mars, ani jednou si na ní během cesty nezahrál. A co mě mrzelo nejvíc, že nebyla ani pořádně použita na Marsu. Tak že mi připadalo, že tam byla vložena jen jako připomínka života Roye Livingstona, když ještě hrál v heavy metalové kapele „Vikingský pohřeb.“ Prostě vypadalo to cool. A tak kytara (tak i kresba) splnila jen svůj lehce zapomenutelný účel.

Citát: Památky jsou jako balíček zbytků, které jsme nikdy neměli v úmyslu sníst. Po pár letech je najdeme v mrazáku a říkáme si, proč jsme si vůbec mysleli, že by mohlo mít smysl je schovávat.

Tohle je velmi povedené. Je to o životě, smrti, je to dobrodružný sci-fi, je to drama s napětím, je to lidech, o lásce, je to smutné a veselé zároveň. Vybral jsem velké množství citátů (25). Jsou perfektní, ale sami o sobě neznamenají nic. Jsou vytržené z konceptu. A tak je lepší si knihu přečíst osobně, protože „nic není horšího, než člověk, který se odmítá posunout dál“. Na konci knihy najdete i nádhernou Galerii obálek. Najdete zde také malá vysvětlení pojmů a na samém konci i Skicář a jména lidí, kteří se (krom tvůrců samotných) podíleli na vzniku tohoto nádherného komiksového příběhu. Doporučuji!

Citát: Svět se bude točit dál i bez nás. Když budeme mít štěstí.