Cesta na severozápad
Ctirad Mašín , Josef Mašín , Milan Paumer
https://www.databazeknih.cz/img/books/91_/91731/bmid_cesta-na-severozapad.jpg
4
43
43
Na konci padesátých let bratři Mašínové a Milan Paumer popsali svou dramatickou cestu do Západního Berlína, kterou na podzim 1953 podnikli společně se svými dvěma přáteli (Zbyněk Janata a Václav Švéda však byli po přestřelkách zatčeni a později popraveni). Teprve po padesáti letech se čtenáři mohou sami seznámit s autentickými vzpomínkami osob, jejichž jména se stala symbolem ozbrojeného odporu proti komunistickému režimu v Československu. Vydaný rukopis je nejen jejich cenným svědectvím, ale rovněž strhujícím literárním dílem i pozoruhodným dobovým dokumentem. Je doplněn historickou studií o postavení skupiny bratří Mašínů v rámci protikomunistického odboje v Československu a stručným doslovem, v němž je popsán právní kontext její činnosti. Součástí publikace je rozsáhlá obrazová příloha, v níž jsou většinou poprvé publikovány dobové fotografie a kopie archivních dokumentů.... celý text
Přidat komentář
Poutavá kniha, u které se ale hodnocení raději vyhnu a můj komentář by se shodoval s obsahem komentářů Inozuky a Erilenne.
Velice čtivě popsaný útěk bratří Mašínů, Milana Paumera, Václava Švédy a Zbyňka Janaty z komunistického ČSSR do Západního Berlína, který vyústil v hon téměř celého bezpečnostního aparátu NDR za pěticí drzých Čechů, kteří se za každou cenu snažili probít na svobodu a rozhodli se nedat svou kůži lacino. Čte se jedním dechem, provázeno množstvím poznámek a bohatou fotografickou přílohou.
Tato kniha se sice zaobírá primárně útěkem do Západního Berlína, ale v předmluvě i doslovu je hodnocena činnost skupiny i před tím a zde bohužel trpí obecným hrdinským paradoxem. Zvlášť doslov JuDr Hulína je děravý jako gumák příslušníka VoPo po přestřelce u Waldowa. Problém s hrdiny je, že si je snažíme idealizovat a stavět je do jakéhosi černobílého světa, kde je vše jednoduše jednobarevné, dobré nebo špatné. Tak to ale v životě nefunguje a svět je malován spíš v různých odstínech šedé. Při hodnocení činů historických osobností se tak dostáváme do zvláštního rozpoložení, že vše, co se nám nehodí do krámu popíráme, zapomínáme nebo bagatelizujeme nebo naopak stavíme na tom, co je v příběhu vedlejší a snažíme se na základě jednotlivostí soudit celek. Příběh skupiny kolem bratří Mašínů je toho přímo učebnicovým příkladem.
Na jednu stranu si skupina kolem bratří Mašínů zaslouží obdiv za nespornou odvahu a snahu bojovat s totalitním režimem se zbraní v ruce (což je naprosto legitimní), na druhou stranu jejich příběh obsahuje i nesporně odporný a lidsky neobhajitelný čin podříznutí spoutaného a pacifikovaného člověka. To je akt mimořádně hnusný, a nezáleží zda jej provádí člen ISIS, Frakce Rudé Armády, KGB, SS nebo CIA. V komplexní rovině je potřeba říci, že snaha skupiny bratří Mašínů bojovat s krutým a bezcitným režimem, snažit se ukázat, že ne všichni se ho bojí a skloní se před jeho brutalitou, je obdivuhodná i respektu hodná, ale že během toho došlo i k tomuto, což si rozhodně žádnou adoraci nezaslouží. To málokdo dokáže a tak hodnocení této skupiny osciluje od nekritického přijetí po absolutní odmítnutí. A hranice mezi je v tomto případě jen velmi tenká ...
Toto byla po dlouhé době kniha, od které jsem se nemohl odtrhnout a četl jsem do vyčerpání a v noci se mi o ní zdálo. Těch pět hvězd není za styl, jazyk nebo děj, protože se jedná o deník. Těch pět hvězd je zkrátka za to, že ta kniha existuje a člověk má možnost si příběh bratří Mašínů přečíst a užasnout nad tím, že má v rukou autentický zápis o skutečných událostech. Ať už si o oněch událostech myslí cokoliv...
Mnozí čtenáři si touto knihou pouze dotvářejí názor na bratry M. Rozhodnutí, komu věnovat sympatie, potom vždy nějakým způsobem ovlivňuje rozpoložení ve kterém knihu čtou.
