Cestovat nalehko
Tove Jansson
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345236/mid_cestovat-nalehko-2o9-345236.jpg
4
47
47
Sbírka povídek Tove Janssonové, která je známá hlavně jako autorka knížek o mumincích. Poté, co Tove Janssonová dokončila sérii knížek o mumincích, začala psát pro dospělé, především povídky, a psala je dalších třicet let. V povídkách Tove Janssonové najdeme témata, která ji celý život zajímala: ostrovy, moře, lodě, cestování. Přírodu. Samotu. Práci a lásku. Svobodu. A stále přítomné téma času. Chtěla být maximálně stručná a přesná. Jako kdyby na nějaké plané či útěšné psaní ani neměla čas, tak jsou její texty stručné, intenzívní. Snažila se, aby ani jediné slovo v textu nebylo zbytečné, hodně škrtala a krátila, každá její knížka pro dospělé byla tenčí než ta předchozí. Tento přístup se projevuje nejvíce v jejích mistrovských povídkách, které vyšly v mnoha povídkových souborech i výborech. Povídková sbírka Cestovat nalehko vychází v češtině jako první.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2017 , OrsiniOriginální název:
Resa med lätt bagage, 1987
více info...
Přidat komentář
Zvláštní sbírka. Útržky lidských životů, které zahlédneme jen na chvíli a z povzdálí, jako z pomalu jedoucího autobusu. Neznáme jejich minulost ani budoucnost, a přesto nám někdy zůstanou v paměti na pár dalších minut, dní, nebo i déle. Chce to cestovat nejen nalehko, ale i s otevřenýma očima.
Povídky osekané jen na to nejpodstatnější. Vždycky jde o nastolení nějaké psychologické situace, které se autorka zhostí s bravurní znalostí lidských charakterů a se schopností evokovat prostředí a... to jí stačí! Proto mají povídky velmi často víceméně otevřený nebo nedořečený konec, protože jak se dál situace vyvine a "jak to dopadne", už není důležité. A důležitý tím pádem není ani širší význam či nějaké skryté poselství. Svým způsobem je to výstižně řečeno i v dialogu na konci poslední povídky: "A co znamená ten most? Proč stavět most, který nikam nevede? Neznamená to nic. Most je most, zkrátka a dobře most. Zas se snažíte hledat smysl věcí, které jsou zcela samozřejmé. Nezáleží na tom, odkud a kam vede, prostě se přes něj přejde a to je celé." Ale to psychologické napětí by se tu dalo krájet! A hlavně ptáci, moře a vítr... Moc mě to bavilo. Některé povídky mě vyloženě nadchly, jiné zaujaly méně, ale celkově dávám 85%.
Poetice Mumínků jsme podlehl dávno, v podstatě víc než naše děti, na které jsem příběhy těchto zábavných bytostí původně směřoval; takže jsem s velkým očekáváním sáhl po "dospělé" tvorbě muminčí autorky.
Původní záměr byl ale poněkud jinačí - potřeboval jsem nějakou oddychovku po velmi náročné teoretické sérii, což se nakonec povedlo pouze napůl.
Tove píše báječné, zdánlivě jednoduché, povídky, které ale velmi rezonují v nitru, hluboko v nás (nebo určitě ve mně..).
Ačkoliv cestujeme nalehko, ve většině povídek někdo přicestuje k nám, v kontextu mého komentáře, do nás a škádlivým způsobem s námi vede zvláštní, pro někoho možná velmi těžko uchopitelný, severský dialog.
Povídky s hodně specifickou poetikou, která asi neosloví každého. Vycházejí z obyčejných každodenních situací, nebo naopak ze situací hodně zvláštních, častými tématy jsou příroda, samota, moře, cesty, ostrovy... Jsou to jen takové výseky ze života, často neukončené a neuchopitelné. Člověk může knihu číst jako lehkou, oddychovou četbu, nebo nad jednotlivými texty dlouho a složitě hloubat. Nejvíc mě oslovily povídky první (Korespondence) a poslední (Skleník).
