Cesta na sever
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57927/bmid_cesta-na-sever-3U8-57927.jpg
4
255
255
Pro větší názornost provázená obrázky autorovými a básněmi jeho ženy.
Přidat komentář
Prostě Čapek, ten snad nikdy nezklame. Miluji slovo blivátko :D
Asi bych strašně stála o to, vidět Čapka knihu psát a ilustrovat. Mimochodem z ilustrací jsem nadšená.
Parádní Čapkův cestopis, ve kterém popisuje poměry skandinávských zemích nedlouho před začátkem druhé světové války. Cestopisy z dob meziválečných nehorázně hltám, neboť jsou neskutečně fascinující a už jen tím, že existují, vypráví příběh Evropy dávné doby.
Text je doplněn i o malůvky a skici, které Čapek za svého cestování stihl nakreslit. Dohromady spolu text s kresbami vytvářejí perfektní kombinaci, která atmosféru doby tučně podtrhává.
Velmi poutavě, podrobně a laskavě popsáno žití v severských zemích. Na to jak tam byl v dobách Čapkovi cesty život žádný med, ho popsal vlastně jako ráj na zemi. Já jako necestovatel jsem si knihu užil a za pomocí velmi hezkých kreseb si vše dokázal představit jako bych s ním plul Håkon Adalsteinem mezi fjordy. Jen teda by mi asi při tom dlouhém cestování vadilo na palubě ikke alkohol :D
Dánsko, Švédsko, Norsko a zase Švédsko. Svědomitý a kultivovaný pohled do Skandinávie před devadesáti lety. Dnes by se Čapek z některých převratných změn v těchto zemích blahobytu osypal. Jeho výprava byla tenkrát pěkně dlouhá, používal všech možných dopravních prostředků, a byl jsem nadšen z jeho schopnosti vše popisovat laskavě a v kontextu s historií, kulturou, vědou. Nebyla to výprava novodobého brouka Spěšníka za exkluzivními zážitky, byla to cesta moudrého a vzdělaného člověka, který nadšeně pozoroval svět kolem sebe, zajímaly ho i ty nejjednodušší věci a uměl o tom všem hezky napsat, navíc knihu tu a tam oživil poezií od manželky a zaplnil vlastními kouzelnými obrázky dokazujícími, že slavným malířem Čapkem mohl být i on, nejen bratr Josef.
100 % (zatím 208 hodnocení s průměrem 88 %).
…
„Copak se loď může překotit?“
„Neei.“
„A může se srazit s jinou?“
„Neei. Leda by byla mlha.“
„A bývá tady v létě mlha?“
„O ja. Mlha, to někdy přijde. Jaa.“ Kaptein přívětivě mrká modrýma očkama
…
Hledal jsem v Oslo odpověď na otázku, jak to přijde, že tak malý, a pokud mohu soudit, i chudý národ, a že tak nevelké, a pokud jsem viděl, i dost všední město jako Oslo ze sebe vydaly tak velkou a úžasnou literaturu.
…
Bergenská horská trať náleží k takzvaným divům techniky. Divy techniky, to jsou zpravidla tunely a viadukty; ale Bergenská trať má tu zvláštnost, že tu mají tunely, abych tak řekl, umělé, vybudované nad zemí, postavené z trámů a prken.
Krásná kniha doplněná četnými krásnými kresbami autora o krásné cestě do krásných zemí s krásnou přírodou a funkční lidskou společností...
Karel Čapek si prý v roce 1936 do Skandinávie odjížděl odpočinout od dusné atmosféry, která v té době již začínala svírat kontinentální Evropu. Já si tuto knížku nadělil jako pohlazení do času adventu a rozhodně jsem nelitoval.
Knížka rezonovala s mými vzpomínkami na naše vlastní cesty na sever. Je to čtivá óda nesmírně vnímavého pozorovatele na krásy tamní přírody, i civilní oslava slušných, pracovitých a skromných lidí tam žijících. Je až neuvěřitelné, nakolik aktuálně i po osmdesáti letech text vyznívá.
Když jsem knížku četl, vzpomínal jsem na naše cesty. Až na sever pojedu příště, budu tam naoplátku vzpomínat na Čapka. Možná si ho vezmu i s sebou.
Moudrost a nadčasovost je pro K.Č. charakteristická. Jako mladá jsem od něj přečetla dost knih a dnes se k němu ráda vracím, a to u jiných autorů nedělám často.
Jako bych cestovala a mněla tu přírodu a země před očima .
Poslouchala jsem audioknihu moc krásně a příjemně namluvenou.
