Cestou k tobě
Emily Houghton
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481004/bmid_cestou-k-tobe-sPV-481004.jpeg
4
45
45
Alice a Alfie mají za sebou hrozivé nehody. Alfie přišel o nohu při autohavárii, Alice byla popálená při požáru, který propukl v její kanceláři. Teď leží v nemocnici jenom kousek od sebe, ale nikdy se neviděli, protože Alicina postel na nemocničním oddělení pro dlouhodobé pacienty je obehnána závěsy a její obyvatelka nechce nikoho vidět. Ani sebe. Alfie už je v nemocnici měsíce a nová pacientka mezi stálým osazenstvem je pro něj obrovský zážitek. Chce se s ní spřátelit, ale brzy pochopí, že to nebude tak snadné. Alice s nikým nemluví, vidět ji smějí pouze sestřičky. Jenomže Alfie je bojovník, a navíc odhodlaný se spřátelit s každým, koho potká. Postupně se oba i přes závěsy seznámí a brzy tráví hodiny tím, že si povídají a sdílejí soukromé vtípky. Alfie umí Alici rozesmát a z ní se stane jeho důvěrnice. Jejich přátelství postupně přerůstá v něco víc, ale jak se jejich zdravotní stav zlepšuje a blíží se návrat do normálního života, musejí se rozhodnout, zda budou pokračovat ve vztahu s někým, kdo je sice podržel v těch nejhorších chvílích, ale nikdy neviděl jejich tvář.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2021
,
Domino
Originální název:
Before I Saw You, 2021
více info...
Přidat komentář
Knížka tak trošku průměr, dalo se to číst, ale iritovalo mě ty pokoje dohromady, nechce se mi věřit, že to tak v některých nemocnicích mají, zvlášť v Anglii ne, navíc, furt se řeší jak blízko měli postele, že se mohli držet za ruce, ale když šla na vyšetření tak museli všichni zalézt za své plenty , aby ji nikdo ani okem nezahlédl, co na záchod, to jako vůbec nechodila na záchod? To se tam vůbec neřeší, akorát furt, aby jí někdo neviděl. Prostě love story, ale docela přitažené za vlasy, mamka na plastice byla, brali jí kůži ze stehna a žádné obr operace, aby u toho krvácela to tedy nebyla, takže ani u Alice nemohla být. No jak říkám dá se to číst, ale jsou tam nesmysly.
Mně se kniha líbila, nebyla ani jednoduchá, ani komplikovaná, příjemné čtení do nepohody. Z obou hlavních postav jsem si víc oblíbila Alfieho, pro tu jeho povahu i lidskost, Alice byla taky fajn, ale víc jsem si užívala čtení kapitol s Alfiem. Co mě trochu zaráží (a už to bylo i tady zmíněno), že mohou být na nemocničním pokoji jak muži, tak ženy dohromady. Opravdu to tak existuje? Nejsem si tím úplně jistá, přesto mi to prožitek ze čtení nenarušilo.
Asi nepůjdu s proudem, ale mě kniha zklamala. Sice byla napsaná velice čtivě a emotivně, ale nic moc se tam nedělo a Alice mi byla dost nesympatická. Alfie to naštěstí trochu vylepšoval. Každopádně kniha mohla být trochu kratší a nic by se nestalo.
Jsem ráda,že jsem tento rok zakončila právě touto knížkou. Úžasný příběh dvou pacientů mě moc bavil.
Netradiční pacientská romance, už jsem dlouho na téma "láska z nemocnice" nenarazila. Oba hlavní hrdinové měli strašná zranění a ve skutečnosti by asi nebyli schopni myslet na něco jiného než na své uzdravení. Ale jako povzbudivý příběh k odpočinku to bylo pěkné. Ráda doporučuji.
