Peklo z ohně a ledu

29.09.2022

Recenzi musím začít omluvou. Omlouvám se knize V ruinách Paříže za to, že jsem ji označil za nejslabší knihou série. Tou je bezesporu kniha Z ohně a ledu. Po brilantním předchozím díle je toto studená sprcha, nebo spíš ledová, s ledem teploty blízké absolutní nule.
Kniha má tři dějové linie: jedna je k uzoufání nudná, informačně naprosto nepřínosná, je tady jen proto, aby závěrečný souboj knihy měl nějakého vnějšího pozorovatele. Její jediná výhoda je relativní krátkost (nejkratší kapitola má necelou stránku). Druhá sleduje Danielovo intrikaření. Budiž.

Ale ta hlavní, kde se Charity snaží probít do jednoho z nestřeženějších míst okupantů... naprostý nesmysl. Ve všech knihách nepřítel stavěl Charity do těžkých situací a ona se z toho s porcí štěstí a odhodlání nějak dostala. Ale tady poprvé se to mění, Charity si může určit místo a způsob, jak zasadit Moronům ránu. A vymyslí takovou blbost, sebevražedný útok v pěti lidech proti stotisícikrát početnějšímu nepříteli. Sebevražda. Jako fakt jsem byl z každé stránky znechucený a čím dál víc. A ten závěr - myslím TO, co se stalo těsně před závěrečným soubojem - to už jsem jen protáčel oči. Doufám, že autor bude mít v další knize nějaké vysvětlení (v této rozhodně nic nevysvětloval). Ale tipuji, že spíš ne, že na svou nejslabší chvilku série už raději zapomněl. Stejně jako já.

Dvě hvězdy dávám jen za závěrečný souboj - unikátně vymyšlený, dost mě bavil, připomněl mi jeden díl Hvězdné brány a škoda, že tam autor nevymyslel i nějaké zábavnější kousky, úplně se to nabízelo.

Tady končí oficiální část recenze, nyní už budu těžce spoilerovat, takže pokud vás kniha teprve čeká, dál už nečtěte.

HEAVY SPOILER INCOMING
Nemůžu přestat myslet na závěrečný souboj. Napadá mě k němu spousta otázek:
- Jak funguje transmitér, že dokáže poznat, jestli jsou postavy, které z ní vycházejí, v tom světě živé nebo mrtvé? Nebo všechny duše odcházejí po smrti do transmitéru a čekají zde na reinkarnaci?
- V návaznosti na předchozí otázku: existuje církev Svatého Transmitéru?
- Moroni jsou touto novou funkcí transmitéru dost překvapeni. Jak to? Nečetli manuál? Jak to, že ho Jaredi četli?
- A nebo takovou funkci transmitér ve standardní výbavě neposkytuje a zafungoval až magický dotek Jareda?
- Proč transmitér replikuje pouze lidi, ale nikoli těch dalších 7 Moronů, kteří přišli transmitérem jako poslední?
- V návaznosti na předchozí otázku: je církev Svatého Transmitéru přistupná pouze lidem?
- Proč vlastně Gurk transmitér vypnul? To mu jako vadí nesmrtelnost? Však mohli pohodlně vykydlit celou stanici. Ale tady chápu zásah zhůry (rozuměj, od autora), nesmrtelné postavy ubírají ději napěti a dost blbě se s nimi pracuje.
Pokud máte odpověď na nějakou otázku, klidně mi napište zprávu :-)

END OF HEAVY SPOILER

16.09.2021

Charity opět nezklamala a nadále bojuje s"parazitama",kteří terorizuji okolí.

24.02.2021

To, čeho se tak děsila,
nebylo to, co viděla.
Daleko víc
jí děsilo to,
co neviděla.

Šestý příběh o Charity, pilotce raketoplánu, která se díky hibernaci probere o několik desítek let později, kdy Země strádá pod náporem Moronů, mravencům podobných tvorů, kteří terraformují naší planetu k obrazu svému. Opět nám pan spisovatel předkládá dvě i více linií, a přeskakuje z jedné na druhou. Linie se na konci příběhu opět protnou. Tento systém už známe z předešlých knih. A já musím přiznat, že se mi tento styl psaní líbí.

Citát: Řekl jsem vám, že je to past!

Opět zde nechybí napětí, akce, sem tam nějaký ten vtípek a co mě tedy totálně dostalo je pointa příběhu. To, co tu pan Wolfgang Hohlbein provedl na konci tohoto příběhu mě nejdříve rozesmutnilo, pak zmátlo a nakonec rozesmálo. Tolik pocitů najednou, co jsem prožil při čtení posledních asi třiceti stran, to jsem snad nikdy nezažil. A když už jsem se s tím smířil, a probral se z šoku, musel jsem zatleskat.

Malá ochutnávka:
Jsem vášnivý hráč počítačových her. To je bezvadný výcvik. Řídit tuto kraksnu, to není nic proti jednomu kolu INTERCEPTORU nebo RETALIATORU. Měla byste to někdy zkusit.
Charity s takřka neslyšným povzdechem obrátila oči v sloup.....

Opět velmi povedené dobrodružství, ve kterém budete mrznout a zároveň vás bude pálit oheň. A bude záležet jen a jen na vás, zda budete stát ohni zády a mrazu čelem, nebo obráceně. S obrovským monstrem, které se zde objevuje toho zažijete velmi mnoho. V knize je zmíňka o legendárních a od 11.září již neexistujících budovách WTC. Je to taková zvláštní situace, když se pohybujete v budově, o které víte, že už není. Šestému příběhu dávám plný počet motýlků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Jaký je rozdíl, prožije-li člověk o pár let více či méně, jestliže na něho pak čeká věčnost?

01.01.2019

Tentoraz to Charity dotiahla až na päť hviezdičiek, lebo Peklo z Ohňa a Ľadu frčí na naozaj výrazných prvkoch. Cesta do New Yorku skrz zónu mrazu na Moronskom megachrobákovi alias chodiacej oceliarni ( páči sa mi ako si autor vymyslí nejakú prehnanú hovadinu a potom si to obháji tým že nechá aj hrdinov krútiť hlavami že ako môže tá emzácka absurdnosť fungovať ), do toho pasáže s podivným týpkom žijúcim v podivnej zakuklenej kolónii na hmyzáckej vesmírnej stanici a ten záverečný multiplikačný schizo masaker to úplne dorazil. Toto už bolo poriadne prepálene husté a tak neváham.