Cestou ven se neohlížej
Jitka Prokšová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36686/bmid_cestou-ven-se-neohlizej.jpg
4
31
31
Příběh o nenaplněném mateřství, tápání a „ohlížení se zpátky“ … nebo příběh o přílišné touze něco znamenat, o životní potřebě dostat se „nahoru“ a o sexuální závislosti na mladším muži? Nová próza Jitky Prokšové Cestou ven se neohlížej má dvě dějové linie. První se odehrává v současnosti a představují ji záznamy z deníku sedmatřicetileté Anny. Týkají se jak všedních dnů jejího života s Janem, tak hledání východiska z nedobrovolné podřízenosti ve vztahu k sestřenici Editě. Druhou dějovou linii tvoří kaleidoskopické vstupy do minulého století, které mapují životní příběhy Edity a jejího o pět let mladšího přítele Davida. Jejich osudy se zprvu jen několikrát dotknou, aby se později vzájemně propletly a dospěly až k závěrečné katarzi...... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Sama jsem autorku objevila náhodou díky knize Čtvrtá úroveň, kde mě zaujala příšerná obálka. Toto je třetí kniha, kterou od paní Prokšové čtu.
Myslím, že by si zasloužila větší publicitu, ale dobré si cestu najde samo. Doufám!
Příběhy obyčejných lidí, které ale v žádném případě nejsou nudné.
Je mi moc líto všech těch dětí, snad žádné v této knize není přivedeno na svět chtěno a milováno, je jim ubližováno, a od toho se pak odvíjí celý jejich život.
Také ty narušené vztahy, lidé spolu "chodí", přitom se nenávidí, jedině sex je zajímá, to jsme se opravdu dostali tak nízko? Účelové sňatky, podvody, lži, násilí, ponižování, urážky... Také matky, co udělají pro "nové" muže cokoliv, hlavně na úkor svých dětí.
Vážně velmi smutné čtení.
Je zajímavé sledovat myšlenkové pochody, ale většinou to není nic hezkého.
Po tragickém zakončení zde zavane trochu naděje, ale kdo ví...
Nevadí mi prolínání dějových linek,ale nebylo to nic moc.Snad nejlepší byl konec příběhu.
Kniha se mi moc libila. Tento zanr me bavi, pripomnelo mi to Site od Dvorakove. Doporucuji.
Tato kniha od Jitky Prokšové už pro mě nebyla takovým překvapením, protože jsem už četla její Zbytky iluzí a Lásku po kapkách a věděla jsem, že její příběhy určené především pro ženy jsou napsány velmi zajímavě a poutavě. Žádná nuda, žádná hluchá místa. A také souhlasím s těmi, kteří si myslí, že by si tato autorka zasloužila větší publicitu, protože psát umí. Příběh Anny a Jana se osudově protne s Anninou sestřenicí Editou a jejím přítelem Davidem. Příběh není příliš dlouhý, má dvě dějové linie a zajímavou zápletku a vyžádá si pozornost čtenáře až do samotného konce. Těším se na její další knihy.
Tahle kniha byla o dost lepší než jsem čekala. A to, že já jsem od toho nic nečekala, ale autorka mi podala úžasný příběh a to pouze na nějakých 220 stránkách! Hodně jsem se bála, že sledování dějových linek, vzhledem k tomu, že se tu vypráví nejdřív současnost (r.2009) a minulost (od r.1970) a často se střídají postavy. Ke konci (cca 40-50 stran ke konci) jsem se začala trochu ztrácet v postavách, ale velikou výhodou bylo, že jsem se rychle orientovala zpět. Hrozně mě mrzí že tato kniha není známa, protože a) to je výborný příběh b) je to od české autorky! Hlavně obálka je příšerná a vůbec mi k tomu nesedí
Mně osobně se kniha líbila, byla poutavá a rychle se četla. Ale některé věci mohla autorka více rozepsat a vysvětlit.
Zajímavé životní osudy hlavních hrdinů. Na životech jednotlivých postav mě velmi zaujalo, jak si téměř každý hrdina románu odnesl do celého svého příštího života nějaké "křivdy" z dětství a chce se svým jednáním občas nějak jakoby pomstít za to, že to neměl lehké. S tím velmi souhlasím, že dětství a vztahy v rodině se obtisknou do celého života. Doporučuji k přečtení i k zamyšlení.
Tahle knížka mě zaujala na první pohled na veletrhu, tak jsem si ji koupila. Dostala jsem se k ní, až teď. Velmi se mi líbil styl autorky i příběh byl velmi zajímavý.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Zbytky iluzí |
| 2010 |  Cestou ven se neohlížej |
| 2015 | Čtvrtá úroveň |
| 2011 | Anděl s druhým křídlem |
| 2018 | Slupky minulosti |
Příběh, který se odvíjí pomocí dvou dějových linií od roku 1970 až do roku 2009, jsem přečetla za jeden den. Styl psaní není špatný ... ale bylo to takové strohé, předvídatelné. Ráda bych si asi přečetla i další knihy autorky, ... naše knihovna je ale nenabízí. :-)