Cesty k domovu 1939-1945
Věra Tichá
Věra Tichá (1922) žila jako dítě v Praze, poté odjela s rodiči do Ruska. Autobiografická próza líčí válečnou část jejího života. Začátek tvoří deník, v němž autorka vypráví o poměrech v Rusku, nelehkém postavení mladé dívky z „podezřelé“ rodiny a svém aktivním působení v nově vytvořené československé vojenské jednotce. Deník doplňuje vyprávění zralé ženy, v němž vzpomíná na cestu této jednotky až do osvobozené Prahy, a závěrečná životní bilance.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Přidat komentář
Dobře napsaný životopis. Autorka popisuje útrapy, kterých zažila v životě mnoho.... Měla rodiče fanatické komunisty - po přestěhování do Ruska přišla o mládí, Stalinské čistky poslaly otce do vyhnanství, matka jako fanatická komunistka a pod jejím vlivem i autorka (jako dcera) se ho zřekli aniž měly jediný důvod a důkaz a živořili v koutě jedné místnosti, k jídlu měly většinou jen kousek chleba, otruby a slupky z brambor!!!! Autorka se pak přihlásila do Rudé Armády jako zdravotní sestra, po roce služby odeslána zpět k matce jako kádrově nespolehlivá - v době lámání chleba na Východní frontě! Po čase se přihlásila do tvořícího se 1.ČSAS v SSSR. Popisuje svoje prožitky na frontě, včetně profilů jednotlivých velitelů a lidí s kterými se setkala..... Zajímavé je, že ač přesvědčením komunistka (díky matce) tak vůbec nerozlišuje lidi podle politické příslušnosti, ale podle chování a citu - měla tolik práce na ošetřovnách, že neměla čas plnit stranické úkoly.....
V jednotce si našla muže, za kterého se na frontě vdala, rok po válce o něj ale přišla při autonehodě, rok poté přišla při autonehodě i o bratra, který sloužil v tankovém pluku.
Po čase si vzala dalšího bývalého vojáka, tentokrát ze západu. Strašně cené je její konstatování, že po začátku komunistických čistek začali pomalu mizet ti nejlepší (charakterově, vzdělaností) lidé, které na frontě i poté v Čs. armádě poznala....když zatkli i jejího muže, silně uvadla její víra ve stranu, v roce 1968 po obsazení země armádami SSSR a jejích vazalů dokonce vrátila komunistickou legitimaci a vystoupila ze strany!
Knihu doporučuji přečíst všem politickým fanatikům - ukazuje, že důležité je především žít jako člověk a podle toho se taky chovat.....a že ne vždy je fanatismus odměněn!!!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) vzpomínky armáda komunismus Sovětský svaz vojáci ženy v 2. světové válce 1. československý armádní sbor ženy v armáděAutorovy další knížky
| 2003 |  Cesty k domovu 1939-1945 |
| 1966 |  Po boku mužů |
| 1986 |  Balada o českém vojákovi |
| 1984 | Čtvrteční vyprávění |
| 1974 | Milníky frontových cest |
Kniha s válečnou tématikou, která není poseta mrtvolami a nebrodíme se v krvi. Zima a hlad tu jsou ale netrápí tak moc. Autorka je nad věcí / je to už řádka let / , zamiluje se a vdá , přehodnocuje nejen svá životní přesvědčení ale i komunismus matkou vnucovaný. Získala si moje sympatie . Žila v zemljankách , ve špíně v Sovětském svazu, neuměla vařit a citila se jako cizinec v zemi , kde vyrůstala. Silná to žena.