Cesta návětrnem

07.03.2020

Novella Nikolajevna Matvejevová - dcera zeměpisce a básnířky, vnučka básníka, ruská bardka, se smyslem pro melodii - ač sama neznala noty, zpěvačka s vrozeným citem pro poezii, pro básně:
-plné obyčejnosti, přesto povznášející
- plné nostalgie, přesto s kapičkou radosti
-plné skromnosti, přesto darující hojnost
Básně přírodní lyriky s odkrývající hloubkou pravdy jak nekonečný vesmír…
Básně plné lásky a naděje…

,,A už je noc, horoucí jako zvěst;
Zas bude krásný den, svit v plané růži!
Slunce - tu někde je; pod zimou z hvězd,
pod tenkou tmou – jak krev pod jemnou kůží…“

Básnířka, narozená pod tíhou citové karmy čísla 7, která svoji lásku darovala celému světu ve svých písních.
Já však zůstávám u čtené varianty, neboť při poslechu originálu se moje nostalgie vytratila pod projevem dětinského stáří...

,,... a nikdo cestou návětrnem
už nepotkal ji v životě.
Zmizela loďka v světle strmém,
jako se mizí v temnotě..."

Sbírku jsem objevila v jednom pražském antikvariátě. Byla vydaná r. 1978, přesto neohmataná. Opatřená osobním věnováním paní překladatelky a ilustrátorky:
,,Ivanovi – my dvě (Jana Štr. a Julie Sv.)“

P.S: Ač nejsem Ivan, jsem ráda za tuto sbírku. Jenom mě napadá, kde asi skončí, až i já se vydám cestou návětrna…
P.P:S: Korálky nostalgie navlékám na stébla trávy, mám již celý náhrdelník…
P.P.P:S: Dávám přednost českému překladu, ruština mě neoslovuje...