Chata v Jezerní kotlině
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/150834/chata-v-jezerni-kotline-150834.jpg
4
1574
1574
Jezerní kotlina série
1. díl >
6. vydání oblíbeného románu pro mládež, v psané podobě (ne komiks). Dotisk vydání z roku 1988.
Přidat komentář
Kvůli téhle knížce jsem až do sedmnácti nekouřil :-) Zato pak jsem si to vynahradil :-(
Chata v jezerní kotlině byla moje úplně první kniha od pana Foglara. Koupil mi ji s velkým nadšením táta v roce 1988 a já ji založil do knihovny bez velkého zájmu, už si nepamatuji proč. Až v roce 1990 vydalo nakladatelství Novinář komiks, kreslený Markem Čermákem. Nevím, kolikrát jsem ho přečetl, ale určitě to bude přes stovku. Pak jsem příběh samozřejmě přečetl mnohokrát i v knižní podobě. Příběh mne uchvátil. Romantika, napětí a detektivní příběh, podtržený smrtí. Úžasnou rozhlasovou dramatizaci v roce 1991 připravil Český rozhlas. Plejáda osobností zde v necelých 60 minutách rozehraje celý příběh. Knihu ještě jednou pod režií Jana Fukse a s doprovodem Štěpána Raka načetl Alfred Strejček, Ondřej Kepka a Michal Suchánek. A v roce 2018 s novým knižním vydáním vydal Albatros i audioknihu, kterou načetl velmi dobře Pavel Neškudla. Doporučuji! Díky, pane Foglar!
Knížku jsem četla jako malá a díky ní jsem si pana Foglara velice oblíbila a považovala jsem ho za nejlepšího spisovatele vůbec.Líbilo se mi přátelství mezi kluky.Nikdy na sebe nezanevřely.Byla jsem tehdy naivní,když jsem si myslela,že takové přátelství navážu i se svými tehdejšími spolužáky na základce.S těmi jsem se nikdy neskamarádila.
Tento příběh jsem jako kluk četl opakovaně několikrát stejně jako mí kamarádi a byli jsme jím nadšení. Teď v dospělosti už to na nás pro svou naivitu nefunguje, ale kamarádství zůstalo a občas si na pana Foglara vzpomeneme.
Na Spálené Mlýny se snesla tajemná, neklidná noc a vítr zpíval podivné písně do snů obou chlapců. S Chatou v Jazernej kotline som sa prvý raz stretol ešte ako puberťák vďaka slovenskému prekladu z r. 1991 (vyd. Gemini). Veľmi inšpiratívne na mňa vtedy zapôsobili jednak hororové scény s nočným hosťom, ktorý prichádza iba za škaredého počasia (fuj, brrr) a jednak atmosférické opisy krásnej, panenskej prírody ďaleko od ľudí, kam nikto nechodí. Len dvaja dobrí priatelia. A potom On. Temný hosť, ktorý od nich niečo chce. Ale čo? A kam až je schopný zájsť, aby to získal? Takže keď Albatros (v spolupráci so Skautskou nadací Jaroslava Foglara) v roku 2018 vydal reedíciu, proste som si ju MUSEL kúpiť. Prvé, čo vás na nej zaujme, je prekrásna, dokonalá vizuálna stránka. Krásne ilustrácie Pavla Čecha vyrážajú dych. Určite kotlinu nakreslil úžasnejšie, než na môj vkus nehnevajte sa rutinér Marko Čermák v komiksovom spracovaní tejto skvelej knihy. K tomu si musíte radikálnym spôsobom pripočítať netradičný (a teda atraktívny) formát, kvalitný papier a parádnu obálku z báječného materiálu, ktorý je jemný na dotyk. Aby toho nebolo málo, kniha obsahuje špeciálny bonus: tenkú Zavřenú knihu, čo je vlastne kniha, ktorú písali Ludva a Pavel. Po tom, ako som si dostatočne užil vzhľad, s chuťou som sa začítal do povedomého príbehu. Hoci občas mierne stagnuje (neveľmi záživná vedľajšia línia s Tarantulou), nemôžem povedať nič zlé. Foglar mal tendenciu (ale proste vtedy bola taká doba) občas to preháňať (démonizovaním cigaretového dymu autor balansuje na hrane paródie), ale inak je to parádny príbeh o dvoch kamarátoch a letných prázdninách v lone nepoškvrnenej prírody, počas ktorých si začali stavať chatu, ktorú by sme dnes nazvali čiernou stavbou. Potešili ma svieže a realistické dialógy. Občas je to mierne ťažkopádne, keďže to trošililinku zostarlo (kniha prvý raz vyšla v r. 1939, takže najbrutálnejšou nadávkou široko ďaleko je prožluklý Ludva!, ale na druhej strane aj to má svoje čaro). O neskutočnej popularite románu svedčí, že komiksová adaptácia Marka Čermána vyšla veľakrát v rôznych časopisoch, či komiksových antológiách, či už v čierno-bielej alebo farebnej verzii.
