Cesty s tetičkou
Graham Greene
V Cestách s tetičkou jako by se oba typy greenovských románů, zábavný a vážný, konečně spojily v jedno. Přes nenáročný název a nepochopení kritiků, kteří oceňují vesměs jen komiku a burlesknost knihy, je to velký román. Pětasedmdesátiletá tetička není jen živou, lidsky protikladnou postavou zvětšenou do michelangelovsky neskutečných rozměrů, nýbrž současně jakýmsi alegorickým Vergilem či Všudybylem, který nás provází s podivuhodným svérázným komentářem po shakespearovské nepleté zahradě světa a vleče za sebou Henryho Pullinga (angl. to pull = táhnout) proti jeho vůli z izolace přežívajícího viktoriánského konservatismu řetězem absurdních situací do světa nebezpečí, rizika a dobrodružství, kde nakonec tento padesátník probuzený k novému životu najde paradoxně svůj domov. Henry Pulling je zrcadlovým obrazem Greenových dřívějších štvanců: z klidu své penze se dostává do víru dobrodružství a koncem příběhu jeho outsiderská existence ve skutečnosti teprve začíná. Je to vůbec jeden z mála románů, který autor nemusel ukončit laciným východiskem hrdinovy smrti, ba vlastně ani ne sňatku. Přeložil a doslov Nejen o černém humoru napsal Jan Čulík.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1972 , VyšehradOriginální název:
Travels with My Aunt, 1969
více info...
Přidat komentář
„Začal jsem chodit do kostela, jakmile jsem se stal vedoucím banky, protože když mě lidé viděli na bohoslužbách, působilo to solidním a usedlým dojmem, a ačkoliv na rozdíl od tety Augusty nejsem nábožensky založen, mohl jsem se účastnit bez pokrytectví, ježto jsem vždycky oceňoval poetičtější stránky křesťanství. Zdá se mi, že vánoce jsou nutné, potřebujeme chvíle, kdy bychom mohli litovat všech nedostatků v lidských vztazích: jsou to svátky našich chyb a omylů, smutné, ale plné útěchy."
Myslím, že jsem od G. Greena četl všechno a Cesty s tetičkou patří k mým hodně oblíbeným - je pravda, že řada legrací i myšlenek mi nedošla napoprvé...Z těch s nimiž jsem o tetičce mluvil ,nikdo nepochopil, že tetička není tetička, ale...A Curran, který jako psí kněz neuznává rozvod - psí - ach, chechtám se i teď...
A v jakési reminiscenci mi přichází vzpomínka na knihu E. Waugha - Drazí zesnulí, ale probůh, nedejte se tím názvem oklamat...
Hm... Téma slibné, ale zpracování mě nějak neoslovilo. Většina postav si mé sympatie nezískala. Od "humorných" knížek očekávám, že se čas od času zasměju. Tady ale bylo lehce úsměvných pasáží jen pár, jinak jsem se spíš většinu knihy nudila.
3* s odřenýma ušima
Pokud chcete po padesátce od základu změnit svůj život, potřebujete pětasedmdesátiletou tetičku, která dosud žila značně nekonformním způsobem a nehodlá na tom nic měnit ani v pokročilém věku. Z poklidného anglického městečka , kde čas plyne pěstováním květin a pravidelnými večeřemi v místní hospůdce se dostanete do míst, o kterých se vám ani nesnilo ( a kam byste se bez tetičky nikdy neodvážili vydat).
Celkem příjemná kniha, na kterou se dá snadno zapomenout. Poklidný život bankovního úředníka v důchodu naruší živočišná tetička, diky níž vyrazí na životní cestu za sebepoznanim. Nikdy není pozdě na změnu, jen najít odvahu. Pak si člověk může spolu s hlavním hrdinou říct :"Byl jsem šťastný, ale byla to strašlivá nuda."
Knížka vypadá jako rozmarné humoristické vyprávění o příhodách s vlastní tetou. Ale není tomu jenom tak. Autor opět, tentokrát ve formě jednotlivých situací, předkládá čtemárům další porci myšlenek k zamyšlení.
půvabná knížka a příjemná změna oproti jeho jiným se "špionážní" a politickou tématikou
Príjemné čítanie, aj keď vymeniť UK za Paraguay, ako spôsob nájdenia zmyslu života mi pripadá, ako asymetrická výmena ale proti gustu...
Zaujímavé postavičky, niektoré bizarné, iné tajomné, niektoré hybridné. Z napohľad silnej osobnosti, tety sa stáva slabá žena. Z nudiaceho sa bankára na penzii zaneprázdnený pán...Vyzerá to na happyend, ale čitateľ má pocit, že rozprávač sa unavil a príbeh sám už nemá kam gradovať a tak koniec je vyslobodením pre čitateľa aj rozprávača. Je to moja prvá kniha od G. Greena, nemám s čím porovnávať, preto končím.
Dávam štyri hviezdy, keď si načítam niečo viac od autora, možno budem kritickejší.
P.S. Fascinujúci preklad, ak sa raz (nedajbože) vyberiem do Istanbulu, asi bude dosť ťažké nájsť chrám Santa Sofia.
Štítky knihy
Anglie stáří anglická literatura cestování černý humor dobrodružství humoristické romány anglický humorAutorovy další knížky
| 1957 |  Tichý Američan |
| 1947 | Moc a sláva |
| 1994 | Lidský faktor |
| 1964 |  Ministerstvo strachu |
| 1961 | Náš člověk v Havaně |
Greene píše dobře, čtivě i zajímavě, ale v tomto románu mám pocit dal dohromady moc věcí, takže je to takové o všem a o ničem. Sem tam jsem se i trochu bavil, ale celkově to u mě je tak 65%, 27. 5. 2024.