Chceš-li rozesmát pánaboha
Michael Třeštík
Jak kdysi prohlásil slavný režisér Woody Allen: „Chceš-li rozesmát pánaboha, řekni mu své plány.“ Kniha Michaela Třeštíka zachycuje životy jeho rodičů a události, které je poznamenaly, a zároveň přináší autentickou mozaiku života české společnosti v minulém století. Z vyprávění, dopisů a zápisků svých rodičů vytvořil autor příběh, který potvrzuje, jak nepředvídatelné mohly ve dvacátém století být lidské osudy. Je až s podivem, kolik dějinných událostí, setkání s významnými a zajímavými osobnostmi i pohnutých zvratů se do lidského života vejde.... celý text
Přidat komentář
Čtivé, vlídné a dojímavé vzpomínání na rodiče pana Třeštíka, hlavně na matku a na dobu, ve které žili. Krásná rodinná kronika o drobných i velkých plánech s útržky české historie začátku 20.století.
Je to čtivé, je to pravdivé a něco to ve vás zanechá.
Strašně se mi líbí, jak kniha nehodnotí. Nevyzdvihuje statečnost autorovy maminky při její cestě do Paříže, nehaní otce, když nevystoupil ze strany po svém odchodu do důchodu. Jednoduše nechává situace a jednání osob, aby mluvily samy za sebe.
Stejně tak oceňuji, že autor klidně napíše, že nezná veškeré podrobnosti chování svých rodičů místo toho, aby si domýšlel čtenářsky atraktivní detaily.
Hold předkům, kteří si ho zasloužili. Za mě hold potomkovi, který mi je tak citlivě, pravdivě a láskyplně přiblížil.
Kniha Michaela Třeštíka je pozoruhodná nejenom tím, že autor zpracovává intimní vzpomínky na své rodiče, ale také proto, že se dá číst jako historie dvacátého století perspektivou jedné „obyčejné“ rodiny. Autor vypráví příběh poutavě a s jemnými detaily, přestože by téma mohlo svádět k sentimentalitě. Přepisy z deníků otce, které si psal na frontě nebo úryvky z matčiných vzpomínek jsou silné a to co, k nim autor dodává je vždy citlivým doplněním souvislostí. Vyzdvihla bych také názvy kapitol, které představují esenci následujícího textu a utkví vám v paměti. Jediným kazem na jinak krásné knize jsou časté překlepy, kterých je v knize nepočítaně.
Krásné a milé vzpomínání na rodiče, zejména na maminku pana Třeštíka. Knížka byla i přes některá těžší témata opravdu "hladivá", bohužel ne všechna jména, o kterých byla řeč, jsem znala, ale to samozřejmě není chyba na straně autora. Pouze velká škoda chyb, ať už překlepů nebo gramatických, chvílemi jsem si říkala, jestli knihu vůbec četl nějaký redaktor.
Třeštíkům to prostě píše :-) Jak obě knihy snachy pana Třeštíka tak i tuto jsem přečetla jedním dechem a asi tři noci jsem nespala. Měla jsem tu čest poznat maminku pana Třeštíka osobně a proto pro mě bylo vyprávění o ní a její rodině milou připomínkou této vzácné a výjimečné ženy. Knihu doporučuji všem. Je velmi čtivě napsaná, bez zbytečného patosu. Zároveň jsem načerpala inspiraci pro další knihy, které si ráda přečtu - teda spíš básnické sbírky.
Člověk nemusí být Forrest Gump, aby za život potkal tolik slavných lidí... K této knize mě přivedla kamarádka a já jsem za to rád, protože sám bych si jí pravděpodobně vůbec nevšiml. I když bych ji v nějakém knihkupectví či antikvariátu někdy možná do ruky vzal, její anotace by mi o ní neřekla absolutně nic, vůbec by mi nedala ani malý důvod, proč si ji přečíst, tak nezajímavý a sterilní ten text je. Velká škoda. Přitom kniha je to nesmírně čtivá, psaná s velmi roztomilým nadhledem, v těch nejcitlivějších okamžicích dojemná a díky členění na malé kapitoly velmi přehledná.
