Charles Darwin

12.09.2016

Darwin našel způsob, jak uspokojivě vysvětlit fakt, že se organismy na naší planetě účelně přizpůsobují podmínkám jejich prostředí, a to i přesto, že ve své době v podstatě nepředložil žádný přímý důkaz pro svá tvrzení (pouze nepřímé důkazy v podobě popisu a fungování umělého výběru).
Samozřejmě, že dnes je přirozený výběr, jako mechanismus evoluce, běžně přijímaný, a to především díky mendelovské genetice a navazujícím současným výzkumům na poli genetiky, které potvrdily jeden důležitý aspekt genu, a to, že je jednotkou změny - mutace. Dneska už víme, že mutace není jev bez příčiny (za jednu z hlavních příčin takových změn je považována např. radiace – H. J. Muller si za svou práci na toto téma vysloužil Nobelovu cenu), důležité ale je především to, že se jedná o jev náhodný, tzn. že k němu nedochází , když je ho potřeba (protože pokud má organismus např. získat nějakou výhodu díky třeba změně krycího zbarvení, mutace mu ji neposkytne), a pak, je měřitelný jen v rámci skupin. Naše pozornost se tak posunuje směrem k jednotlivému organismu (následně až ke genu), a díky tomu pak začala být postupně věnována pozornost také studiu sociálního chování jednotlivých organismů:
„Kdo bojuje s kým, a kdo je tedy vybírán?“ ... nabízí se otázka, zda se výběr zaměřuje na jedince jako základní jednotku, anebo se soustřeďuje na skupinu? Darwin v této záležitosti váhal, uznával, že je to jedinec, kdo bojuje proti drsné přírodě, nebo proti druhému jedinci. Otázku si tedy můžeme položit jinak. Někdy spolu organismy stejného druhu soupeří (pohlavní výběr se vždy týká vnitrodruhového boje), ale musí ve skupině vždy docházet k boji, nebo si mohou členové skupiny pomáhat, anebo spolupracovat proti členům jiných skupin?

Darwinova teorie nás tak provází mj. úvahami o původu altruismu v našem chování, ale to už se posouváme do poloviny 20. století, kdy se na tuto otázku pokus odpovědět William Hamilton a mnoho dalších následujících neodarwinistických teorií (které mimochodem už ve valné většině zdůrazňují jedince na úkor skupiny).

Samozřejmě, že věda je dneska už schopná poskytnout nesčetné důkazy o původu ze společného předka (např. právě výsledky výzkumů DNA potvrzují tuto teorii), a podává také mnoho různých důkazů, že prostě jsou přírodní výběr spolu s náhodnou mutací schopné způsobit evoluční změny, přesto ovšem stále existují oblasti, v nichž se vědci dodnes zcela neshodují, jako např. míra do jaké jsou schopné (právě přírodní výběr spolu s náhodnou mutací) tímto způsobem evoluční změny způsobit, proto se dnes vedou spory třeba o to, jak jednoznačná evoluční vysvětlení jsou :-).