Cesta pryč
Nic Jordan
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459382/bmid_cesta-pryc-dD8-459382.jpg
4
11
11
Jednoho tristního anglického podzimního dne učiní Nic, jako už mnohokrát předtím, rozhodnutí, které jí převrátí život naruby. Ale tentokrát kompletně. O pár měsíců později vyráží stopem do města Byron Bay v Austrálii a procestuje přitom křížem krážem Evropu a Asii. To, co prožije cestou, ji bude provázet po celý život: v Polsku se vydá po stopách svého otce, jemuž se odcizila. Na silnici mezi Petrohradem a Moskvou zachrání z hořícího auta ženu na invalidním vozíku a pak nastoupí téměř jako jediná pasažérka do vlaku na Transsibiřské magistrále. V Kambodži přenocuje uprostřed džungle a v Malajsii ve strašidelném domě. Každý den znovu se dobrovolně vydává do úplně neznámých situací při stopování a při přenocování u cizích lidí přes couchsurfing. Vystavuje se absolutní samotě a potkává neznámé lidi, kteří nemají vůbec nic, a přesto jí tolik dávají. Nic Jordan působivě a s humorem vypravuje o svém tuláckém životě na cestách, o velké síle náhody a o svém pozdním poznání: chce-li člověk skutečně porozumět cestě, musí se vrátit na místo, kde všechno začalo…... celý text
Literatura světová Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2020 , Marco PoloOriginální název:
aWay: Wie ich nichts mehr zu verlieren hatte und per Anhalter von London nach Australien reiste, 2020
více info...
Přidat komentář
Velmi zábavné čtení, které vás láká k dobrodružství. Velmi jsem se nasmála. Dávám pět hvězdiček a doporučují.
Celkom je zaujímavé si čítať "z prvej ruky" zážitky, zatim druhá cestokniha, a inšpirovala ma tak, že by som sa potešila stretku v Istanbule s nejakým Turkom:D Záver knihy bol o ničom, samé bláboly, filozofia na konci cestovateľských zážitkov nemôže už z princípu dopadnúť dobre. Autorka v závere pôsobí tak, ako keby nič z toho, čo zažila, sa jej nedotklo, nič tí ľudia v nej nezanechali. Mne títo cestovatelia prídu ako síce plní zážitkov, dobrých postrehov o iných ľuďoch, ale ako keby seba samých nedokázali zhodnotiť tak trefne ako iných, a Nic Jordan mi presne taká príde. Človek, ktorý iba uniká stále, niečo/niekoho hľadá, žije povrchným štýlom, nechápe skutočné hodnoty života, ktorými žijú tí ľudia, ktorých stretáva po ceste, naopak, ešte pokračuje v povrchnom štýle života, droguje, pije, žije "spontánne", táto spontánnosť mi vždy prišla voči okoliu ako egoistická... Keby som autorku stretla, pomohla by som jej zadefinovať, čo je to domov, ale obávam sa, že by to aj tak nepochopila, pretože si vybrala už svoj spôsob života veľmi dávno, je to ten typ, ktorý nechápe, že človek sa v podstate nemení, menia sa iba postoje, ako sama píše, ona ten svoj postoj k "domovu" ešte vôbec nenašla, preto v závere trepe dve na tri. Takže: "Domov je tam, kde ťa niekto čaká (pretože máte dôverné vzťahy)." A ona sa ešte v závere čuduje, že Byron ju sklamal:D Až na ten záver knihu sa určite oplatí prečítať, dozviete sa veľa vecí ako inak, veľmi sa mi páčilo, ako v jednom odseku napísala presne to, čo vravím svojmu okoliu, odkedy som sa vrátila z Ruska. Do akej miery máme veriť médiám? To "hrozné" Rusko poznáva na vl. koži a je rozčarovaná z toho, že žila v klamstve. V kontraste s Rusmi prichádza Čína, autorka ma povzbudila v mojej nechuti k tomuto národu, ktorá nemá nič s rasou spoločné. Skrátka, čínski turisti sú strašne protivní, nemám rada ani japonských turistov. Teraz nemám rada vôbec ich:D Sprzdili si svoju krajinu, zničili prírodu, pľujú na zem, mľaskajú, žijú ako v chlieve prasce, ešte sa aj podľa autorky správajú smiešne. Fotia sa jak blázni s Európankou, človek im musí prikázať, aby niečo spravili, lebo sami od seba neprídu na to, čo majú urobiť, táto informácia ma prekvapila a v podstate mi poskytla jednu z alternatívnych odpovedí na moju otázku: prečo vlastne ten komunizmus sa v Číne drží?! Pravda je niekde v znakoch národa. A po tom, čo som čítala, sa už tak nečudujem.
Takže hati-hati, dávajme si pozor na cestách, my cestovatelia. :)
Ze začátku jsem byla nadšená, s Nic jsem na všechno měla stejný názor a ona i její vyprávění mi bylo sympatické. Někde za půlkou už mě to ale pomalu přestávalo bavit. Začínala si protiřečit. Ke konci už kapitoly ani nenavazovaly, byly tam velké skoky, což mi vadilo, mám ráda když je vše co cestovatel zažije popsané do detailů. A ten konec? Měla jsem ji za trochu jiného člověka. Knížka mě na konci dost zklamala a to se mi ještě nestalo. Cíl její cesty byl ještě ke všemu popsaný jen letem světem a nedávalo mi to ani smysl. Překlad místy opravdu děs a kvalita přebalu a fotek v knize mohla být mnohem, mnohem lepší.
Cesta pryč
Inspirativní moc zajímavá knížka, akorát škoda, že neskončila na Bali, tam by mi autorka seděla mnohem líp než do Austrálie. Konec mi vůbec neseděl s filozofii celé cesty a je to velká škoda, ale i tak to určitě stojí za přečtení.