Úžasný prázdninový příběh o dětech a nerozlučném kamarádství dvou chlapců. Skvělý příběh o tom, jak dva kluci spolu podnikají různé dobrodružné výpravy, společně si postaví chatu, koupou se v jezeře v krásné krajině, kterou si pojmenují Jezerní kotlina. A i přesto, že se mezi nimi vytvoří bariéra, zboří jí, kamarádství dokážou zachovat a do jezerní kotliny se vrací opět jako nejlepší kamarádi. Úžasný nápad i zpracování. Svělý zážitek. Doporučuji.
Pro mě taky návrat po letech. A navzdory naivitě motivů, směšnosti démonizovaného cigaretového dýmu a autorově bezradnosti v poslední třetině knihy na mne Ludvova spisovatelsko-indiánská posedlost, hrůza Dernetova příběhu a vůně Jezerní kotliny stále působí... Kdysi to bylo první literární setkání s temnotou, asi ve mně z těch dob něco zůstalo. Zda je to dobře nebo špatně, nechci hodnotit.
Tak toto sa mi čítalo skvěle i keď táto kniha už nepatří mezi knihy pre mohu vekovú kategorii.
Příběh dvoch chlapcov,kterých přátelství spojí Jezerná kotlina a kniha ktorú jeden z nich píše.Nádherné,nostalgicky nenásilné a tak neviné.
Som ráda že som si od Foglera niečo prečítala.
"Z minut se spřádaly hodiny, modré nebe žloutlo a do Jezerní kotliny vstupovaly první stíny." Marná sláva, takovéhle obraty už asi nikdo nikdy nedokáže napsat, v tom bylo a pořád je mistrovství Jaroslava Foglara. Tuhle "přírodní melancholii", které je právě Chata v Jezerní kotlině plná, uměl pár slovy tak jedinečně zachytit...! V magicky se měnící přírodě se odehrává příběh dvou hochů, kteří sami procházejí mnohými proměnami... A já se k tomu příběhu rád po dlouhých letech vrátil a věřte mi, žasnul jsem. Samozřejmě jsem si pamatoval to hlavní - objev Kotliny, stavbu chaty (kterou jsme se dokonce kdysi pokoušeli napodobit), Tarantuli. Ale nadobro jsem vytěsnil začátek s Pavlovým otcem a závěr s Ludvou a to, jak ohromně smutná to je kniha. Smutná a přece krásná, óda na přátelství a na dobro, na ty nejdůležitější hodnoty, které by měly dělat z lidí lidi v roce 1939 i v roce 2019.____P.S. Velký palec nahoru dávám opět Albatrosu, který stejně jako Hochy od Bobří řeky vydal Chatu v Jezerní kotlině v krásné edici - tentokrát se snovými a stoprocentně se hodícími ilustracemi Pavla Čecha.
Pavel má za tátu slavného boxera, ale už mu pomalu selhává srdce a proto už neboxuje. Jednoho dne má opět zápas v ringu, selže mu však srdce a on zemře. Poté se Pavel a jeho maminka přestěhují do městečka Spálené Mlýny a tam má Pavel ve škole problém najít si kamarády, všichni se mu posmívají, až na Ludvu, se kterým se Pavel skamarádí a společně začnou chodit na krásné místo - do Jezerní kotliny. Tam Ludva píše svojí knížku o indiánech. V Jezerní kotlině si později udělají Ludva a Pavel krásnou chatu, ve které potom stráví kus prázdnin. Moc se mi to líbilo, protože jsem skaut a takovéhle činosti mám ráda. Nejlepší bylo, když Ludva s Pavlem plánovali a vyměřovali chatu, ta je podle mého názoru fantastycký nápad.
Knihu jsem měla ráda v dětství. Nově posloucháno jako audiokniha, namluvená Pavlem Neškudlou (mimochodem skvěle načtená, moc se mi líbila i zvolená hudba). Ale příběh sám o sobě ... nevím, možná jsem se k tomu neměla vracet, a zapamatovat si jen to nadšení z dětství. Od poloviny knihy jsem měla pocit , že poslouchám žárlivý milostný román spojený s protikuřáckou kampaní
I já jsem knihu oprášila po mnoha letech. Čekala jsem, až dcery dorostou do správného věku a nemýlila jsem se. Poslouchaly s nadšením a těšily se na každou další kapitolu. Jen samozřejmě zmínily, že v celé knížce není ani jedna holka. No, Foglar, co na to říct. A protikuřácká agitka? Jsem ráda, že tam je. Myslím, že hodně lidem, včetně mě, cigarety znechutila opravdu řádně. A to je poselství, které mi vůbec nevadí. Pokud i mé dcery po cigaretě nikdy nesáhnou, budu ráda. A pokud k tomu přispěla i tato kniha, tak to je jedině dobře. Před mnoha lety jsem byla u jezera, které se jmenuje Eagle Lake. Měla jsem pocit, že jsem v Jezerní kotlině. Přesně takto, jsem si ji přestavovala. Jen chata chyběla, ale jinak to byl tak intenzivní zážitek, že ani po tolika letech jsem na něj nezapomněla. Třeba si i mé dcery někde najdou svou Jezerní kotlinu. I po tolika letech tato kniha neztratila své kouzlo a stále zůstává mou nejoblíbenější Foglarovkou.
