Chaloupka strýčka Toma

09.07.2021

Jsem vděčná, že se díky skupince #klasikomilove dostávám ke knížkám, ke kterým bych pravděpodobně nikdy nepřišla. Kromě dokonalé knížky Tajemná zahrada přišla i tato nádhera, nedávám plný počet jen z důvodu těžkopádnosti textu, je krásný, ale opravdu by potřeboval nový překlad do "současnější" podoby. Jinak byla knížka plná všeho co správná knížka mít má, alespoň za mě, také to pro mě byla nejobsáhlejší knížka, která se věnuje otroctví a nevolnictví. Za mě můžu určitě vřele doporučit, hodně mi to v některých částech připomínalo nedávno dočtenou knížku Katka z pera polské autorky.

13.05.2021

Knihu jsem dostala ve 12 letech a v té době jsem to moc nepochopila. Ležela mi celá léta v knihovně a tak jsem po plno letech po ní sáhla a přečetla. Musím říct, že dnes mě kniha velice bavila, je vidět, že každá kniha má svůj čas.

Nedočetla jsem. Ne proto, že by za to nestála. Naopak. Ale proto, že se ve mě budily pocity úzkosti. A jako mámě ve mě kniha působila taková sevření, že jsem ji odložila. Silná kniha, ke které se jednou chci vrátit ️

05.04.2021

Chaloupku strýčka Toma jsem četla v IG skupině #klasikomilove. V dubnu se měla číst literatura pro děti, tak jsem neváhala a přidala se – dětské knihy jsou přece obvykle pohlazením po tváři, do toho jsem prostě musela jít! Věděla jsem, že Chaloupka je o rasismu, otroctví a tehdejších poměrech v Americe, ale tak velký emoční nápor jsem popravdě nečekala. Během těch 468 stran se mé rozpoložení pohybovalo skoro pořád jen mezi úzkostí a bezmezným vztekem. Autorka totiž celý román pojala velmi realisticky a svým dětským čtenářům rozhodně nehodlala nasazovat růžové brýle.
Příběh začíná v domě pana Shelbyho, který se kvůli dluhům dostal do situace, kdy musí otrokáři odprodat dva své otroky. Do jeho rukou se má dostat zbožný a oddaný Tom a maličký chlapeček Harry. Zatímco Tom svůj úděl trpně přijme, Harryho matka se ale nehodlá vzdát, a než aby od něj byla odloučena, raději se svým synkem uteče. A právě jim jsou věnovány hlavní linky příběhu.
Krutost otrokářství tehdy ve státech neznala mezí – členové rodiny byli rozprodáváni na různá panství a plantáže, byli vnímáni jako pouhý movitý majetek a dostávalo se jim krutého trestu i za sebemenší (a často jen smyšlené) pochybení. Mnozí majitelé otroků navíc věřili, že tento „jejich majetek“ nemá žádné city, na které by se měly brát ohledy, ve vlídné slovo a dobré zacházení tedy ti těžce pracující lidé nemohli ani doufat – jen výjimečně se totiž dostali do dobrých rukou.
Popravdě si myslím, že dnes by Chaloupka jako dětská kniha moc neuspěla. Poslední český překlad je skoro 70 let starý a použitý jazyk by dnes pravděpodobně děti moc nezaujal (moc asi nepomůže ani slovníček pojmů o dvanácti stranách). Nový překlad by tedy románu jen prospěl, pořád jde však o velmi ponuré čtení… Přesto jsem moc ráda, že jsem si román s klasikomily přečetla. ❤

13.02.2021

Jak jsem mohla zapomenout na tuto nádhernou knihu? Četla jsem ji opakovaně a stále se mi líbí. Doporučuji.

24.04.2020

Chaloupku strýčka Toma jsem poprvé četla jako dítě a osud otroka Toma mne hluboce dojal. Do dneška jí pokládám jako jednu z nejlepších knih o otrokářství - samozřejmě s přihlédnutím, že se jedná o literaturu pro děti a mládež.

26.02.2020

Je samozřejmě těžké hodnotit objektivně, protože kniha určitě byla vnímána úplně jinak v historickém kontextu.
V dnešní době je módní shazovat ideály, nazývat je odtrženými od reality, a samozřejmě i na mě to místy působilo trochu jednostranně, jako jednostranná "agitka" - úplně dokonalý Tom, úplně dokonalá Eva, úplně dokonalí kvakeři, postavy obracející se na pravou víru, a hlavně ten konec, kdy Jiří nadšeně jde budovat "novou Afriku" (zatím to úplně nedopadlo)...
Ale v jistém smyslu cítím, že stojí za to mít pevnou víru - a hledat ji, tak jako ji hledaly některé postavy v knize. Obzvlášť se mi líbil popis Saint Claira a jeho sestřenice - to, jak byli schopni si uvědomit limity svých přesvědčení a ideálů při styku s realitou a do jisté míry se i změnit.
A samozřejmě historicky jsem se dozvěděla mnoho věcí a lidsky se mě to velmi, velmi dotýkalo. Velmi zajímavé srovnání s "otroctvím" ve formě dělníků - a když to dotáhneme, dnes žijeme zase trochu jinou formu otroctví konzumerismu a globalizací.
Toto je pro mě přesah - morálka a hodnoty ve styku s realitou, postoje, činy a to, do jaké míry jako jednotlivec ne/můžeme změnit svět okolo sebe, případně celou společnost. Cesta, pro kterou se rozhodujeme a postoj, jaký zaujímáme v každém okamžiku.
Jsem ráda, že jsem knihu přečetla a mnohé mi dala.

