Chata v Jezerní kotlině
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/101276/bmid_chata-v-jezerni-kotline-5SM-101276.png
4
1608
1608
Jezerní kotlina série
1. díl >
Hlavní postavou příběhu o velkém chlapeckém přátelství je Pavel Zeman, jehož život se po smrti otce od základu změnil. Velkou oporou je mu kamarád Ludva Grygar. Spolu podnikají dobrodružné výpravy do téměř nepřístupné kotliny s jezírkem, kde si sami stavějí srub. Na pozadí kouzelné přírody prožívají své velké přátelství, ale i zklamání. Ludva totiž po společně skvěle prožitých prázdninách neodolá svodům špatných kamarádů, začne kouřit a těžce onemocní. Nakonec však svůj vnitřní boj vyhraje a znovu se vrátí k zdravému životu a především kamarádství s Pavlem. Stejné jako vydání z roku 1988, ale vázané.... celý text
Přidat komentář
Komunistický režim tak nějak způsobil, že jsem se ke knížce dohrabal ve věku, kdy už jsem byl o pár let, mimo cílovou skupinu... a tak ANO, ale nebylo to už ono.
Bavilo mě nahlédnout zpátky v čase, jak se kdysi žilo, kolik co stálo, jak trávili lidé čas. Plynutí děje bylo meditační a zároveň ve správný čas přicházely napínavé zvraty. Nedokázala jsem se zbavit myšlenky, že mezi chlapci šlo o víc, než pouhé přátelství a tak některé pasáže provázel rošťácký úsměv. Poučný záměr odradit děti od kouření byl v ději zasazený tak trochu na sílu, ale cením snahu.
Ráda jsem si opět připomněla jeden z Foglarových příběhů. Přiznám se, že Chata v Jezerní kotlině pro mě není tím foglarovským TOP, ale přesto má své přednosti - vyzdvihuje sílu přátelství, příchuť zrady i radost z odpuštění, je plná tajemství a dobrodružství.
V dětství jsem četla knížku pod peřinou když jsem už měla dávno spát.
Docela jsem si to dobrodružství užila.
LGBT literatura mě nebaví a agitka proti kouření je spíš směšná...ne toto dílo se mi nelíbilo, dobrodružné to moc nebylo,spíš komplikovane vztahy náctiletých.
Opět jsem četla jako dítě, ale vím, že se mi to moc líbilo. Dobrodružství malých chlapců a jejich přátelství by dnes dětem asi připadalo "divné"...
Anotace to vystihla přesně. Pohodový a poučný příběh postavený na přátelství dvou chlapců Pavla a Ludvy. Zároveň na postavě Pavlova tatínka vidíme, jak těžké je říct ne. Na postavě Ludvíkova tatínka zase vidíme, jak je někdy pro rodiče těžké podporovat děti v jejich snech. Samotní chlapci zažívají různá dobrodružství, ať již objevováním krásné přírody nebo boji s tajemnou Tarantulí. Je to výborný příběh o tom, jak se mají přátelé chovat. A jak snadno se dá podlehnout škodlivinám. Ráda jsem si příběh po tolika letech přečetla znovu.
Moc hezká knížka od Foglara, jedna z jeho nejlepších. Dva chlapci se seznámí a nečekaně mezi nimi vznikne silné pouto, opřené o společné zájmy a to, že chodí na kouzelné místo v Jezerní kotlině, které si uzpůsobí svému. Je zde krása přírody, dobrodružství, hravost, záhada a tajemno, ke konci jde přímo o život. Správně zařazená kniha do kategorie "výchova chlapců", protože hodnoty chování se nemění, ikdyž je jiná doba. Potěší i duši již odrostlého chlapce :)
Jsem zvědavý na druhý neoficiální díl od Hugo Šlika, recenze jsou převážně pozitivní.
Vhodná motivace pro děti a mládež. Knížka o věrném přátelství dvou chlapců, Pavla a Ludvy, prověřené časem i nemocí Ludvíka, který podlehl falešnému přátelství s Filipem. Ludvu, slabšího tělesně i duševně, stálo kouření cigaret málem život. Díky Pavlově podpoře nad nemocí zvítězí a společně se budou moci vrátit do Jezerní kotliny. Knížka plná dobrodružství, napětí a tajemství vhodná i psaná pro mládež může oslovit i dospělé čtenáře milující tento žánr.
Asi moje nejoblíbenější Foglarovka. Přátelství dvou kluků, které vznikne tak nějak náhodou ustojí nejednu zkoušku. Prostě klasika, která mě provázela dětstvím.
2024/5
Znám spoustu lidí, pro které je Chata oblíbená knížka od pana Foglara, ale vlastně mi to místy přišlo hrozně smutné. Jakoby nebylo to špatné, Jezerní kotlina je krásné místo a vůbec. Ale i když u foglarovek člověk rád počítá s určitými prvky, které by se určitě stát nemohly, tady jsem o nich začala přemýšlet (a to je vždycky nebezpečné :D).
Moc hezké čteníčko, když si chce člověk zavzpomínat na knihy ze svého dětství.
