Chancellor
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/522001/bmid_chancellor-6550a76a00302.jpg
4
64
64
Tento méně známý román ze série Podivuhodné cesty vypráví formou deníku jednoho z cestujících, J. R. Kazallona, příběh zániku trojstěžníku Chancellor uprostřed Atlantského oceánu. Autor líčí, jak během plavby vypukl na lodi požár, když se vznítil náklad bavlny. Popisuje marné pokusy posádky loď zachránit a její následné utrpení na voru, který si musela vyrobit z trosek. V kritických situacích vychází najevo skutečná povaha mnohých postav (neschopnost, zbabělost, sobectví, chtivost, závist, sadismus i kanibalismus), kterou do té doby skrývaly pod slupkou civilizace. Jules Verne napsal svůj román výstižným slohem a bez příkras, s vynecháním u něho jinak běžných poučných a veselých pasáží, které by ostatně vzhledem k námětu byly sotva vhodné. Dílo kromě napínavého děje přináší působivou studii toho, kam až může člověk klesnout, když jde o holé přežití. Přestože byl Verne při psaní patrně silně ovlivněn dílem amerického básníka Edgara Allana Poea Příběhy Arthura Gordona Pyma, patří Chancellor k jeho nejpozoruhodnějším románům.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , OmegaOriginální název:
Le Chancellor, 1874
více info...
Přidat komentář
Opravdu neuvěřitelný a napínavý příběh. Bylo asi mnoho lodí, které ztroskotaly v Atlantiku na cestě z Nového světa do toho starého. A tento příběh by mohl být příběhem jedné z nich(nebo mnoha). Jedno neštěstí za druhým stíhá nešťastnou loď Chancellor, jeho posádku a cestující, což dělá příběh tak neuvěřitelným, ale zato víc napínavým.
Musím říct, že mě kniha příjemně překvapila. Napětí a drama od první do poslední strany, to u jiných verneovek (byť zajímavých a čtivých) nebývá zvykem. Pro mě tedy výrazně lepší než některé mnohem "profláklejší" verneovky.
Na tuto "trosečniciádu" jsem narazil kdysi dávno, šlo o vydání snad ještě z 19. století, pamatuji se, jak jsem zápolil už s tou "zastaralou" češtinou... Velmi se mi to líbilo, od té doby jsem přečetl už nepočítaně knih na téma přežití, ale tato zůstala nezapomenuta. Koupil jsem to v antikvariátě a dost mě mrzí, že kniha se někde ztratila v těch množstvích stěhování...
Zatím nejslabší verneovka, kterou jsem četla. Místy jsem si říkala, že to snad musel psát někdo jiný.
Docela zábavné, pamatuju si, že mě to jako děcko bavilo, přišlo mi to docela brutus. Přečetla jsem si to nedávno na chalupě a četlo se to pořád dobře.
Povedená i když netradiční Verneovka bez fantaskních vynález(c)ů o osudech a útrapách trosečníků v Atlantiku - 65 %
To nebyla kniha, to byl deník přeživšího, líčící dramatické chvíle po opuštění lodi.
Na knihu jsem narazil kdysi ve slovenském vydání (Denník stroskotanca), po letech jsem si ji rád opět přečetl. Je netradiční, ať už deníkovou formou, nebo některými zápletkami.
Mám doma sešitové vydání z edice Karavana a opatruju ho jak oko v hlavě. Pro mě jedna z nejlepších, nejdospělejších a nejméně známých verneovek - nezapadala do stylu psaní pro mládež, který se od JV očekával. Ale právě proto má čím zaujmout i dnes.
Musím říct, že na Verneovku je to pěkně drsná záležitost. Kanibalismus a další lidská zvěrstva, jako například losování se bohužel děly a Verne je použil aby dodal svému příběhu punc reálnosti. Trosečníci jsou sice zachráněni, ale jejich počet je silně prořídlý. Myslím, že díky tomu se jedná o vcelku netradiční Verneovku.
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Proč má ta knížka kruci modré hodnocení?
Verne pod vlivem Poeho napsal nezvykle dospělý a děsivě realistický příběh ztroskotání na pustém moři, který je ale stále příjemně dobrodružný a verneovsky morální. Oproti jiným autorovým příběhům to svižně a poutavě utíká, není zde příliš času věnováno popisům okolí a díky deníkové formě má děj dynamiku. Posádka a cestující nešťastného Chancelloru jsou dobře vykresleni, jsou zde lidé zlí, dobří (těch je menšina) i pragmaticky smýšlející (těch je většina). Charaktery se lámou, zoufalství sílí a jak jedna po druhé mizejí v nenávratnu, dochází k věcem, na které u Verna opravdu nejsme zvyklí a které bych dětem snad ani nedoporučoval.
Chancellor mi připomněl, že mnoho knih od Julese Verna jsem nikdy nečetl, a ani o nich neslyšel. A po všech těch moudrých, náročných a hlubokomyslných bichlích mám chuť prožít další dobrodružství!