Čestný muž
Jane Ashford
Eliot si je vědom své povinnosti - a ožení se s Laurou. Co jiného také může čestný muž udělat poté, co je za dramatických okolností nucen strávit několik dní v hostinci sám se svobodnou dívkou bez gardedámy. Skutečnost, že se jedná o krásnou jemnou dívku odpovídajícího původu, s majetkem i patřičným vzděláním, mu ten čestný čin usnadňuje. Ale mladá nevěsta není spokojena s tak chabým základem pro manželství a začne se bouřit. Z nezkušenosti se brzy dostane do potíží a společnost s napětím očekává, jak se zachová její manžel. Tentokrát však čest ustoupí stranou a Eliot naslouchá pouze svému srdci.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2013 , BaronetOriginální název:
Man of Honour, 1981
více info...
Přidat komentář
Přelouskala jsem od Ashfordové The Duke Who Loved Me a docela se mi líbila, tak jsem hledala nějakou knížku v češtině a zkusila Čestného muže. A nevím, jestli zkusím ještě jednu.
Začátek oblíbený motiv, že se musí vzít, když úplným omylem byli spolu v hostinci bez gardedámy. A pak asi všechno špatně. Z motivu podivného manželství se dalo vytěžit víc, v nějaký vývoj postav bylo naivní doufat. Chápu, že mladá holka z venkova hozená do velkoměsta a manželství z povinnosti je totálně ztracená a dělá voloviny, ale to je tak jediné. Pokud se Eliot choval tak, jak je popsáno v knížce, tak je se mohla zamilovat? Do člověka, který nebyl vůbec doma, nezkoušel se s ní sblížit, byla pro něj jen povinnosti, což ji opakovaně sděloval. Prostě tohle ne. Námět dát jiné autorce a začít znova.
Rozhodně nedoporučuji.
Dodatečně jsem se ještě koukla na Goodreads i tam je hodnocena jako autorčina nejslabší.
Příběh mě bavil do té doby dokud nedojeli do Londýna, pak se děj předvídatelně tahle a číst ho bylo utrpení.
Laura mi přišla jako hrozná naivka a taky hloupá a to jsem ženská a mám v sobě zakořeněnou solidaritu, ale tady to nešlo.
Kniha nie je pisana zlym stylom. Pani autorka skladat vety vie ked chce, ale...
Autorka by mala trosku zapracovat na vztahoch postav a zacat si v mysli predstavovat dane situacie a z nich vyvodit, ci nieco take je mozne alebo nie.
Takmer cely pribeh je z pohladu hlavnej hrdinky a len niekedy velmi zriedka zabrdne do pohladu hlavneho hrdinu. Toto osobne nemam rada. Bud nech je to z pohladu len jednej osoby alebo nech autorka svoju pozornost rovnako venuje obom postavam. Inak to posobi tak nejak nedokoncene podla mojho nazoru.
Velke brepty co by mala autorka dla mojej predstavy napravit:
1. Hlavny hrdinovia sa v knizke takmer nestretli. Teda aspon v tych chvilach o ktorych sa v knizke rozprava, pretoze par viet ked preskakovala autorka tyzdnove casove useky aby pohla casom tam bolo a tam zrejme spolu mohli byt.
Preto mi je divne kedy medzi nimi ta iskra lasky vlastne preskocila. Mozno pocas toho ako hlavna hrdinka o manzelovi premyslala a predstavovala si ho ked bol napriklad cely den vo svojom klube a nestretli sa ani na ranajky ani na veceru neprisiel a ani ho domov nepocula prist, alebo ked necakane odisiel na tyzden kamsi lovit alebo mozno to bolo pocas tych kratkych stretnuti v dome ked sa nahodne stretli na chodbe a on jej oznamil ze dnes nech ho doma a ani na veceru necaka. Alebo pocas tych balov kam ju sice doprevadil, ale potom sa na cely vecer odlucili a on casom uplne zapadol do herneho salonika... No fakt netusim kedy. Musi to byt fakt pocas tych nepopisanych pasazi pretoze tie 2 bezstarostne rozhovory ktore spolu viedli v salone kde boli aj iny ludia to snad sposobit nemohli. Ci?
2.Postava Levyho je tam akoy nasilu vtiahnuta. Znicoho nic si uvedomil.... nahodou mal sestru v podobnejsituacii v minulosti a nahodou ho napadlo ze isto i oni su v rovnakej situacii a tak to moze odcinit... a nahodou z laskavosti srdca im pomohol... podla krstnych mien ocividne hned zistil o koho sa jedna... vedel hned zistit o aky problem sa jedna... a nahodou dal sledovat aj hlavnu hrdinku.... atd atd. Autorka ocividne nevedela vymysliet nic lepsie ako vyriesit vsetky problemy hlavnej hrdinky a tak proste vymyslela kuzelneho pana Levyho. Doooost zle riesenie si osobne myslim. Nezozrala som jej to. Dokonca ani ma navnada nezaujala a tak som sa k haciku ani nepriblizila.
