Cesta zpátky

30.11.-0001

V této knize E. M. Remarque (podle mě naprosto dokonale) vystihl život generace, kterou zničila 1. světová válka. Volné pokračování nejslavnějšího Remarquova díla Na západní frontě klid nabízí zamyšlení nad společností, která nedokázala přijmout a pochopit navrátivší se vojáky, většinou dvacetileté chlapce, kteří po hrůzostrašných zážitcích ze zákopů nemohli najít místo ve společnosti... Strhující vyprávění, mistrovsky napsaná zpověď mužů, kteří se stali oběťmi války, ačkoliv ji přežili... Navíc, Remarque psal sám o sobě, což považuji za největší klad této knihy. Osobně na mě zapůsobila scéna, kdy se při návratu z bojiště setkají obě znepřátelené armády a přátelsky se po sobě usmívají a vyměňují si věci, ačkoliv ještě před chvílí proti sobě bojovali... Cesta zpátky mě nadchla, na někoho může působit nudně a zbytečně zdlouhavě, ale pravda v duši válkou zničeného muže je tím nejdůležitějším svědectvím, které člověk musí znát pro pochopení hrůz války a společnosti, která pouze dotváří obraz nešťastné doby, společnosti, která se od dob Remarqua v jím popisovaných reáliích do dnešní doby o moc nezlepšila...