Cesty hada na skále
Torgny Lindgren
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15639/cesty-hada-na-skale-15639.jpg
5
45
45
Hrdiny je rodina Johanssonů, kteří patří k chudým a hlavně zadluženým členům zdejší obce, a ještě bez hlavy rodiny, protože otec zemřel. Hlavní slovo má tedy matka. Svůj úděl berou s poddaným klidem seveřana, prostě jako Boží záměr, se kterým nedá nic dělat. Jakoby tím byli předurčeni k roli dobrých. Zápornou postavu zde ztvárňuje místní sedlák a kupec Karl Orsa. Už jeho otec měl v rukou osud Johanssonů tím, že jim dával na dluh. Ten ale jednou za rok chce splatit. A když nejsou peníze, což nejsou, požaduje od matky její tělo. Tak se rodí děti, které mají oficiálně na faře záznam - otec neznámý. Po jeho smrti syn Karl v této tradici pokračuje. Příběh možná překvapuje právě tímto přístupem matky, která k této "nucené prostituci" přistupuje s odevzdaností sobě danou. Z dnešního pohledu je právě tento přístup šokující. Hlavně autorovo ztvárnění matky, která s touto potupou navenek, ale i vnitřně, jakoby nebojuje. Přijímá hrdý osud ženy, která pro záchranu rodiny má právo spolknout jakoukoliv pohanu. Ale to vše trpí pouze do doby, než Karl přijde s požadavkem, který už porušuje Boží zákony....... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1988 , OdeonOriginální název:
Ormens väg på hälleberget, 1982
více info...
Přidat komentář
Málem mě od čtení odradila první, úvodní kapitola. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Takže váhavým doporučuji přeskočit a první kapitolu si přečíst jako poslední.
Moc moc pěkná knížka.
Úžasná kniha, která ovšem zaručeně zlomí srdce. Mě úplně rozložila. Vím nemám co dodat. Na malém prostoru množství zapeklité pravdy a skutečnosti, obrázek lidských povah, který lze číst stále.
Jazyk je jako ruka, již se jeden druhého můžeme dotknout
Musím moc poděkovat mé oblíbené Leoně333 za skvělý tip, protože sama bych tenhle skromný a útlounký skvost určitě neobjevila...
Zejména první a nejdelší povídka, po níž je kniha pojmenovaná, působí jako nenápadná, o to citově výbušnější bomba. Skandální, otřesné svědectví o životě švédské vesnice kdesi na severu odehrávající se - pro nás těžko pochopitelně - ještě v sedmdesátých letech minulého století...Upřímné vyprávění Janiho, který na pohled bez emocí a s bezmocnou odevzdaností popisuje život rodiny, v níž vyrůstá, je tak srdcervoucí, že se občas musíte nadechnout...A jen vás napadá - je takový život předurčen osudem, Bohem nebo náhodou? Protože ti, kdo ho musejí žít, jsou doslova jako v pasti...
Další dvě kratičké povídky jsou přece jen o něco méně šokující. Jsou o bezmoci člověka vůči síle přírody...
Plný počet a doporučuji.
P.S. Příběh Janiho rodiny trochu připomíná knihu Barva mléka...
Na první pohled knížka nepůsobí, nikterak zvláštně - zajímavě... Útlá, s nevýraznou grafickou úpravou na přední straně. O to větší, bylo mé překvapení, když jsem zjistila, jakou emoční bombu v sobě skrývá.
Dílo - díla, téměř až antického dramatu. Hlavní postavy od samého počátku, vedou nerovnocenný souboj s prostředím - dobou, ale i sami se sebou. Balancují nad imaginární propastí, rozhodují v to, co je morální a čestné... A co je v rámci žití - přežití nutné...
Torgny Lindgren, vzal sebou čtenáře na místa, kde se nesčetněkrát větší bouře a mráz, odehrává v lidských srdcích, než v přírodě samotné.
