Charles Fourier

16.06.2021

Medailonek osamělého jezdce Charlese Fouriera. Blázna francouzské revoluce. Nebo možná jenom blázna. Napsaný tak trochu bláznem. Vzhledem k předpojatosti spisku, z který přímo páchne koncem 40. let této země, je těžké posoudit, do jaké míry je představen Fourier a do jaké představa o něm. František Červinka se totiž tetelí blahem, jaký byl Fourier socialista hluboce respektovaný Marxem i Engelsem, tudíž schválený filozof. Byť se snaží o jistou nezaujatost, příliš mu to nejde.

A protože má (ne)vzdělanost nedovoluje posoudit hodnověrnost faktů, vyvstává přede mnou obraz osamělého filozofa bláznivé mysli, neochvějného přesvědčení o vlastní velkoleposti a jehož utopická vize světa je sotva čitelná pro jeho následovníky, kterých nebylo příliš a kteří vytouženou "zkoušku" falanstér, čili ideálních společností, prováděli - kde jinde než - v Americe. Fourier mi loudí úsměv na tváři. I jeho současníci tvrdili, že kdyby dané myšlenky, ježto v mnohém mají něco do sebe, řekl někdo jiný, měly by větší sílu. Jedna je velice hluboká a přece stojí za poznamenání: "Nechci se dotýkat zájmů kohokoliv, nechci nikoho pohněvat, nechci nic bořit. Mám jediné přání, aby svět byl šťastný."