3. Po troch dnoch zavretia v hostinci si hlavny hrdina, dovtedy tzv. nepolapitelny zmyslel, ze je to jeho povinnost a dokonca vitana a odrazu planul nadsenim, zobrat si hlavnu hrdinku za manzelku. Neposobil, ze by si od jej tiet alebo hoc koho ineho nechal nieco niekedy diktovat, preto ma prekvapuje ze tak nahle suhlasil a este bol tomu i rad, kedze priznaval pred kamaratom, ze o lasku sa nejedna a podla toho povrchneho opisu co autorka spachala, aby opisala co sa tri dni dialo v hostinci kde boli spolu sami dvaja vyznieva, ze sa len mracil a spolu sa vobec nerozpravali a hromzil ze sa dostal do takejto situacie. A potom ked dorazili k jej tetam obrat o 180 stupnov a tralala tralala svadba bude super.
4. Za cale tyzdne ci kolko preslo v knihe hlavna hrdinka ani raz neprejavila ani len spetku vzrusenia zo svojho manzela. Ani raz nepomyslela na svadobne loze, na to ze ma moznost hocikedy s nim zdielat jednu postel. A on sa spraval tak isto. Vzdy sa lucili spolu tak akoby ani on k nej ziadnu tuzbu necitil. Dokonca ani k bozku sa nic nepriblizilo ani fyzicky ani v myslienkach a ani len naznakom. Proste NIC. Keby autorka napisala ze su to, alebo aspon ona bezpohlavni ci frigidni ludia, uverim jej hned a zaraz a uz sa nad tym nepozastavujem.
5. Vzdy obdivujem schopnost autoriek vykreslit zeny tak, teda hlavne hlavne hrdinky, ze sa sice snazia o to aby sa jednalo o zaujimave a inteligentne bytosti, no nakoniec z toho vyjdu naivne a hlupe tvory, ktore sa dostali do pribehu len chybnou volbou vo vyberovom konani alebo cez postel niekoho zo stabu.
6. Kedze pribeh bol hlavne (z 90% mozno viac) z pohladu hlavnej hrdinky a Eliot bol takmer stale prec, neviem ci o nom mozno uvazovat ako o hlavnom hrdinovi len preto, ze to bol jej manzel a ziadny iny muzsky protejsok pre hrdinku tam nebol ak vynechame z konkurzu hlavneho zleho. A ked nie je hlavny hrdina, uz to straca tu romanticku auru, ktora je typicka pre romancu a tak teraz neviem ci to romancou mozno nazvat... Ale inak to vsetky ostatne znaky romance ma. Nestastna hrdinka, ktora uplne na zaver najde lasku svojho manzela. Akurat, ze sa tak stane ani sama nevie ako, co by bolo v poriadku, keby to vedel aspon citatel, alebo aspon autorka. Ale ta zrejme vacsiu cast svojich fantazii si nechala pre seba a zabudla ich dopisat.
Aj tak to mohol byt celkom pekny pribeh. Potencial to malo.
Pres veskere me snahy jsem se do tech sahodlouhych popisu intrik proste nezacetla... Jen tuny jmen a popijeni caje...
Jsem zklamaná. Je to celkem nudný příběh,lhaní,hádky a intriky. Pak je najednou konec a všichni se milují.
Eliot poté co strávil několik dní sám s Laurou v hostinci ví, že jeho povinností je ji požádat o ruku. Laura se nejprve zdráhá, ale když i její tety chtějí, aby si ho vzala nakonec souhlasí. Uzavřou tedy manželství z rozumu. Příběh je plný nedorozumění, lží, intrik, ale i lásky.
docela hezký romanticky pribeh se zajimavym koncem a odhaleni anonymniho zachrance...
nejvic me asi zaujali ty hadky mezi sourozenci Laurou a jeji sestrou Clarisou a taky mazneli Eliotem a Laurou.
je to trochu takova oddychovka, precetla jsem ji v podstate na jeden dech...
Jednoduchý děj příběhu u kterého je snadné předvídat konec- pokud nečekáte žádný "literární klenot", ale oddychovou knihu, tak se vám možná bude líbit jako mě. Někde jsem četla, že tato kniha byla v originále vydaná v roce 1981 - snad právě proto v ní nenajdete v dnešní době tolik oblíbené lechtivé scény.
Podľa anotácie by som povedala, že to bude zaujímavý príbeh, ale chyba lávky. Príbeh bol nudný a aj tá troška vzrušenia nebola v príbehu doriešená. Záver ako vytrhnutý z iného príbehu. Postava manžela bola mŕtvou literárnou postavou. Ak si príbeh prečítate, pochopíte.
Štítky knihy
historické romanceAutorovy další knížky
2013 | Čestný muž |
2013 | Gwendelina |
2015 | Manželství s cizincem |
2016 | Múdra a bohatá |
2015 | Jedna svadba nestačí |
Krásná knížka jen jsem čekala trošičku víc. Jinak se mi líbila. Eliota a Lauru jsem si zamilovala. Už se nemůžu dočkat až si přečtu další knížku od této autorky.