Charles Baudelaire
Théophile Gautier
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407834/mid_charles-baudelaire-N13-407834.jpg
4
11
11
Esej o Baudelairovi. Vyd. 2., upravené a rozšířené. Překlad Otokara Levého, který poprvé vyšel roku 1919 v nakladatelství Alois Srdce, upravil, vysvětlivkami opatřil, doslov a ediční poznámku napsal Petr Turek.
Přidat komentář
Četla jsem vydání z r. 2014, nakl. Indeart ... Gautierovo dílo popisuje velmi květnatě Baudelairovu osobnost a celkem detailně rozebírá a interpretuje jeho dílo, největší část zabírají známé Květy zla, něco málo je tu o vlivu E.A. Poea a dalších umělců na "prokletého" básníka, něco o hašiši a opiu ...
Tato obdivná esej je květnatým (jak jsem se již zmínila) dílem, "češtinářsky" poplatným době jeho vzniku/překladu, takže asi nebude pro každého čtenáře klasické beletrie. V dobách mých vysokoškolských studií, kdy byly podobné knihy mým denním chlebem, bych dala 4*, ale tentokrát jsem od knihy čekala něco trochu jiného, takže jen 3*.
Autorovy další knížky
| 1967 |  Kapitán Fracasse |
| 1996 | Kouzlo hašiše |
| 1970 | Román mumie |
| 1924 | Slečna de Maupin |
| 1909 |  Zamilovaná mrtvá a jiné novelly |
Básník o básníkovi. Tato kombinace by ještě nutně nemusela být zárukou vytříbené poetiky, ale je faktem, že přesně tu jsem v knize našla a byla jí velmi potěšena. I za představy, že bych nemilovala Baudelaira (mimochodem dost děsivá a nepochopitelná představa), se dá toto dílo považovat za krásné a éterické. Ať už by bylo inspirované kýmkoli. Ale k požitku čtenářovu ještě přispívá dojem a vzpomínka na věnování Květů zla. Pokud Baudelaire jednou označil Gautiera za "čaroděje francouzského písemnictví", já už si konečně dovoluji říci, že chápu tu magii. Našla jsem ji i zde. A tak si říkám... který básník by o sobě nechtěl číst taková slova? Který by nechtěl najít takového trefného spolupachatele? Myslím, že Baudelaire v Gautierovi našel toho pravého.