Byť je to mimořádná kniha tím, že zobrazuje někdejší realitu, bylo mi z textu fyzicky zle.
Tón, ve kterém se nese líčení bří Mašínů, zobrazuje kruté a cynické mladíky, kteří se odkazem svého statečného otce neřídili. Rozcapenci - zabíjení a loupeže vnímali jako něco oprávněného, ježto oni si určili stranu dobra a zla, a ježto oni jakožto soudci, předem morálně očištěni, jsou povoláni odpovídat násilnými prostředky, ve jménu, kdo nejde s námi, jde proti nám ...
Ještě mnohem prostomyslnější je snad doslov pana Milana Hulíka, který by před ukvapenými soudy měl skutečně rozmýšlet, kdo (!) by mohl být uvážen tím zmiňovaným tyranem - víte pane Hulíku, z hlediska vyššího principu mravního, vraždu nevinného člověka nelze obhájit pouhým nesouhlasem s restriktivním režimem!
Pokud by Vaše věta - vražda na tyranovi není zločinem... - měla zaznít právem, bři Mašíni by museli zlikvidovat vyššího kolaboranta, například z řad komunistických pohlavárů, ale to co činili bylo sprostým vražděním a nevymažou to odznáčkem třetího odboje.
Zajímalo by mne, co skupina učinila s těmi odcizenými penězi, měnová reforma byla uskutečněna až po roce od loupežného přepadení...
Vzpomínky bratří Mašínů na jejich život a dramatický útěk za hranice. Nebáli se postavit komunistickému režimu a bojovat s nimi jejich vlastními zbraněmi, je neuvěřitelné, že se dokázali dostat do Berlína proti tak obrovské přesile
Vždycky jsem jim fandila a nechápala, že někdo fandí druhé straně. Po přečtení jim fandím ještě víc. Odvážní kluci, ale u nás v ČR se ta odvaha moc necení. My oceňujeme spíš přizpůsobivost.
I když ne se všemi činy bratří Mašínů a jejich společníků lze dle mého názoru souhlasit, přečetla jsem tuto knihu jedním dechem. Průběh jejich útěku za hranice tehdejšího komunistického Československa je popsán téměř beletristickým způsobem a čte se jako dobrodružný román. Rozhodně si o této problematice přečtu ještě něco dalšího, méně zaujatého (tedy ne z pera přímých účastníků či jejich příbuzných).
Ta neuvěřitelná drzost, sebrat název knihy Kennetha Robertse, je přímo na pár facek!
Přepadení vozu s výplatami
2. srpna 1952 zastavili Josef Mašín a Václav Švéda ve stejnokrojích Lidových milicí ve Žlebech u Ronova nad Doubravou, vůz se čtyřmi zaměstnanci společnosti Kovolis Hedvikov, v němž byly převáženy mzdy pro zaměstnance (884 239 korun). Při potyčce byl zabit účetní Josef Rošický, který na Mašína a Švédu vytáhl pistoli. (za peníze byl pokladník zodpovědný, tak dělal co musel, vytáhl pistoli,ale nevystřelil, pistoli mu Mašín sebral a zabil ho).
https://magazin.pametnaroda.cz/serialy/masinove-na-musce/proti-pokladnikove-pistoli-sel-josef-masin-zvesela-vzal-mu-ji-a-zabil-ho
Rošický byl dle tvrzení skupiny členem KSČ, přičemž protokol policie z místa činu uvádí mezi osobními věcmi Rošického i legitimaci KSČ vedenou na jeho jméno. (členem KSČ pan Rošický nebyl, na legitimaci je jméno Josef ROSICKÝ (jiná osoba), vrazi zabili skoro 10letýmu klukovi tátu)
Informace o převozu výplat měla skupina od svého člena Zbyňka Janaty, který v závodu také pracoval. (tady ho nikdo nelituje, tady to jsou pro lidi vrazi) Loupež byla zdůvodněna potřebou opatření hotovosti, za kterou skupina pořídila motorky Jawa, čímž měly být umožněny rychlé přesuny při jejich odbojové činnosti. Část peněz prý však Švéda použil i ke koupi rozkládacího gauče a budování vodovodu ve svém domě. (a kvůli tomu zabili pokladníka p.Rošického)
"Rošický byl útlocitný pán s klotovými rukávy, před znárodněním pravá ruka majitele továrny, kterého tady nechali, protože nikdo neuměl jeho práci. Do strany ani k milicím by nešel," říkla v roce 2008 redaktorům čas.Týden třeba dvaasedmdesátiletá Blažena Miklovičová, která v Kovolisu pracovala celý život.