"Chaloupku" nevnímám jako protiotrokářskou agitku, ale jako krásný román o čistotě srdce, kterou ztělesňují dvě hlavní postavy (Tom a Eva), a o jejím opaku...

13.08.2019

První kniha, u které jsem uronila slzu. Četla jsem v angličtině při studiu, dostali jsme knihu jako povinnou četbu ke zkoušce na VŠ k americké historii. Přečetla jsem jedním dechem a zkouška šla za A sama. :-)

25.02.2019

Chaloupka strýčka Toma je kniha nesporně velmi pěkná, čtivá, hluboce humanistická a rozhodně ji doporučuju všem ke čtení. Zároveň ale upozorňuji, že je to kniha dosti idealistická, také naivní, dokonce i mírně didaktická a místy i trochu zdlouhavá, což ale přirozeně vyplývá z toho, že byla napsána v polovině 19. století, kdy byly nároky na čtenářský komfort poněkud odlišné od dnešních.

03.11.2018

Důležitost knihy vidím hlavně v tématu, kterému se věnuje, ale především tomu v jaké době byla napsána. Určitě to chtělo hodně odvahy!

Mně osobně by nevadilo, kdyby byla kniha trochu zkrácená. Některé postavy se mohly úplně vynechat (obzvláště ty, u kterých jsme se nedozvěděli, jak to s nimi dále dopadlo) a na můj vkus se až moc mluvilo o náboženství. Jsem ráda, že jsem si Chaloupku přečetla, ale znovu bych do ní už nešla.

25.02.2018

Moc hezky napsaná kniha, plná různých poselstív, velmi aktuální na to, v jakém roce byla napsána (a to bych řekla i v současné době, i když otroctví v Americe už není). Akorát se chvílemi ztrácel příběh, což ubíralo na čtivosti a plynulém ději. Ale je jasné, že kniha nebyla jen o příběhu postav, ale hlavně o principech správného chování. Nevadil mi ani křešťanský podtext.

15.01.2018

Kniha mého dětství. Dojemná, smutná a taky poučná...Moje první setkání s drastickou stránkou otroctví. Asi marno někomu doporučovat, čtu komentáře níže...

28.12.2017

Jednoduchý děj, trochu smutný a pohled na ostudný přístup bílých mužů, kteří k lidem tedy otrokům často přistupovali jako ke zvířeti, nebo k věci. Když se "rozbije" tak si pořídí novou. Každopádně kniha splnila svůj účel, aby vzbudila emoce a kriticky poukázala na kruté otrokářství.

22.12.2017

Na záložce knihy z roku 1957 se píše: V životě pravda a spravedlnost sice vždycky nakonec zvítězí, ale je nutno také vždycky o jejich vítězství bojovat. Sám od sebe se svět krásnější a lidštější nestane nikdy.
...Ani Alfred, který je tak vyslovený despota, že to svět neviděl, se nijak pokrytecky neschovává za tuhle zástěrku. Ne, opírá se hrdě a neohroženě o dobré, staré, osvědčené stanovisko - právo silnějšího. Tvrdí, a podle mého docela rozumně, že americký plantážník, jedná v jiné formě pouze tak, jak anglická aristokracie a kapitalisté jednají s nižšími vrstvami, to jest, jak to chápu já, přivlastňují si je, tělo i krev, ducha i duši, pro svůj užitek a pohodlí. Alfred hájí obojí - a podle mého je aspoň důsledný.
Tedy: domnívám se, že když je to román má právo leccos zidealizovat- náhody, víru v boha. Ale je zde spousta myšlenek, které jsou aktuální stále.

24.08.2017

Smutne krásna kniha. Napriek tomu povzbudí, dodá nádej i vieru, že aj v utrpení nájdeme ľudí hodných byť zvanými Človekom.

26.07.2017

Tak tato kniha je doslova ódou na lidskost. Četla jsem ji již kdysi dávno a moc se mi líbila. Jen jsem si tenkrát tolik neuvědomovala smutek, který je v knize všudypřítomný. Až nyní, když jsem si knihu přečetla znovu. Ale zároveň je kniha prostoupena i velkou nadějí. A právě to jí dodává na výjimečnosti...

21.04.2017

Knihu jsem četla jako dítě a vyplakala jsem nad ní spoustu slziček.
Mám ji dodnes. Jako poklad. Nedám a neprodám.
Ale už ji nebudu číst.

20.03.2017

Knížka byla napsána v nejhorším období amerického otrokářství, aby poukázala na tyto zvrácenosti, čímž šla i ruku v ruce se sentimentálním výkladem některých pasáží příběhu, který zakládá především na útrapách černošského otroka Toma a ze začátku i tří členné rodiny otroků, kteří před svým osudem utíkají do Kanady. (Tím asi autorka chtěla ukázat nejčastější možnost, kterou američtí otroci v té době měli)