Cesty spasení
Jan Švankmajer
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/384053/bmid_cesty-spaseni-GvH-384053.jpg
5
13
13
Cesty spasení obsahují deníkové záznamy, divadelní hry a různé jiné kratší texty, které si významný český výtvarník, animátor a filmař Jan Švankmajer dělal průběžně během posledních let jak při pobytu doma, tak i při studijních cestách do odlehlých krajin (například Papua Nová Guinea). Kniha je plná postřehů o stavu společnosti a jejím možném vývoji, o literatuře, politice a vůbec názorů na spoluobyvatele tohoto světa. Některé texty mají podobu absurdní, až cynické dystopie (zrušení států a vytvoření knížectví Tesco a Toyota), jiné jsou shovívavější, láskyplnější a optimističtější. Všechny ale jsou plné nadhledu, humoru a hlavně jsou barvitě vizuální, jako by se autor nemohl vyhnout tomu hledat různorodé vzorce a spojnice událostí. Surrealistické nazírání světa se nelítostně střetává s českou realitou – dovoleno je proniknout pouze některým zážitkům, síto úspěšně prosává, a tak je například nutné odevzdat sušené netopýry a opičí hlavy získané u šamanů. Texty jsou doplněny jak barevnými ilustracemi a fotografiemi autora, tak dalších surrealistů.... celý text
Přidat komentář
Všechnu moc imaginaci! Švankmajer mě snad baví/zaujímá více jako filosof než tvůrce. A tohle je naprosto úžasná kniha propojující dystopický příběh se Švankmajerovými vzpomínkami, články, esejemi, deníkovými záznamy a několika rozhovory s ním. Ale kdo ví, co všechno je realita a co imaginace. To vše doplněno skvělou obrazovou nadstavbou. Až po jejím přečtení jsem pochopil, proč má kniha semišový přebal. Švankmajer je úchyl, ale já mám takovéhle úchyly rád. Páč mám pro něj plné pochopení. Kniha o sraní, chcaní (a klidně si, milí moderátoři, můj komentář zcenzurujte, vymažte, upravte, jak je libo), sebeukájení, svobodě, imaginaci a revoltě. Všechnu moc imaginaci!
Dostal jsem se sotva do čtvrtiny díla a už jsem měl fakt divný sen toho druhu, jaké se mi obvykle vyhýbají:-) Takže: všechnu moc imaginaci!
A přečtěte a prohlédněte si knížku sami, i kdybyste jen chtěli nahlédnout do života umělce, který rozhodně netráví 8 hodin denně v pracovním procesu...
Autorovy další knížky
| 2001 |  Síla imaginace |
| 1997 | Evašvankmajerjan: Anima, Animus, Animace |
| 2018 | Cesty spasení |
| 2020 | Jednotný proud myšlení aneb život se rodí v ústech |
| 2013 | Možnosti dialogu / Mezi filmem a volnou tvorbou |
Myslím, že to byl Philip Roth, kdo řekl, že když knihu čtete déle jak dva týdny, tak ji opravdu nečtete. A nemyslím si, že se to dá vložit do konkrétních čísel, ale vím, co tím myslel. Švankmajerem bych se prokousával, kdybych knihu, předtím neodkládal a nečetl na přeskáčku s dalšíma, asi tak dlouho, když jsem si pak vycentroval, že tohle je to, co chci číst. One book at a time. Zároveň to bylo zpětné propojení s kořeny surrealismu, ke kterým mě tak nějak zpětně nadchl Karel Hynek (ne ten Mácha) a jeho nedávno vydaná sbírka 'Trhám broukovi nožičky' (dybbuk vážně jede). Švankmajer pro mě byl svého času jedním z předních a oblíbených tvůrců, zdrojem, byl jedním z oblíbenců i mých dalších oblíbenců (Terry Gilliam). Imaginace. Ačkoliv jsem vlastnil 'Možnosti dialogu', k té knize jsem se nebyl schopen dokopat a přečíst ji, takže jsem ji prodal, krom toho, znáte ty publikace, co jsou tak nepříjemně velké, těžké (a stejně paperback). 'Jednotný proud myšlení aneb život se rodí v ústech' je určitě publikace, kterou bych si taky rád přečetl a co vypadá obdobně zajímavě, jako 'Cesty spasení'. Švankmajer tu tak nějak brouzdá ve všem a jen těžko vyzdvihnout jednu část více, než druhou. Po přečtení jeho zápisků o snech jsem sám měl sny. Je tu spousta nerealizovaných scénářů, ale i třeba deníkových záznamů z cest (Afrika - zadržen na hranici, Nová Guinea... dokonce je tu zmíněn i Tarantino na festivalu, to je taky taková zvěřina, divočina, ale italská kuchyně je přednější), spousta ukázek výtvarné tvorby, eseje ohledně tvorby, ale i to, co ji ovlivnilo a definuje, zaujal mě i ten názor, který sdílel Tarkovskij, že všechny tyhle disciplíny (filmař, spisovatel, výtvarník) jsou jen nástrojem, prostředkem, pro někoho, kdo je básník, nerozlišovat v tom, co děláte, jsou to jen prostředky vašeho vyjádření. Myslím, že jsem dlouho zápasil s ideou, že si musíte "zvolit". Definitivně je třeba zmínit i knihou silně se linoucí motiv určitého politického vyhranění a nebo třeba velice výsadní roli, jakou pro Švankmajera měla jeho manželka Eva a jakým způsobem se s ní zpětně propojoval, i skrze sny, nebo komory, kde s ní "promlouval". Každopádně úžasná publikace, která by neměla, už i díky fyzickému provedení obálky (jemné na dotek, ale to bude chytat prach, pane) chybět v knihovně žádného z příznivců Švankmajerovy tvorby, surrealismu a nebo i těch, co se rádi dívají tak nějak na vše, ze všech úhlů. Ten ipsační závěr mě ale poněkud minul.