Brožurka je to skvělá, složená ze tří kousků. Hned ten první je takovej bizár, že by se hodil spíš někam na Sibiř. Mrzne až praští, všude smrt, která má zvláštní choutky a zajímavá rodinná tradice napříč generacemi v rodině místního majitele skoro všeho v okolí. Skoro je to námět na porno o tom, jak se splácej dluhy, když v chalupě není ani pětník.
Po týhle sodomě jsou tam ještě dva kousky. Ty jsou o dost kratší, nedějou se tam takový prasárničky, ale syrovost, hlad, mráz, bída, a smrt všechno přikrejvaj pod svůj ošoupanej rubáš.
Dávám tomu plnou palbu Vážení!
Silná četba, ze které není člověku lehko na duši. Ostatně takové pocity mám ze severské literatury často (třeba i z lehčího žánru typu detektivek od Nesba a dalších). Je znát, že tu stále hraje obrovskou roli drsná příroda, nízká hustota obyvatelstva spojená se samotou, zima a tma, které silně ovlivňují psychiku hlavních postav a vyúsťují v jakýsi pocit osudovosti, podřízenosti vyšším silám, které nemůžeme ovlivnit. Jelikož čtu hlavně proto, abych si odpočinul od běžných životních starostí a vylepšil svou „emoční bilanci“, je to bohužel prvek, který mi četbu trochu ztěžuje a moje subjektivní hodnocení sráží.
Četla jsem kdysi dávno a i když to není mým zvykem, koupila jsem si ji a měla doma. Nyní, když jsem ze zoufalství (neměla jsem co číst!), sáhla po této útloučké knize do knihovny, jsem si připomněla, proč. Příběh je vyprávěn tak obyčejně, naivně, pokorně a s láskou. Ačkoliv, snad nebudu nic prozrazovat, je tragický a člověku se nejednou sevře srdce, je zvláštně laskavý a dojemný. Po dlouhé době úplně jiné čtení a čas jen potvrdil, že jde o kvalitní literaturu.
Četla jsem v červenci 2007, v dubnu 2010. Podle mých poznámek:
Jedna z nejsilnějších knížek, co jsem četla.
Až moc realistické příběhy, někdy z nich mrazí.
Autor si vybírá témata, o kterých se moc nepíše (není to "slušné").
V knížce jsou 3 povídky/novely: Cesty hada na skále, Voda, Vratidlo.
Citát:
"Když člověk nemá navybranou, tak může udělat cokoliv."
Po přečtení Přerušeného příběhu jsem byla docela zklamaná, ale ještě že jsem vytrvala, protože tato kniha můj názor otočila o 180 stupňů, velmi mě oslovila, je napsaná tak naivně a lakonicky a zároveň v sobě skrývá něco obrovského, citlivého, toto je pro mě ten pravý Torgny Lindgren. V závěru knihy se skrývají ještě 2 povídky Voda a Vratidlo, které se nesou v podobném duchu. Dojímavý kousek. Když jsem dočetla, měla jsem nutkání začít zase od začátku, protože mezi řádky je ještě mnoho co objevovat. Navíc se souvislosti odkrývají postupně, takže začátek může napoprvé působit nesrozumitelně nebo obyčejně...
Štítky knihy
švédská literatura chudoba, bída psychologické romány dobro společenské rozdíly vesnice
Autorovy další knížky
| 1988 |  Cesty hada na skále |
| 1999 | Čmeláčí med |
| 2009 |  Norrlandský akvavit |
| 2005 | Přerušený příběh |
| 2015 | Klingsor |
Jak už píší čtenáři přede mnou, tato nenápadná knížka je malá emoční bomba. Příběhy jsou vyprávěny tak obyčejně, ale jsou tak realistické, že člověku tuhne srdce. Díky za tip čtenářce ddkk. Plný počet, doporučuji, přečtu si i další knihy od Lingrena a k této knížce se asi ještě vrátím.