Já nevím, pořád se nějak nedokážu smířit s tím, že by příběh, tak jak byl napsán, mohl být reálný. Spíš mi to přišlo jako knížka patřící do série červené knihovny. To v Anglii opravdu v nemocnici na rehabilitačním oddělení leží pacienti bez ohledu na pohlaví (i diagnózu) v jedné velké místnosti odděleni jen plachtou? Ti lidé nevykonávají žádné své fyziologické potřeby? A navíc, když jsou na rehabilitačním oddělení, tak celou dobu tráví na lůžku a jen 1x za dva týdny jsou převezeni na hodinu k fyzioterapeutovi? Když jsem se oprostila od všech těchto pochybností, tak se to dalo číst, ale i tak mi to jejich vyrovnávání se s traumatem přišlo takové plytké, očekávatelné, bez hlubšího psychologického náhledu. Konec nepřekvapil, spíš mě utvrdil v názoru, že kniha byla pouhou pohádkou pro dospělé se záměrem hrát na čtenářovy city.
Já mám takové půl na půl emoce. Chvilkami jsem hltala stránky, chvilkami jsem si říkala, že to snad ani nedočtu. Asi jsem si zvolila těžké téma v nedobré době.
Opravdu velice pěkná kniha, skvěle napsaná. Krátké kapitoly a střídání pohledů hlavních postav zapříčinily, že se kniha četla skoro sama. Alfie i Alice si oba prošli velice traumatickými vážnými nehodami a líbilo se mi, jak se oba snažili "poprat" s novou životní situací. Ani jeden z nich to rozhodně neměl lehké. Příběh byl místy vtipný, místy neskutečně smutný, ale ta láska se opravdu může objevit i na těch nejvíc nepravděpodobných místech. Závěr a epilog mohla autorka ještě trochu dopracovat, ale i tak je to za mě velice povedená kniha, těším se případně na další příběhy od této autorky.
Uzasna kniha, dojemna i vtipna zaroven... Chvili jsem utirala slzy, chvili se smala..
Vynikajicí příběh, výborně se četl. Je napínavý i poučný. Jen ten konec byl šíleně useknutý. Celou dobu čekáte, tak co, dopadne to? A když to dopadne, tak to autorka usekne. Do epilogu toho přidala strašně málo.
Přiznám se, že nad hodnocením jsem docela dlouho přemýšlela. Nejprve se mi nechtělo dávat plný počet, protože v příběhu je velká spousta nereálných věcí.
Jak už psali ostatní přede mnou, není možné, aby na pokoji byli pohromadě ženy i muži, reálné nebylo ani to, že Alice ležela stále za plentou a ostatní ji nesměli vidět, zatím co oni se normálně pohybovali mezi sebou. Čekala jsem spíše, že se bude příběh odvíjet na oddělní ARO, kde leží lidé takto oddělení. Ale i tak - aby leželi tak blízko, že by si mohli podávat ruce? A aby tak leželi lidé na rehabilitaci, kteří jsou zde právě proto, aby rehabilitovali denně a ne jen jednou za dva týdny, to už vůbec ne! To bylo tedy hodně přitažené za vlasy. Navíc to, jak Alici vozili na rehabilitaci a ostatní se museli schovat, aby jí nikdo neviděl, to je už holý nesmysl, téměř k smíchu. A to všem oznamovala, že jde na toaletu, aby se rychle ukryli za závěs?
Ovšem na druhé straně samotný příběh měl svoje dost hluboké poselství, a to zvítězilo, abych knihu povýšila nad všechny ty výmysly. Aby se člověk hluboce zamiloval do druhého, není důležité, jak vypadá, nýbrž jakým je člověkem. Nemusí ho dokonce ani spatřit, pokud pozná jeho chování a charakter. Líbilo se mi, jak se Alice i Alfie vyrovnali se svým zraněním a i ten konec byl pěkný. I takto postižení lidé si dokáží vytvořit normální život, založit rodinu a být možná šťastnější než ostatní, protože si toho více váží.