Ačkoliv jsem velkou fanynkou příběhů o Mumincích a autorčina próza Kniha léta patří k mým vůbec nejoblíbenějším knihám, s jejími povídkami jsem se sešla jen v pár případech. Vůbec mi nevadí úsporný styl, ale často mě štvaly ty úplně otevřené konce, kdy povídka najednou z mého pohledu ztratila pointu. Ty více uzavřené - namátkou snaha o usmíření dvou nepřítelkyň, Racek nebo Skleník - byly naopak parádní.
Nedokážu popsat proč, ale v některých povídkách na mě trochu dýchla atmosféra knih Haruki Murakamiho. A naopak tenhle odstavec je celá Tove: "V neděli ráno Viktorii probudilo vyzvánění, v dálce odbíjely kostelní zvony. Možná, že to je dobrý nápad a prospěje mi to, řekla si. Pro jednou. Ale když se chystala obout, uviděla v koutě stát své turistické boty a rozmyslela si to. Bylo takové krásné ráno. A projevila by skutečně málo podnikavosti, kdyby nezjistila, kam vede hlavní silnice, ta široká silnice pod vesnicí. Do kostela přece může zajít, až bude zataženo."
Přesně tato kniha mi sedla. Mám ráda styl, kterým Tove Jansson píše. Dokáže tak přesně popisovat mnohé situace a v pravou chvíli je zase nedoříct, že zkrátka nedokážu odolat. Řadím ke svým oblíbeným spolu s Dcerou sochaře a Knihou léta.
Tak tohle je velmi zbytečná kniha. Povídky bez děje, beze smyslu, bez sdělení. Zajímavé asi tak, jako moje cesta na nákup. Cestovani, které má být spojovacím motivem povídek, aby clovek hledal lupou. Kdyby nebyla slavnou autorkou amorfnich tvorecků, žádný nakladatel by jí nepodrzel dveře ani proto, aby mohla vypadnout.
Knížka obsahuje velmi milé povídky, které jsou uklidňující, lidské a krásně napsané. Ideální pro čtení před spaním.
Pár moc povedených povídek o běžných tématech z nevšedního pohledu. Autorka opravdu hezky popisuje postavy. Doporučuji jako tenkou knížku na odpočinek od těžkopádných románů.
... cestování, moře, příroda, samota, práce, láska, moře, vzdálené ostrovy
.
Někdy není třeba vše komplikovaně a dlouze vysvětlovat. Někdy je třeba mlčet a cítit, že žijeme. Naše životní cesty a i ty do jiných zemí, mají stejný příběh. Příběh odvahy, očekávání či smutku. Nechte se unést esencí života v podání Tove Jansson a jejího úsporného a strohého pohledu na svět. .
.
*Cestovat nalehko od Tove Jansson*
Soubor výborných povídek. Pravda, první mi přišla divná, druhá trochu lepší, ale od třetí dál jsem byl unesen;-) Postavy i děj mi před očima vystupoval plasticky, jako bych v povídce byl přítomen. Trochu míň mě oslovily povídky "ze společnosti", ale to bude spíš mým osobním nastavením než snad jejich nekvalitou. Povídky jsou velmi různorodé prostředím, věkem postav, náladou, přesto je spojuje duch určité preciznosti, přesnosti, uvěřitelnosti. Kdybych si musel vybrat jen jednu z nich, byla by to: Letňátko (městský kluk na prázdninách u venkovské rodiny), V cizím městě (starý muž při přestupu mezi lety), Nákupy (pár ve zpustlém městě), Racek (vyhořelý učitel na ostrově). A úplně nejlepší mi přišel závěrečný Skleník (dva starci v botanickém pavilonu), z té povídky cítím tolik konejšivého optimismu!