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a musím říct, že to bylo opravdu příjemné poslouchání. V dnešní době, kdy nemůžeme cestovat, je velice milé, že můžeme poznávat jiné země aspoň takhle. Je vidět, že Čapek není autorem cestopisů, ale spíše příběhů a pohádek. Jeho popis je občas takový kostrbatý, jakoby nevěděl, jak se vyjádřit. Jinak jsem si čtení opravdu užila.
Četl jsem již Italské a Anglické listy, ale tyto byly doopravdy nejzáživnější. Když si člověk ještě hledá místa z knihy a kouká se, kde na mapě se nachází a jak to doopravdy vypadá, pak mu to více utkví v hlavě a chce se tam také vydat. Velice hezky popsané.
Můj první Čapek. Styl, jakým je kniha psána, mi nesedl a byl jsem rád za každý obrázek; těmi je kniha doslova napěchovaná, jsou krásné a dotváří nebo vlastně jsou tím hlavním, co mě přeneslo na sever, dýchalo na mě a vytvářelo atmosféru - úžasná země nekonečných lesů a skal, ale už i vytrácejícího se způsobu života Laponců.
Cesta na sever mne zatím asi z Čapkových cestopisů bavila nejvíce. Zamilovala jsem se do ilustrací, i když pro současné světoběžníky to není, ale jako poznámky z cest dobrý.
Podle mého názoru nejlepší cestopis Karla Čapka. Krásné popisy přírody s občasnými přesahy k dění v tehdejším světě.
Hned zkraje musím vyzdvihnout nádhernou edici z roku 1955 (sic!), Čapkovy kresby (se smyslem pro detail a kouzlo zachyceného okamžiku, nebo snad spíše věčnosti, snad ještě cennější než by byly bývaly fotografie) i statečně zvládnutý domácí úkol Olgy Scheinpflugové, totiž básně opěvující severskou přírodu. A velice střídmý, neideologický doslov Františka Branislava. Cestopis samotný má v sobě mnoho magického, mnoho smutného, již předznamenávajícího vpád expanzivní moderní společnosti do panenských koutů Země, i mnoho moudrého a povzbudivého. Je myslím zajímavé srovnat bezstarostného, optimistického, svobodného a starosvětského Čapka z Anglických listů s o čtrnáct let starším, ženatým, hledajícím únik před světem, jemuž už spíš odmítal rozumět.
Dle mého (zatím) nejlepší Čapkův cestopis - možná na stejné úrovni s Anglickými listy - jaký jsem četl. Posun oproti Italským listům je velmi výrazný, také je od sebe dělí dobrých 12 let.
Čapkův jazyk je neuvěřitelné pohlazení na duši, je takový jemný, laskavý a zároveň výstižný. Čapek je také skvělým pozorovatelem, velmi rád bych s ním cestoval, protože detaily, jaké dokázal zachytit a kterých si dokázal všimnout, jsou fascinující. Totéž platí o jeho kresbách.
Ani mi nevadilo, že je většina Cesty na sever zaměřena na popis přírody. V Norsku jsem byl a ve Finsku strávil rok a je pravda, že příroda je to nejkrásnější a nejzajímavější, co je možné na Skandinávii popisovat. Proložení občasnými humornými příhodami ve městech, s místními lidmi, na lodi a podobně už je jen krásným završením knihy, na kterou mi superlativy nestačí.
V mém vydání z roku 1955 je do vysvětlivek zahrnuto například slovo skalpel nebo sorry. Zajímavé.
"Žádná diplomacie a žádný spolek národů není tak universální jako literatura; ale lidé jí nepřikládají dost váhy, to je to; proto se mohou pořád ještě nenávidět nebo si být cizí."
"A taky tady dějiny nadělaly habaděj nepřátelství a výbojů a válek; a nic po tom nezůstalo, k ničemu to nebylo. Jednou lidé přijdou k poznání, že žádné vítězství nestojí za to; a když už potřebují hrdinů, může to být takový malý doktor od Hammerfestu, co v polární noci jezdí svou motorkou po ostrovech, kde rodí žena nebo pláče dítě. Pořád je dost místa pro celé a statečné muže, i když jednou přestanou dunět bubny válečné."
Číst povídálkování Karla Čapka z jeho cest je cosi jako ochutnávka toho nejlepšího, co si vyberete z jídelního lístku hodně-hvězdičkového hotelu.
Tak třeba popis dne a noci na severu Norska:
"...není tu noc, není tu vlastně ani den. Jsou tu jen hodiny jitřní, kdy slunce je ještě nízko, celé zlaté svítáním a stříbrné rosou a pak už hned přijdou hodiny pozdního odpůldne, kdy slunce je již nízko, už zezlátlé západem, už nachově zamželé sladkou nyvostí podvečera, zlatý podvečer bez konce se v ohnivé půlnoci taví ve stříbrné jitro bez začátku a je zde další den..."