Helena Třeštíková točí Manželské etudy, zatímco její manžel píše o svých rodičích a vlastně je to obojí dost podobné. Chceš-li rozesmát pánaboha jsou takové manželské etudy z mužského pohledu, fakt. Některé pasáže jsou slabší, některé více než zajímavé, prostě jak už to tak v životě bývá... Nepřestává mě udivovat, kolik více či méně známých jmen se v knize objevuje, s kolika osudy se protnul život manželů Třeštíkových. Knížka mě nutila k neustálému vyhledávání jmen a vlastně jsem se díky ní dozvěděla spoustu nového. A za to jí patří dík.
Osud manželů Třeštíkových by vydal,na prožití několika životů...
Výborná a čtivá kniha.
Výborná, i když docela náročná kniha, pokud by člověk chtěl důsledně jít za každým jménem. Až se stydím, kolik toho neznám a nevím.
Ještě nemám dočteno, zbývá mi nějakých 30 stránek. Schválně prodlužuji, pro mě je to po dlouhé době opravdová literární lahůdka. Jsem ráda, že se ke mě dostala, za to velký dík mému kolegovi z práce!
Já dám 5 hvězd, protože jsem ohromen tím kolik známých a důležitých jmen naší historie se vejde na 200 stránek. A hlavně, z jaké stránky, z jakého pohledu se tady o nich dočtete.
Je skvělý vidět, kolik děje, síly, citu i známých jmen československé historie se dá nahustit na 200 stránek. Výborná, autentická a čtivá kniha.
„Ještě jednu kapitolu a už opravdu půjdu spát“ nemá cenu u téhle knihy vůbec říkat. Protože ono vám to nedá. Máte potřebu číst další a další příhody dvou lidí v nenormálním století. Fascinuje mě, jak je ta kniha dojemná a vtipná zároveň. Jak v jednom pojmu „karnevalový hysterik“ (tak je líčen někdo, kdo patetickými dopisy uhání svou vyvolenou, která má ovšem o svém protějšku trochu jinou představu) je dojetí i humor.
Je to samozřejmě velmi osobní kniha a my, kteří nejsme v dosahu intimity tohoto příběhu na ní oceníme něco jiného, než potomci vypravěče a postav v knize vystupujících. Není to „pouhá“ rodinná kronika, ani to není popis 20. století a jeho absurdních momentů. Od dramatických (ale současně romantických) momentů první světové války přes meziválečnou dobu nadechnutí a dál klusem 20. století, taková ta kniha je, emotivní, veselá, pravdivá a některých momentech překvapivá.
Jo, a připravte si kapesníčky, budete je potřebovat :)
Štítky knihy
deníky životopisy, biografie přelom 19. a 20. století 20. století rodina české dějiny Češi ságy deníkové záznamy rodinná tajemství válečné deníky rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
2014 | Komu zvoní mobil |
2013 | Chceš-li rozesmát pánaboha |
2017 | Jen aby, řekla moje žena |
2020 | Katka |
2011 | Umění vnímat umění: Guerilla writing about art |
Moje první kniha od autora. Velmi zajímavá a poučná. A to také vzhledem k tomu, že všechny postavy jsou identické. Osvěžuji si příhody z první světové války, kdy otec autora tam prožíval své osudy jako voják a pak legionář. Po návratu pak protektorát, obavy o naše české osudy, poválečné prožívání autorových rodičů v rozdílných polohách. Nakonec jejich odejití z tohoto světa. Opravdu emotivní příběh, který jsem doslova prožíval, poněvadž jsem kromě první světové války zažil ten samotný průběh, jako Vladimír a Libuše Třeštíkovi. Opravdu sága jejích rodu. Dožili se úctyhodného věku, prožitých v převratných dobách. Opravdu název knihy je příznačný.