Udělal jsem zásadní chybu a oprášil knihu, kterou jsem jako devíti-desetiletý měl moc rád.
Co si v tom věku přát víc, než mít dobrého kamaráda, dělat různé výpravy, stavět si chatu a těšit se na každou další výpravu za neznámem?
V dětství jsem měl tu výhodu, že jsem v něčem podobném vyrůstal.
Po včerejším přečtení Chaty v Jezerní kotlině ve mě ale bohužel zůstal pocit úplné zbytečnosti této vyčpělé a k uzoufání pomalé knize.
Důraz kladený na kamarádství okleštěné dvojice mi přišel až protivný. Mít jen jednoho kamaráda a pak na něj žárlit, když nemá čas... To bych teda nechtěl.
A ta nevěrohodná protikuřácká agitka???? To bylo co?
Správný mladík nekouří, to beru. Ale takhle nesmyslně to přepálit? Kdo tomu uvěří?
Omlouvám se, ale tahle knížka je pro mě úplně mimo a to jsem ji jako malej měl opravdu rád.
Typická a hezká Foglarovka. "Dobrodružství" dvou kamarádů v české kotlině, party bojující proti sobě, křehké přátelství dospívajících, vysvětlené tajemství minulosti. Jen mi k uzavření příběhu chybí vysvětlení, proč se Ludva přidal k Filipovi...
"To bylo v té době, kdy divoké husy letěly nebem a bílí rackové kroužili nad vodami a zpívali své vzrušené písně."
Dva kamarádi, Jezerní kotlina, srub, Zavřená kniha, indiáni kmene Krí, Slavnost červeného nebe - to je vůně dobrodružství, které jsem prožívala v dětství a prožívám znovu pokaždé když čtu tuto knihu.
Těšila jsem se jako malé dítě, když Albatros tuto knihu vydal jako audioknihu. Zpracování audioknihy je vynikající. Jak přednes pana Neškudli, tak hudební podkres je bezvadný. A teď ke knize samotné. Odstup 30 let je prostě příliš znát. Pro děti to musí být stále poutavá četba, ale pro mne to již bylo moc patetické, příběh byl těžko uvěřitelný a varování před kouřením přehnaný. Pavel se na Ludvu, až příliš často a rád díval. V tom má být skryté nějaké tajné poselství od autora? Nechci, aby mé hodnocení vyznělo moc negativně, i když asi vyznělo. Jako malá jsem tuto knihu zbožňovala a na pana Foglara nedám dopustit. Ale čas nezastavíš a po letech mám zkrátka na tuto knihu jiný pohled.
Chata v jezerní kotlině byla moje první foglarovka a tuto knihu miluji dodnes.
Štítky knihy
česká literatura foglarovky klukoviny pro chlapce výchova chlapců dobrodružné romány české romány
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
Standardní Foglarovka, začíná velmi smutně, Pavlovi zemřel přímo v ringu otec, slavný boxer. Pavel se pak s maminkou odstěhuje do malého města, kde zpočátku má problémy zapadnout do třídy, ale pak se to povede, hlavně po spřátelení se spolužákem Ludvou. Chodí spolu za město do skalnatého kraje, do Jezerní kotliny, kde si také postaví chatu. Ludva má velkou zálibu v indiánských věcech, píše knihu o indiánech a někdy se i sám chová jako indián, to někomu může přijít až jako fanatismus. Také přátelství těchto dvou hochů je popisováno až nestandardně, a vyvolalo známé spekulace o tom, zda spisovatel nebyl pedofil nebo homosexuál ("Pavel na Ludvu stále myslí, vadí mu, že se Ludva spřátelil s někým jiným"). Také v knize vidím i prvky hororu, když kluky pronásleduje zvláště za bouřek podivná bytost, pomatený Ludvův soused. Ke konci knihy se přátelství hochů rozdělí, Ludva ve velkém propadne staršímu Filipovi a na Pavla a Jezerní kotlinu úplně zapomene. Začne také kouřit a na následky pošramocení plic málem zemřel. To by byla otázka pro lékaře, zda je možné takto na kouření umřít. Nicméně se uzdraví a k přátelství s Pavlem se vrátí.