Lidská komedie
William Saroyan
William Saroyan je českým čtenářům již delší dobu důvěrně známy: poprvé okouzlil svými hrdiny, kteří jako by nás přiši povzbuzovat ze světa pohádek, kde vítězí dobro, láska a lidská soudržnost, dva roky po skončení druhé světové války - a to právě na stránkách Lidské komedie. Saroyan přistupoval k psaní stejně jako k životu - jako k úchvatnému sportovnímu zápolení, v němž zdaleka nejde pouze o konečné vítězství, ale o krásu a důstojnost boje, o to, abychom se plně odevzdali každičkému okamžiku a proži jej, přes leckteré hořké chvíle, v dobrém rozmaru a s humorem. Lidská komedie, příběh Homéra, Odyssea a celé rodiny Macauleyových a jejich přátel v kalifornské Ithace v době, kdy na evropském kontinentu zuřila válka, je vlastně barvitým prozaickým rozvedením autorova kréda: že totiž v každém, i tom nejobyčejnějším životě je cosi heroického a posvátného, cosi věčného. Saroyan nemá strach, že bude obviněn z patosu, romantismu či sentimentality. Odzbrojuje nás s šarmem naivistických kreslířů, nad jejichž výtvory se možná někdy usmíváme, ale v hloubi srdce jim jsme za tu bezprostřednost vděčni.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1998 , Knižní klubOriginální název:
The Human Comedy, 1943
více info...
Přidat komentář
myslím si,že je to nejlepší protiválečná kniha,kterou kdy kdo napsal....pro pamětníky,pamatujete na slovenskou inscenaci "Poslíček z Ithaky"......
Hluboce oslovující, lehce vyprávěný příběh.
Na to mávání z vlaku asi už nezapomenu. To je prostě nádherný obraz.
Musím říct, že naprosto nechápu hodnocení této knihy. Autor sice umí barvitě vykreslit postavy ale děj není nijak poutavý nebo alespoň mě nijak neupoutal. Přišlo mi, že autor, nebo ten, kdo knihu překládal, neznal jiné uvození přímé věty než: řekl. Když jsem se do knihy začetl, připadalo mi, že čtu jen řekl, řekl, řekl, řekl... až do té míry, kdy jsem musel přestat číst. Přitom český jazyk je tak košatý a barvitý...
některé pasáže byly téměř zbytečné, některé kýčovité. Taktéže byly nastíněny určité dějové linky, na které v průběhu knihy neustále narážíme, ale ve výsledku nebyly dotaženy. Závěr knihy jsem očekával už z titulu, ale jinak velmi vydaření. Slabší průměr.
Krásné. Tato kniha mě tak hluboce dojala, že nejsem schopná napsat nic smysluplnějšího. Jde o příběh, který jasně ukazuje, že jsou to právě děti, které se umí na svět správně podívat a pochopit ho. Nikoli my dospělí.
Je to hrozně hezké a po všech stránkách sympatické. Ale Saroyan strašně tlačí na pilu, čímž svůj šlechetný a humanistický záměr místy dost shazuje. Koketérie s kýčem byla na mě trochu příliš okázalá. Také jednotlivé myšlenky se často opakovaly, místo aby se rozvíjely. Vynikající a mocný je ovšem biblický závěr, ten mě rozhoupal skoro až ke čtyřem hvězdám. Když jsem pak ale četl Molnára, který umí stejně šlechetné hodnoty prokreslit mnohem elegantněji, musel jsem být přísný.
Pro mě je tahle kniha Saroyanovou nejlepší, naprosto bezkonkurence, mohu jen doporučit.
Je těžké číst tuhle knihu a přitom být beznadějný cynik. Po celou dobu čtení jsem si říkal, "bože, to je ukecané, to je utahané, to je naivní", ale dočetl jsem poslední stránku a v hlavě se mi rojila spousta myšlenek, které se mi špatně utřiďovaly a nedaly mi spát. Jó, život je někdy zvláštní, a tohle je příběh o životě.
Prostě je to krásně smutná kniha, který stojí za čas nad ní strávený. "Lidská komedie" - to je vážné trefné pojmenování.
Štítky knihy
americká literaturaAutorovy další knížky
1980 | Tracyho tygr |
1981 | Léto na krásném bílém koni |
1998 | Tati, tobě přeskočilo |
1958 | Odvážný mladý muž na létající hrazdě |
1998 | Mami, mám tě ráda |
Je užásný, jak v tobě Saroyan vyvolá pocit smutku, beznaděje, melancholie a zmaru nad vším, co se každej den kdekoliv na zemi děje. Ale ještě úžasnější je, že hned na další stránce tě donutí k úsměvu a máš obrovskou chuť do života. Máš chuť objevovat všechno nový a nacházet krásu ve všem starým, máš chuť se jen tak projít a sledovat zázraky a divy světa, ale přitom si vážit i každodenních drobností kolem tebe. Máš chuť žít naplno. Jestli takovýhle pocity umí nějakej spisovatel vyvolat pouhým slovem, pak je to právě William Saroyan a tahle knížka. Navíc mě zastihla v období, kdy se řídím heslem Carpe Diem a kdy nechci promarnit žádnou minutu svýho života nějakou zbytečností a tenhle román zbytečností rozhodně nebyl. Právě naopak, je to nepokrytá oslava života, možná trochu naivní a nereálná, ale právě takhle to Saroyan citíl. A i když budeš prožívat smutek nad tím, jak je tenhle svět nespravedlivej a jak válka dokáže posrat životy lidem, kterých se zdánlivě vůbec netýká, nakonec se ti obličej stejně rozsvítí úsměvem, protože víš, že život je i se vším špatným pořád nádhernej a stojí za toho ho žít. Možná zním teď víc naivně než všechny ty nevinný postavy z týhle knížky, ale přesne takhle naivně se po dočtení Lidské komedie cítím a jsem za ten pocit rád a kurevsky si ho užívám, protože moc dobře vím, že za chvilku zase zmizí.