Ústredným motívom poviedok Tove Jansson je cestovanie. Občas je to objavovanie lesa malými chlapcami, občas je to výslovne útek loďou napríklad do Veľkej Británie, občas je to návšteva krstnej dcéry v Španielsku, kde sa hlavná hrdinka snaží zmieriť dve voči sebe nepriateľsky naladené ženy, a občas ide doslova o prežite na opustenom ostrove ako v prípade otravného a morbídneho chlapca Ellisa. A na moju veľkú radosť, tam bola dokonca postapo poviedka. Poviedky bavili veľmi, kniha si určite zaslúži vyššie hodnotenie :)
Poviedky o ceste, že každý niekam smeruje a ide. A občas sa nám tie cesty zdajú ako maličkosti, ale dokážu meniť životy ľudí neodvratným spôsobom.
Od knihy jsem čekala trochu něco jiného. Ačkoli tam bylo pár zajímavých povídek, bojím se, že zapadnou a za pár dní si na ně už ani nevzpomenu.
Jako asi to není blbě napsaná kniha, resp.blbé povídky. Ale mě to tedy zoufale nebavilo.
Krátké povídky vyznačující se jednoduchou formou ale vážnějším poselstvím. Velmi se mi líbila úvodní Korespondence, stejně jako povídky odehrávající se ve Finsku. Jen mi to přijde - jako pokaždé u povídek - jako část násilně vystřižená z delšího děje/života.
Tyto povídky o cestách jak do exotických zemích, tak o cestách životních nebo duševních lze charakterizovat slovy zvláštní, minimalistické, jedinečné, s neobvyklou atmosférou, která je v každé povídce jiná a přesto dohromady zapadají do osobitého stylu psaní autorky. Někdy není třeba vše složitě a do detailu vysvětlovat, někdy zkrátka stačí mlčet a prostě být. Ať už čte člověk jakýkoli příběh, nikdy netuší kam se bude ubírat, dialogy i děj jsou zkrátka nepředvídatelné a mnohdy překvapivé. Mnohdy končí pasáží, která znamená nový začátek, jindy za sebou zanechávají tajemné a nedovysvětlené poselství.
Tove Janssonová patří mezi mé nejoblíbenější autory. Nejprve jsem díky svým dětem objevila její Muminy a až později jsem se stále silnějším okouzlením pronikala do její prózy. Její úsporný, strohý, dalo by se říct nemilosrdný styl je dokonalý díky hloubce citu, pronikavému úsudku a nekonvenčnímu myšlení, které jej prostupují. Její próza není pro každého, mnohým se může zdát nezáživná nebo dokonce ponurá. Mně ale hraje na tu správnou strunu v duši.
V povídkovém souboru Cestovat nalehko jsou kousky lepší i slabší a některé jsou vyloženě brilantní. Mě nejvíc potěšila povídka poslední - Skleník - o dvou starých mužích, povídka zároveň dojemná i vtipná, protože bez humoru neexistuje žádná skutečná hloubka.
Cestovat nalehko bylo ve velikém očekávání. Jako milovnice muminků a samozřejmě Tove Jansson samotné, jsem byla zvědavá, jaké jsou její povídky. Mile mě překvapily. Některé byly pravda zvláštní, ale ty další byly zase tak chytlavé, až jsem litovala, že rozečítám další. Doslov je také zajímavý.
Část díla
Cestovat nalehko
1987
Korespondence
1987
Les
1987
Letňátko
1987
Nákupy
1987
Autorovy další knížky
| 1990 | Čarovná zima |
| 2000 | Čarodějův klobouk |
| 1999 | Cesta za tatínkem |
| 2002 | Kometa |
| 2003 | Bláznivé léto |
Když jsem si knížku v rychlosti vybrala v knihovně, tak jsem myslela, že to budou cestopisné povídky, ale je to o duševním cestování v čase a prostoru, tak to nazvala autorka. Pár povídek mě celkem bavilo, ale zase né natolik, aby mně zůstaly v paměti.