Já "Neználek" jsem byl poučen, jak se to má s Laponci:
"... Čapku", bylo na mne česky zavoláno - "pojď se podívat na toho prcka" !
"... Čapku, pojď se podívat na toho prcka" ! Opakovala zubící se Laponka bezvadně a zřetelně..
"... Čapku," broukal scvrklý děda - "pojď se podívat na toho prcka" !
"... Čapku", pokřikoval celý tábor Laponců
"Karle, slyšíš je ?" bylo mi česky řečeno,
"Karle, slyšíš je ?" opakoval jásavě dav a ještě "Čapku pojď se podívat na toho prcka !"
"Jsou to neřádi" Podivil jsem se nahlas.
Stará babka pokývala vážně hlavou, " Jsou to neřádi", řekla.
Laponci jsou drobní a degenerovaní, ale mají úžasný, opravdu divošský sluch.
Bože! Proč má člověk tolik rád všechny národy, které poznal !.....
Samozřejmě kniha přináší mnoho zajímavého z Dánska, Švédska, ale zejména Norska.
To severní mě uhranulo.
Jak je mistrovým zvykem, nádherně, s citem a inteligencí napsáno. Nicméně je celá kniha z 95 % popisem "pouze" přírodních krás, lesů, hor, fjordů, vodstev, počasí, rostlin, krav a domků. Já doufal ve větší zprostředkování života ve městech apod., proto dávám o hvězdičku méně. Každopádně ilustrace samotného Čapka a básně jeho manželky atmosféru při četbě báječně dokreslují, celkově vzato jde o půvabné dílo!
V Norsku jsem byl několikrát, takže pro mě to byla taková pěkná připomínka návštěv těchto krásných zemí. Neuvěřitelné, že i po skoro sto letech jsem měl ze všech zemí v podstatě stejný pocit, jen to nedokážu tak dobře vyjádřit.
Miluju jazyk této knihy. Trochu archaičnosti jen přidá na zajímavosti, ale hlavní, co mě nadchlo, jsou popisy a příměry. To je prostě poezie v próze.
Poslouchal jsem jako audio, příjemně a profesionálně namluveno, místy až akčně, což ještě pozvedlo knihu o stupeň výše. Dokonce i hudba se mi líbila, na rozdíl od většiny audiobooků zde bylo více skladeb, takže se tolik neohrála.
Čapek své cestopisy postupně šperkoval a zde je to naprosto jasně vidět. Budu to tu opakovat, ale opravdu máte pocit, jako byste tam byli s ním a viděli to vlastníma očima. Čapek byl neuvěřitelně všímavý a ještě tak dobrý, že vše okolo sebe dokázal mistrně dostat do textu či obrázků. K tomu se sem tam mihne humornější prvek, který tak vše nádherně doplní. Závěr je opravdu typický a svou zprávou Evropě o hrdinech rovněž plný Čapka.
A znovu se potvrdila autorova láska ke čtyřnohým kamarádům, ti jsou zkrátka snad ve všech jeho dílech, a to je strašně roztomilé a krásné.
Za týden a něco nás čeká cesta právě do této oblasti, takže přečtení tohoto cestopisu bylo načasováno bezvadně.
Štítky knihy
Norsko česká literatura Dánsko Skandinávie cestopisy Švédsko
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Možná nejlepší Čapkův cestopis, který je skvělý i díky tomu, že se Karel Čapek s léty vykreslil – jeho kresby pohladí a zároveň ohromí propracovaností i množstvím. Pocit lehkosti, svobody, bezstarostnosti a nekonečného dobrodružství končí s návratem do předválečné Evropy a srdce se závěrem knihy ztěžkne hned několikrát. Čapkovy cestopisy probouzejí a posilují nejen chuť k cestování a poznávání dalekých krajů, ale také ohleduplnost a lásku k přírodě, národům a lidem.
„Nechte to být, byla to dobrá loď; měla by vozit ještě mnoho lidí všech jazyků; nemuseli by spolu ani mluvit a mít porady a konference, a snad by si i tak na konci cesty potřásli rukama. […] …pravda, žádný lodní palác, jak tahle, ale zato my lidé jsme tam měli k sobě i věcem nějak blíž. Já nevím, co ty národy pořád mají s tvou svou velikostí a mocí; nu nu, jen se nerozpukněte samou pýchou! Tadyhle jsem se byl podívat na tři národy – říká se jim malé; a vidíš, mají to dobře zařízeno, a kdyby člověk počítal věci dokonalé, našel by jich tu o hromadu víc než mezi největšími králstvy pozemskými.“