Dávno, předávno tomu, kdy na mě vykoukla tak trochu utajená knížka oranžových desek (1969) a po prohlédnutí rozhodně nerozjásaných obrázků jsem nevěděl, co od ní čekat. Ale odradit jsem se nenechal. Příběh Pavla Zemana a Ludvíka Grygara má rozhodně dlouhodobý přesah, jen v dnešní přetechnizované a odcizené době by nejspíš už žádnou kotlinu nikde nenašli, a když, tak s developery v zádech. Foglar tu opakovaně používá některá tradiční schémata a s odstupem času působí více naivně, ale to hlavní v příběhu zůstalo. A ruku na srdce, kdo by si dneska dal tu práci, námahu, odhodlání a vytrvalost postavit si onu chatičku? Aniž by mu to demokratické úřady ihned nenařídily strhnout jako černou stavbu?
(SPOILER)
!!! POZOR SPOILER !!!
Jedna z mých nejoblíbenějších foglarovek a dokud jsem ještě měla víc času, pravidelně jsem ji četla vždy o prázdninách, pro ten melancholický pocit končícího se léta. Když jsem zjistila, že nejnovější vydání ilustroval Pavel Čech, koupila jsem si Chatu jen kvůli němu, doma mám vydání od Olympie z 90. let. Když čtu nějakou knihu opakovaně, zpravidla u mne dokáže vyvolat pocity a emoce z doby, kdy jsem ji četla poprvé a kdy mne zasáhla. Jak jsem nyní koukala na text v jiné úpravě, nebylo to ono! Vlivem komentářů níže, mnohem víc jsem si všímala věcí, které mi svého času nepřišly, ale nyní působí "little bit gay". Když na scénu přišly temné věci, konečně jsem umlčela cynický hlas svého skeptického dospělého Já a plně se začetla. Jiřího Derneta jsem se v důsledku později nebála, bylo mi ho jen nesmírně líto a mrzí mě, že mu autor neumožnil naposledy se podívat na kříž.
Nemyslím, že by vztah ústředních hrdinů byl nezdravý. (I když se spolu rádi koupali,) Pavlův vztah k Ludvovi jsem vždy vnímala jako ryzí a i já v průběhu let měla kamarádky, s nimiž jsme sdílely vše, trávily spolu každou volnou chvilku, těšily se na sebe a nikdo nás nemohl obvinit z "něčeho víc". Dokážu se vzít i do Pavlovy frustrace, protože řada z těch přátelství nedopadla a i když čas bolest otupil, tehdy to bylo bolestné. Jistě, Ludvova nemoc a uzdravení mohou nyní působit trochu naivně, ale je třeba vycházet z Foglarova odporu ke kouření, a třeba na mě jako na dítě ten morální apel působil.
Jediné, čemu se nyní za ty roky divím, je, že Ludva Pavla nikdy ani později nepřibral ke své slavnosti Rudého nebe.
Nové vydání od Albatrosu kopíruje vydání Rychlých šípů co do volby desek i papíru, knize tahle úprava sluší. Jenom... Ač mám Čecha ráda, trnkovsky laděné obrázky mi k "mojí" Jezerní kotlině nesedly a některé obrázky působily opravdu dětsky, ne hodny staršího čtenáře. Za nejhezčí považuji velkoformátové ilustrace se zapadajícím sluncem a mísícími se barvami, ty ve mně vyvolaly onu melancholii a stesk stejně jako zář podzimního slunce a vůně jizerskohorských luk, nedefinovatelný stesk, který ve mně Chata v Jezerní kotlině vždy vyvolává.
To je tak krásný a citlivě napsaný román. Vím, že je Foglar problematickou osobností, ale psát vrcholně citlivě uměl a tohle je podle mě jeho vrcholné dílo.
Knihu jsem četla kdysi dávno. Pěkné čtení, jen nevím jestli se tohle dnešní mládeži může libit, přátelství, kamarádství.
Syn to měl jako povinnou četbu, tak se kniha u nás musela udržet o trochu déle, abych si též ukrojil z trošku toho Foglara. Super oddechové.
Štítky knihy
česká literatura foglarovky klukoviny pro chlapce výchova chlapců dobrodružné romány české rományAutorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 2002 | Poklad černého delfína |
Neodolala jsem novému vydání s ilustracemi Pavla Čecha a po cca třiceti letech si přečetla Chatu v Jezerní kotlině. Tehdy (ve věku 11 až 13 let) jsem
foglarovky milovala. Ve stejném věku je v současnosti takřka všechny přečetl syn.
Tehdy na mě nejvíce působilo napětí a tajemství, které příběh provází. Přízrak z vikýře... brrr. A kdo je Tarantule a jak to vše souvisí?
Teď mě nadchlo to, že si malý/mladý kluk píše a ilustruje knihu. Také nádherně popsaná příroda i počasí a do toho se mísící poetika indiánských příběhů. A k tomu ty okouzlující ilustrace (krajiny Pavla Čecha jsou mistrovské). Příběh je pro děti, a tak jsem se oprostila od svého obvyklého hnidopišství, se kterým čtu literaturu pro dospělé, a krásně si čtení užila.