Cesta pouští
Ota B. Kraus
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/218890/mid_cesta-pousti-qLc-218890.jpg
4
14
14
Přestože je období druhé světové války nesmazatelně zatíženo katastrofou šoa, podařilo se neprávem opomíjenému česko-izraelskému spisovateli Otu B. Krausovi (1921 Praha – 2000 Netanja) napsat román, v němž tyto události pro hlavního hrdinu, dospívajícího židovského mladíka Štěpána, představují spíše jen historický kontext. Hrůzy holokaustu, jimiž si Kraus i jeho pozdější žena Dita, „osvětimská knihovnice“, prošli, zůstávají jen jako stín dokreslující tíživou atmosféru doby, v níž Štěpán dospívá. Krausův román je citlivou a sugestivní výpovědí o mladém muži, jehož hledání prvních lásek, vlastní české židovské identity, ale i vztahu k práci, rodičům a určujícím ideologiím 20. století (marxismus, sionismus) je ortenovsky bolestné i krásné zároveň. Štěpán je pro svůj původ vyloučen z gymnázia, posléze před okupací prchne do sovětského Ruska, kde ovšem rychle ze sociálně utopických snů i nepřekročitelné bariéry mezi domácím a cizím vystřízliví. Vrací se do protektorátu, kde jej mezitím postupující represe přivedou k práci na statku ve středních Čechách. Zemědělství se objevuje jako motiv téměř ruralisticko-sionistický (Palestina), líčení je ovšem velmi atraktivní a tajemné: na statku sehrávají hlavní roli Němci i čarodějnice – obraz erotického napětí, které si ničím nezadá s žítkovskými bohyněmi, jež český čtenář objeví až několik desetiletí po napsání Cesty pouští. Celý román-metafora ve své kombinaci důvěrného líčení „velkých dějin“ a „individuálních osudů“ připomene vrcholná díla Ferdinanda Peroutky (Oblak a valčík) či Egona Hostovského, po jejichž bok se v překladu z anglického originálu suverénně řadí. Čeští čtenáři již znají prvotinu Oty B. Krause, svědeckou prózu Země bez Boha (1948 a 1992), i několik dalších textů, naposled vyšly prózy Obchodník se sny a jiné galilejské povídky (Sefer 2009), knihu Můj bratr dým připomněl Antonio Iturbe ve svém románu Osvětimská knihovnice (Akropolis 2013). Román Cesta pouští vznikal v osmdesátých letech a autor jej považoval za nejdůležitější ze svých děl. Jak sám řekl – „je psán vlastní krví“.... celý text
Přidat komentář
Mám z knížky rozporuplné pocity. Chvílemi mě bavila a chvílemi ne. A to čarodějnictví a rituální obřady mi tam přišli docela přehnané,ale budiž. Nic, co by mě extra zaujalo a obohatlilo.Nevím
dočetla jsem do konce...místy celkem čtivé, místy zvláštně rozvláčné. hlavní hrdina je velmi zvláštní - je těžké se s ním ztotožnit, fandit mu, litovat ho nebo nesnášet...
Knihu jsem po přečtení první třetiny odložila. Téma, které autor popisuje, mě zajímá a přečetla jsem o něm spoustu knih, ale toto jsem nedala. Absolutně mi nevyhovoval autorův styl. Škoda.
Mám pocit, že autor chtěl do díla, které psal jako své stěžejní, dostat úplně všechno. Takže je to takové, jako když si pejsek s kočičkou dělali dort. Tu Sovětský svaz, do kterého hrdina přichází a odchází, jak se mu zlíbí, tu čarodějnice, tu najednou utnutá "školní" linie... Líp bych si početl, kdyby si kniha vybrala jedno téma (třeba skupinu připravující se na cestu do Palestiny v kontrastu s protektorátní židovskou "zlatou mládeží") a šla na dřeň a do hloubky. Jistě, příběh je mimo jiné o tom, jak mladý hlavní hrdina těká a tápe, jen se nemůžu zbavit dojmu, že podobně těkal a tápal i p. Kraus při psaní.
Velmi čtivý příběh židovského mladíka Štěpána. Hodně vrstevnatý, ale dobře se četl.
Také musím říct, že to bylo trochu překvapení, hlavně po autorových předešlých knihách, které byly víc " na zemi " . Ale doporučuji.
Téměř dočteno. Bylo to velmi příjemné překvapení. Zpočátku není snadné se začíst a zorientovat se v postavách. Komu nevadí trochu mystiky a naopak dokáže ocenit neotřelé podání, doporučuji. Má opět po delší době literární zážitek. Možná jsem měla dát pět hvězd.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Můj bratr dým |
| 1948 |  Země bez boha |
| 2014 | Cesta pouští |
| 1991 | Vítr z hor |
| 1993 | Vepři ve při |
Alegorie holocaustu, židovského údělu. Hlavní hrdina Štěpán, nesoucí prvky autobiografie, prochází jako Mojžíšovi Židé pouští let 1938-41, hledá sám sebe, hledá své ukotvení v národnosti, zemi, sociální skupině. Nacházíme i prvky realismu - přítel Gideon je Jiřím Ortenem a pod. Konečná fáze putování - setkání s ďáblem - zde jsme v koncentračním táboře - Štěpán je u konce své pouti, ví kdo je a o co se musí pokusit.