Chalupa na spadnutí
Jiří Křenek
Humoristický román z Valašska.
Přidat komentář
Tak to bylo těžké zklamání. Vůbec nechápu, jak tento autor mohl napsat např. Zabitou neděli. Samozřejmě jsme si nemuseli sednout s humorem, ale je to opravdu normalizační plytkost prvního kalibru. Slova tečou, autor se předvádí, jak lehce umí psát, tu a tam se mu podaří nějaká situace, ale v těch vztazích mezi lidmi o nic nejde, na konci je naprostá náhoda, která ani nemá pořádnou dohru, situace s babičkou je nepřipravená, ředitel nakladatelství je figura úplně ve vzduchoprázdnu, vztah mladých lidí končí zcela nečekaně a nelogicky, vždycky se věnuje strašně dlouhá doba nějaké expozici, ale pak už to dál není potřeba...prostě být nakladatelským redaktorem, tak tento rukopis nedoporučím k vydání. (20 000 kusů!) A ještě to má strašně divné ilustrace. No prostě nedoporučuju. Dávám tomu jednu hvězdičku jen proto, že přeci jen je to napsáno svižně a občas je tam nějaký nápad. Ale i na takto malou knížku je to zoufale málo. Vlastně jsem rád, že jsem si to přečetl, protože teď vidím, že Vladimír Páral je skutečně velký spisovatel a podařilo se mu také s humorem vyjádřit nějakou dějinnou situaci - tohle je čtení k rybníku, a pak to do něj na konci hodit. Žbluňk.
Pěkná kniha, ty části knihy, které se odehrávají u nás na Valašsku, jsem si užívala, ty ostatní sice přečetla, ale nic mi nedaly. Kdyby byla celá kniha psaná tak jako ty valašské části, dala bych hvězd pět. :-)
Tahle drobná knížka se mi dostala do ruky znovu po letech a přečetla jsem si ji zase - už po několikáté. A stejně jako předtím jsem se dobře bavila. Nejspíš ji přidám ke svým knižním "stálicím"...
Autorovy další knížky
1976 | Valigurky z Kopečka |
1975 | Jahody na stéble trávy |
1987 | Bez ženské a bez tabáku |
1973 | Vesničanka |
1988 | Dlouhé uši v trávě |
Knížka dvou tváří. Občas mě děj chytl, střídaly se příjemné popisy přírody a venkovského života, letních chvilek a staromilského rodinného soužití a sousedských vztahů, vzápětí text náhle přešel do nudných, zdlouhavých, přízemních pasáží. Tuhle dvojakost možná osvětluje jakási konečná pointa - nalezení pravého smyslu života a změna životního stylu, prostředí, způsobu trávení lidských dnů. Prostota, čistota a přímost venkovského prostředí a mezilidských vztahů se životem ve městě a jeho shonu je tak v jasném kontrastu. Je škoda, že když už mě čtení chytlo a začala jsem se těšit na další stránky, místy rozněžněna příjemnou venkovskou atmosférou, že přišel z čista jasna střih v podobě nového odstavce a s ním prokousávání se řadou opravdu nezáživných stran. Co se týče humoru, jedná se spíš o slovní než situační komiku, ale autor s humorem pracuje docela dobře - ať už použitím svérázné mluvy mladého Kubáně a dalších postav nebo neotřelými přirovnáními. Čtenář narazí na pár pasáží, kde se pobaví a zasměje. Když na knihu ale pohlédnu jako na celek, jsem ráda, že je za mnou a že se můžu vrhnout na něco jiného.