Cestou Orla
Honza 12
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484473/bmid_cestou-orla-Lb1-484473.png
5
10
10
Na konci podzimu 2008 můj student Juraj oslavoval disertaci. Při jedné rundě tequilly přítomné vyzval, aby si připili, že všichni příští jaro poběží a dokončí půlmaraton. Nebyl to první přípitek toho večera, jaro nám připadalo strašně daleko a vůbec to celé v té bujaré atmosféře vypadalo jako dobrý nápad. Skoro jako vysvléknout se do naha a skočit mezi kaktusy. Nadšeně jsme souhlasili a navíc, naprosto logicky, jsme si v dalším kole připili, že v květnu následně uběhneme i maraton. Tím to pro mě všechno začalo… V téhle knize vyprávím svůj příběh o hledání „ultra“ a o cestě za jedním šíleným snem, který se šťastně naplnil zkraje podzimu roku 2019 dokončením americké série Grand Slam of Ultrarunning, čtyř stomílových ultramaratonů zaběhnutých během čtyř měsíců. Nemířím přitom jenom na ty, kteří o ultra sní, ale třeba ještě nesebrali odvahu. Chci dát nahlédnout do zákulisí i těm, jejichž blízcí už dalekým běhům propadli nebo pomalu propadají — manželkám, dětem, přátelům... Aby se dozvěděli, co se vlastně na tratích závodů děje, jaká jsou pravidla a jak je ultra komunita silná. A aby pochopili, že dorazit po závodě domů s nohama nadranc a žaludkem naruby, a přesto absolutně šťastný, nemusí být projevem bláznovství.... celý text
Přidat komentář
Pamatuji si, jak jsem se před lety přihlásil na jednu z českých stovek a ve dnech před startem nasával atmosféru z reportů účastníků minulých ročníků. Stalo se to pak takovou mojí tradiční činností. Čím víc jsem jí praktikoval, tím víc se mi začala utvářet užší množina pisatelů, jejichž zápisky jsem rád otevíral, i když se netýkaly akcí, na které jsem se chystal. Nešlo o výběr podle kritéria „komu to jak na českém ultra hřišti běhá“, ale o osobitost stylu psaní a o autorův zápal pro běh. Ten musel být tak nakažlivý, aby dokázal přeskočit přes monitor počítače či displej telefonu na čtenáře. 12Honza umí oboje, dokáže postavit vtipné, ale zároveň obsažné články na takových trivialitách, jako pokec s náhodným kolemjdoucím v Prokopském údolí či zapomenutí si některého ze svršků běžeckého oděvu pro běh z práce domů. Jeho blog jsem začal číst dávno před tím, než v něm poprvé zmínil, že se chystá na americký ultratrailový Grand Slam a motivací pro mě bylo už jen samotné Honzovo hledání času pro běh v přívalu pracovních povinností a věnování se rodině (několikrát mě to samotného vyvedlo ze slepé koleje, abych našel čas tam, kde jsem ho před tím neviděl), natož pak jeho poctivá příprava na jednotlivé akce. Ta, společně s jeho vytrvalostí, dlouholetými zkušenostmi a schopnostmi zvednout se vždy, když to zrovna nešlo (třeba i díky kritickému zhodnocení neúspěchu), tak nějak přirozeně vyústila v sen o Grand Slamu a jeho naplnění. Honza na svém blogu uveřejnil velké množství článků a tato kniha je poslepovaná z nejdůležitějších z nich, ale není jejich doslovným přepisem. Teprve ona skrz sáhodlouhý blog vytyčuje celý příběh a tím může být přínosná i pro jeho pravidelné čtenáře. Teprve z ní naplno vyniká Cesta Orla. Sportovní literaturu hodnotním jiným měřítkem než díla klasiků, ale Honzovo dramatické nahánění limitů s kamarádem Stínem kdesi uprostřed americké divočiny, pod žhnoucím sluncem či v nočních lesích, se čte jako napínavá mayovka.
Cestou Orla
Je to opravdové motivační čtení, kam se hrabou všechny návody "jak se stát lepším". Tady je vidět síla vůle, síla ducha a síla vytrvalého úsilí. Je vidět, že stojí o něco usilovat, nic se nestane samo a přes noc, ale pokud tomu svému úsilí dám poctivě každý den trochu, tak po malých krocích mohu ujít velkou vzdálenost. Honza ušel, uběhl obrazně i doslova mnoho ultra. Klobouk dolů a když má člověk, jako je Honza, velkou urputnost a k tomu zdravý a veselý náhled na svět, tak všechny ty nezdary, mínusy, protivenství zapadnou v prachu cesty a zjeví se něco jako štěstí. V celku je vidět i pokora vděčnost, za vše co svět a lidé přináší. Takže se opakuji, tuhle knihu bychom neměli číst abychom věděli něco o ultra běhu, ale měli bychom ji čít, abychom věděli jak se dá/má žít.